Syndrom karpálního tunelu je jako nemoc z povolání evidován u 35 tisíc obyvatel, ale objevuje se také jako projev stárnutí či hormonálních změn, přičemž čtyřikrát častěji jím trpí ženy než muži.
Karpální tunel se nachází zhruba uprostřed zápěstí. Je to průchod, kterým se nervy, cévy a šlachy dostávají z předloktí do dlaně. Jsou tam například ohýbače prstů a palce a také velmi důležitý středový nerv, který má na starosti funkci většiny svalů z přední skupiny předloktí a některé ze svalů ruky, zprostředkovává cit, jemnou a hrubou motoriku. Pokud je tato část ruky dlouhodobě přetěžována nebo byla zraněná či prodělala zánět šlach a vazů, dochází k útlaku středového nervu a k bolesti. Karpály na noze nenaleznete.
Problém s karpálními tunely mívají především ženy (plnoštíhlé a vykonávající pro ruku namáhavé jednostranné práce), a to nejvíce v období přechodu, tedy v období hormonální rozkolísanosti. Bohužel hormonální rozkolísaností trpí dnes mnohem mladší ženy, a proto tato nemoc postihuje i je. Souvisí totiž se špatně tekoucí lymfou (umělé hormony, antikoncepce lymfu staví), kdy se tvoří otoky karpálního tunelu.
Duchovní příčina: Brnění v rukou nemocnému ukazuje, že na jisté příležitosti neměl vůbec reagovat, že lepší bylo je odmítnout. Práce se sbíječkou rozhodně není činnost, kterou by člověk iniciativně vyhledával, avšak uvědomme si, že i zaměstnání, k němuž jsme „jako slepí k houslím“ přivedeni, odpovídá našemu duševnímu vývoji. A tak jestliže jsme kdysi slovy, činy, nebo dokonce rukama bili a zraňovali ostatní, bije nás nyní přes prsty vibrující sbíječka, s níž v zaměstnání často pracujeme. Zlobící nerv na ruce v oblasti karpálního tunelu nemocnému ukazuje, že nemá být jako druzí a stejně jako oni se chovat a život chápat. Také touha mít všechno perfektní, pod kontrolou a podle svého je scestná. V jemných detailech (jelikož postižena je horní končetina) se chybuje. Rukou, svými plány a představami křečovitě svíráte a hodláte získat pro život nedůležité. Snad s vámi brnění otřese obdobně, jako když dostanete ránu elektrickým proudem. Ruce mají spíše hladit, ne světské uchopovat a jiným klid i pohodu brát. Držte se toho, co umíte, ale zároveň nezapomeňte, že život není jenom práce, nebo stálé dělání toho, co milujete. Všechno čiňte s mírou. Uvolněte se, odpočiňte si, zajděte i do přírody a také na lidi se dívejte jinak než doposud a uvidíte, že se potíže s karpálními tunely brzy zmírní. Pravidelně cvičte rukama, krkem a lopatkami, ale zároveň se pohybujte svým duchem k radosti a vzhůru. Pokorně neste svůj kříž a samovolně vzlétnete výš. Ne vždy je třeba hned nechat chirurga použít skalpel. Než k tomuto úkonu svolíte, zamyslete se nad vlastním životem, nad tím, zda byste práci, kterou děláte, neměli přenechat někomu jinému. Začněte se zajímat o své největší talenty, nadání a touhy.
Díky pohyblivosti tohoto kloubu nás může v první řadě napadnout souvislost s flexibilitou počínání. Především při rozhodování. Totiž z obavy, že bychom se mohli mýlit, raději nepoužijeme své ruce k naplnění našich tužeb a splnění cílů. A pracujeme a používáme ruce k takovým pracím, abychom ukázali svou hodnotu. Navíc na sebe máme obrovské nároky a pak nás mohou napadat myšlenky, že si nezasloužíme zajímavou práci, která nás bude uspokojovat. Také je třeba vzít v potaz, na které ruce se problém ukázal. Pravá ruka ukazuje na schopnost dávat a levá ruka na schopnost brát.
Postup: Do mísy prosejeme mouku, přidáme cukr, špetku soli, trochu nastrouhané citronové kůry, vanilkový cukr, žloutky, rozpuštěné máslo a vzešlý kvásek. Přilijeme mléko a zaděláme hladké těsto, které necháme na teplém místě cca 1 hodinu kynout, pak vpracujeme mandle, vytvoříme bochánek, který dáme na plech a ještě asi 20 minut necháme kynout. Nakonec bochánek potřeme rozšlehaným vejcem, nahoře bochánku nůžkami nastřihneme kříž. Hotový mazanec vložíme do trouby a pečeme 10 minut v horké troubě, potom teplotu snížíme a mazanec pomalu asi 1 hodinu dopékáme.
Injekční roztok je určen k aplikaci prostřednictvím pomalé intravenózní injekce nebo intravenózní infuze. Originální balení obsahuje jak ampule s účinnou látkou slabě zelenožluté barvy, tak ampule s rozpouštědlem, které je bezbarvé. V jedné ampuli je obsažen 1 mg účinné látky. Účinná látka však není v ampuli jediná. Dále obsahuje bezvodý etanol a benzylalkohol. Ampule by měly být chráněny před denním světlem.
Tablety a kapky
Tablety a kapky jsou určeny k orálnímu užití, tedy ke spolknutí. Tablety jsou k dostání ve dvou sílách 0,5 mg a 2 mg. Rivotril „půlka“ je plochá tableta světle oranžové barvy se zkosenými hranami, velká 8 mm. Na jedné straně je napsáno ROCHE 0,5. Na druhé straně tablety je půlicí rýha. Rivotril „dvojka“ je plochá tableta slabounce nažloutlé barvy se zkosenými hranami, velká 8 mm. Na jedné straně je napsáno ROCHE 2. Na druhé straně má dělicí kříž. Kromě účinné látky obsahují tablety ještě další pomocné látky, jako například kukuřičný škrob.
Kapky obsahují 2,5 mg účinné látky na 1 ml. Všimněte si, jak je lahvička velká. Nejčastěji se asi setkáte s lahvičkou velkou 10 ml, to znamená, že 1 lahvička obsahuje 25 mg účinné látky. Kapky mají modrou barvu. Nezapomeňte, že i do kapek jsou přidány pomocné látky jako broskvové aroma či kyselina octová. Je velmi nebezpečné lít kapky rovnou do úst – hrozí předávkování! Absolutně totiž ztratíte kontrolu nad množstvím užité látky.
Tablety a kapky neobsahují na rozdíl od injekčního roztoku etanol. Neměly by být však injekčně aplikovány, a to vzhledem k rizikovosti takového jednání.
Rivotril byste měli brát jen pod lékařským dohledem! O vhodnosti použití lékové formy vždy rozhoduje lékař.
Zmínky o resuscitaci lze nalézt již v Bibli. Starý zákon, Druhá kniha královská, kap. 4., verš 32–35 uvádí, jak prorok Elizeus (Eliáš) křísil dítě.
V roce 1878 se objevuje první popis nepřímé masáže srdce, jehož autorem je Böhm. Používala se asi 10 let, pak upadla v zapomnění.
V roce 1932 se svět dozvěděl o umělém dýchání tlakem na lopatky a manipulací v loktech u pacienta ležícího na břiše dle Holgera-Nielsena.
Počátkem 60. let 20. století se objevily práce baltimorských lékařů Kouwenhovena, Knickerbockera a Judea o masáži srdce. Americký lékař rakouského původu Peter Safar (žil v letech 1924–2003) se začal zabývat problémy resuscitace v roce 1957. (Zajímavý je jeho původ, rodiče byli vídeňští Češi a dědeček, Josef Šafář, pocházel z Lukavic v Orlických horách.) Do roku 1950 pobýval ve Vídni, poté v USA ve městech Philadelphia, Baltimor, Pittsburgh. Zasloužil se o zrod moderní resuscitace, doporučil i tzv. trojitý manévr pro zprůchodnění dýchacích cest. Profesor Peter Safar vypracoval jednoduchou přehlednou metodu spočívající v krocích A-B-C (kroky používané i v laické resuscitaci) a dále v krocích D-E-F (rozšířená neodkladná resuscitace) a G-H-I (prodloužená neodkladná resuscitace). Jeho metoda umožňuje snadněji a lépe resuscitovat i laickým zachráncům. V letech 1960–1968 byla postupně přijata v celém světě. Do té doby se vyučovala přibližně 100 let pouze metoda dle Silvestra-Brosche. Úzce spolupracoval i s baltimorskými lékaři Elanem, Knickerbockerem a Kouwenhovenem.
V roce 1974 byla tato metoda doplněna AHA (American Heart Association – Americká společnost kardiologů) o resuscitaci mozku. O 26 let později byla na doporučení tří vůdčích autorit v oblasti neodkladné resuscitace ERC (European Resuscitation Council – Evropská rada pro resuscitaci), AHA a ILCOR (International Liaison Committee on Resuscitation – Mezinárodní koordinační orgán pro resuscitaci) provedena nejen poslední dosud platná úprava vlastního resuscitačního postupu, ale i aktivace záchranného řetězce (včetně laické resuscitace a defibrilace). Výrazným doporučením bylo provádět defibrilaci AED (automatické externí defibrilátory) již na úrovni základní neodkladné resuscitace vykonávané vyškolenými a vycvičenými nezdravotníky. Zmíněná celosvětová směrnice má název Guidelines 2000. Roku 2001 vyšla v České republice v edici Národní lékařská knihovna ve zvláštním čísle (prim. MUDr. Jarmila Drábková, CSc.), poté v dalších zprávách a doporučeních České lékařské komory, České kardiologické společnosti, postupy pro ZZS, JIP, ARO apod. V témže roce ji převzal i Český červený kříž (ČČK) a zahrnul ji do Standardů první pomoci, stejně učinily další nezdravotnické záchranářské organizace a společnosti v ČR, například Hasičský záchranný sbor, Sdružení hasičů ČMS, Horská služba, Vodní záchranná služba ČČK atd.
Doba si žádá své, a tak není divu, že v roce 2003 byl vyvinut a schválen první přístroj pro automatickou masáž srdce (AutoPulse) řízený mikropočítačem, s vlastním nezávislým zdrojem, se snadným použitím v terénu zvyšujícím účinnost masáže s prokrvením mozku a srdečního svalu až na 120 %.
Americký červený kříž ohlásil, že v roce 2004 vyškolil 11 milionů občanů v kurzech základní resuscitace rozšířené o používání AED a za celou dobu své existence již 20 milionů občanů.
V témže roce bylo v ČČK vyškoleno prvních 20 instruktorů na resuscitaci s použitím AED odborným lékařem pověřeným německým červeným křížem, o rok později dalších asi 150 instruktorů ČČK ve spolupráci s IPVZ Praha, katedrou urgentní medicíny (Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví). Školení provedli pověření lékaři územních ZZS. Na konci roku zveřejnila ERC (Evropská rada pro resuscitaci) v Guidelines 2005 upravená doporučení pro resuscitaci a AED zvyšující účinnost záchrany. Použití AED bylo doporučeno i pro děti od 1 roku.
Polibek na znamení úcty: Jako pozdrav na přivítání se v Evropě vyvinulo políbení podané ruky nadřízeného, milostpána, vladaře. Z toho vznikl i slovní (nyní již zastaralý) pozdrav „Ruku líbám“. Políbení podané ženské ruky mužem je v Česku spíše výjimečným a vysoce zdvořilým pozdravem, ale například v Polsku naprosto běžným, rozšířeným až závazným. V křesťanských církvích se používá podobný polibek na znak společenské (například církevní) hodnosti – papežský, biskupský nebo kardinálský prsten. Rovněž se takto uctivě líbají a zdraví i jiné symboly, například kříž jako znak víry, vojenské zástavy, zem a podobně.
Milostný polibek: Jako výraz romantického citu a sexuální přitažlivosti bývá polibek delší a intenzivnější, například francouzský polibek nebo hlazení rty. Takové líbání je obvyklou součástí pettingu a milostné předehry. Po zvláště intenzivním polibku na kůži mimo úst zůstává modřina, zvaná lidově cucflek. Francouzský polibek je akt, při němž se do líbání zapojí i jazyk, který vnikne do (pootevřených) úst partnera. Bývá považován za analogii pohlavního styku. Pro francouzský polibek existoval koncem středověku i výraz florentinský polibek, a byl katolickou církví i v manželství považován za závažný hřích. V pohádkách má (zejména milostný) polibek, obvykle zpravidla příznivý, zázračný účinek, například políbením žáby se zlomí kletba a promění se v krásného prince nebo spící Růženka procitne z věčného spánku.
Svatební polibek: Polibek je také součástí svatebního obřadu, je jeho vrcholem, kdy po potvrzení vůle snoubenců uzavřít manželství se novomanželé – zpravidla na výzvu sezdávajícího po jeho potvrzení vzniku svazku – políbí poprvé jako manželé.
Polibek smrti: Formou polibku se v legendách a pohádkách přenášelo zlé kouzlo, prokletí, často způsobující smrt políbeného. Polibek smrti zavedli také v mafii – gangsteři tak dávali člověku najevo, že se ho budou snažit zabít všemi možnými prostředky. Je odvozen z Nového zákona, kde zrazuje Jidáš Ježíše Krista biřicům právě polibkem.
Co umí čtyřměsíční kojenec? Zkoumavě si prohlíží své ručičky, otáčí jimi a cumlá si prstíčky (nejraději má svůj paleček). Vesele bouchá do hraček zavěšených nad postýlkou, ohrádkou nebo v kočárku. Ne vždy se mu podaří do hračky ručičkou trefit, proto se tolik raduje, když se mu to povede. Též vydává nejrůznější zvuky. Když miminko leží samo v postýlce, brouká si. Jakmile ho samota omrzí, začne vydávat nespokojené zvuky, které postupně přerostou v pláč, pokud mu nezačnete dělat společnost. Někdy to dokonce může vypadat, že se miminko lituje, poněvadž se cítí opuštěné. Když za ním přijdete, odmění vás krásným bezzubým úsměvem, neboť je rádo, že už není samo. Bude-li mít však pocit, že jste ho nechali čekat příliš dlouho, místo úsměvu vám pořádně „vynadá“. Utiší se ve chvíli, kdy ho vezmete do náruče a chvilku ho pochováte nebo mu dáte napít. Čtyřměsíční kojenec vám odpustí všechny prohřešky jako mávnutím kouzelného proutku. V budoucnu už to tak snadné nebude. Některá čtyřměsíční miminka mívají první zoubky, což znamená, že mohou začít konzumovat i jiný druh stravy, ne jen mateřské (případně umělé) mléko.
Čtyřměsíční miminko umí zvednout a držet hlavičku v poloze na bříšku. Zatím se ještě neumí přetáčet z bříška na záda. V poloze na zádech zvedá ruce i nohy nad podložku. Ruce a chodidla často spojuje. Často se také dotýká kolen, případně holení. Pro hračky je schopné se natáhnout takzvaně na kříž, tedy protilehlou rukou. Tento typ úchopu a zvedání nohou nad podložku jsou nezbytné dovednosti k tomu, aby se miminko přetočilo ze zad na bok a následně na bříško.
V tomto období začíná děťátko upřednostňovat maminku před cizími lidmi. V náruči člověka, který se děťátku nějakým způsobem nelíbí, může začít plakat a dožadovat se maminky. Ta by měla dítě chápat a zbytečně ho netrápit a nenechávat u dané osoby. Co se týče vzhledu dítěte, v této době vyrůstají nové vlásky a mění se barva očí (modré oči, které mají všechny děti po narození, mohou získat jinou barvu).
Mladý Hubert žil jako každý šlechtic jeho doby na královském dvoře. Život vedl velmi rozmařilý stejně jako ostatní mladíci jeho věku. Rád se věnoval všem dvorním zábavám, k nimž patřil i lov. Zrovna v den Velkého pátku se konala štvanice, i přesto že v tento čas byl lov zakázán. Hubert se štvanice zúčastnil s družinou přátel a sloužících. Během lovu se jim do cesty připletl překrásný silný jelen, kterého začali lesem pronásledovat. Jelen byl ale rychlý a vedl je stále hlouběji do lesa. Pronásledovatelé postupně lov vzdávali, jen Hubert vytrval a sám s koněm a psy se hnal temnými houštinami. I přes jeho snahu se mu náhle jelen ztratil z očí a vyčerpaný Hubert seskočil z koně a na skále si dopřál oddechu. Náhle nad sebou uslyšel podivný šramot, když pohlédl vzhůru, spatřil stát na skále právě toho jelena, kterého předtím hlubokým lesem bez přemýšlení pronásledoval. Jelen stál nad ním klidně, nezraněn, bez jakékoliv známky strachu. Tichá majestátnost jelena ale nebylo to, co Huberta na něm fascinovalo. Mezi parohy se nalézalo něco, z čeho vycházela silná záře, která způsobila, že se psi třásli strachy, a i kůň se hrůzou vzepjal. Sám Hubert při pohledu na jelena cítil bázeň, ale dodal si odvahu, a když se jelen nehýbal, přistoupil k němu blíž. V tom si uvědomil, že záře vychází z překrásného kříže, který se nacházel mezi parohy statného jelena. Náhle uslyšel tato slova: „Huberte, proč neustále hledáš a lovíš zvěř? Je už na čase, abys začal hledat mě, neboť já jsem Pán a Bůh, který byl za tebe a všechen lid ukřižovaný.“ Překvapený Hubert tiše zašeptal: „Pane Bože, již vícekrát jsem o tobě slyšel, ale dodnes jsem v Tebe nevěřil a nechtěl Tě jako pravého Boha. Bože, co chceš, abych udělal? Ukaž mně cestu pravdy a Tvé vůle.“ Po jeho odpovědi pokračoval hlas: „Huberte, musíš přemoci sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Jdi k biskupovi Lambertovi do Maastrichtu. Bude tě učit a řekne ti, co musíš učinit, aby sis zasloužil život věčný.“ V tu chvíli již Hubert nevydržel a padl před mocí Ježíše Krista na kolena. Jelen pak zmizel stejně náhle a tiše, jak se objevil. Hubert se vypravil na zpáteční cestu a po návratu ke královskému dvoru se vzdal svého majetku i rodinných závazků a vydal se k biskupu Lambertovi, tak jak mu Bůh kázal. Biskup Lambert jej pak po čase vysvětil na kněze.
Ingredience: 1 balíček čerstvého droždí, 100 g krupicového cukru + 1 lžíce do kvásku, 200–250 ml vlažného mléka, 500 g polohrubé mouky a trocha hladké mouky na poprášení těsta, 50 g spařených a opláchnutých rozinek, 1–2 lžíce rumu, ½ sáčku vanilkového cukru, ¼ lžičky soli, trocha nastrouhané kůry z dobře omytého citronu, špetka muškátového květu, špetka mletého anýzu, 2–3 žloutky, 50 g pokrájených oloupaných mandlí, 30 g vlašských ořechů, 150 g rozpuštěného másla a trocha na pomazání, 1 vejce na potření, moučkový cukr na poprášení
Postup: Všechny suroviny nechte dojít pokojové teploty. Z droždí, lžíce cukru, vlažného mléka a dvou lžic mouky připravte kvásek a uložte ho na teplé místo, aby se mu dobře kynulo. Rozinky dejte do misky a zalijte je rumem. Mezitím v zadělávací míse smíchejte prosátou mouku s cukrem, vanilkovým cukrem, solí, citronovou kůrou a kořením (část mouky nechte stranou na podsypávání). Do směsi vlijte vykynuté kvasnice, přidejte žloutky, rozinky máčené v rumu, dvě třetiny sekaných mandlí, překrájené ořechy a nakonec i rozpuštěné vlažné máslo. Těsto důkladně zpracujte – nejdříve vařečkou v míse a potom ještě rukama. Poprašte těsto moukou, přikryjte a nechte ho v míse kynout asi dvě hodiny. Během této doby ho dvakrát nebo třikrát krátce propracujte vařečkou. (Říká se tomu „přetužit“; z těsta unikne nahromaděný oxid uhličitý a dostane se do něj čerstvý vzduch, který usnadňuje práci kvasinkám.)
Vykynuté těsto na vále opět zpracujte, utvořte dva bochánky, přesuňte je na plech vyložený pečicím papírem a nechte ještě jednou nakynout. Předehřejte troubu na 220, horkovzdušnou na 200 °C. Jestli chcete, vytvořte na bocháncích nožem kříž. Pomažte budoucí mazance vejcem, posypte zbylými mandlemi a dejte péct. Pět až deset minut zprudka zapékejte, pak zmírněte teplotu na 150–160 °C a zvolna dopékejte. Prudkým zapečením se uzavřou póry na povrchu; pak je třeba teplotu snížit, aby se bochánky pořádně propekly. Ke konci pečení můžete teplotu ještě zmírnit o 50 °C a přikrýt mazance alobalem nebo pomaštěným papírem – ochráníte je tak před připálením. Před dopečením píchněte do středu mazanců špejlí; pokud se na ni těsto nelepí (po vytažení na ní neulpívají vlhké drobečky těsta), můžete vyndávat z trouby. Upečené mazance ihned potřete rozpuštěným máslem, přesuňte je na drátěnou podložku a nechte vychladnout. Před podáváním je na míse ještě můžete poprášit moučkovým cukrem. Mazanec se obvykle jí krájený na plátky a namazaný máslem a je opravdu vláčný.
Halloween je svátek, který se slaví 31. října a většina z nás ho považuje za čistě americký svátek. Mnohé z našich dětí by ho chtěly slavit také, protože je to vlastně takový velký karneval v maskách, při kterých naše ratolesti navštěvují sousedy a koledují sladkosti.
Halloween vychází původně z pohanského (keltského) svátku Samhain, což je pohanský Nový rok (konec pohanského léta). Užívá se také označení předvečer svátku Všech svatých. Pravděpodobně má i návaznost na křesťanský svátek Všech svatých.
Kořeny svátku sahají až do dob před naším letopočtem, kdy Keltové slavili v tento den konec léta a příchod nového roku. Magické noci na přelomu října a listopadu, v níž se prolínal svět živých a mrtvých, se říkalo Samhain. Při bujarém veselí všude hořely obrovské ohně a lidé se odívali do převleků, aby se chránili před zlými duchy.
V době, kdy se katolická církev snažila vymýtit pohanské zvyky, byl Samhain, jeden z nejoblíbenějších svátků, nově nahrazen křesťanským svátkem Všech svatých (All Hallows' Day), který připadá na 1. listopad.
Halloweenská tradice se díky přistěhovalcům z Irska dostala kolem poloviny 19. století do Ameriky. Irové vyřezávali děsivé obličeje do vydlabané řepy, tu dávali posledního října se zapálenou svíčkou do oken, což mělo od domu vyhnat duše zemřelých. V Americe potom začali používat dýně.
Děti se v předvečer svátku Všech svatých vydávaly ve strašidelných maskách na koledu, kdy za odměnu získávaly sladkosti a ovoce. Tato podoba slavení Halloweenu se uchovala dodnes.
K dýním, které svátek duchů symbolizují, se váže stará irská legenda o opileckém pobudovi Jackovi. O Halloweenu byl Jack tak opilý, že jeho duše začala opouštět tělo. Na to už čekal ďábel, který si pro něj přišel. Jack ho požádal, aby mu povolil poslední drink. Na ten ale Jack neměl peníze, a proto ďáblovi navrhl, zda by se nepřeměnil v minci, Jack by s ní zaplatil a ďábel by se zase proměnil zpět. Jack však minci ihned popadl a mazaně ji schoval do peněženky, čímž démona uvěznil. Poté si vynutil, že ďábla pustí, když mu dá rok svobody. Po roce se čert pochopitelně vrátil. Tentokráte ho Jack přelstil nalákáním na lahodná jablka. Jakmile byl ďábel na jabloni, filuta Jack nožem vyryl do kmene stromu kříž, a ďábel tak nemohl dolů. Jack mu nabídl pomoc, pokud mu ďábel slíbí, že ho nikdy nevezme do pekla. Když se pak Jack jednoho dne upil k smrti, v nebi ho nechtěli, protože měl na bedrech příliš mnoho hříchů, a slib od ďábla mu zase zaručoval, že do pekla také nemůže. Od té doby Jackova duše bloudí po světě a temnotu si ozařuje žhavým uhlíkem, který mu ďábel věnoval. Aby uhlík vydržel déle, vložil ho Jack do vydlabané řepy. Lidé proto o Halloweenu dávají na okenní římsy vyřezanou dýni se svíčkou, neboť věří, že si Jack vezme na cestu ono světýlko a je za to na oplátku ochrání.
Tradiční výzdobou jsou tak svítící lucerničky umísťované v blízkosti obydlí, nejčastěji na oknech, které měly uvítat zemřelé předky a ochránit dům před zlými duchy.
Původně uvnitř dýní opravdu zářily kousky řeřavého uhlí (což mohlo vypadat díky temnějšímu tónu a červenější záři ještě o něco strašidelněji), teprve později svíčky. Pro bezpečné osvětlení do dýní vkládejte svíčky ve skleněných ochranných kelímcích, nebo takzvané hřbitovní.
Bolest v kříži patří spolu s bolestmi hlavy k nejčastějším obtížím, se kterými se potýká velká část lidské populace. Protože v mnoha případech výrazně omezuje pohyblivost a celkovou funkčnost těla, je také častým důvodem, proč pacienti vyhledávají pomoc lékařů a fyzioterapeutů. Pouze zřídka je přitom bolest zad příznakem závažného onemocnění páteře nebo jiných orgánů a velká úleva se dostaví poté, co pacienti začnou dodržovat některá jednoduchá doporučení.
Před bolestí v kříži je velmi účinná prevence. Není vhodné záda nadměrně zatěžovat a přenášet příliš těžká břemena s převažujícím zatížením páteře. Dále je nezbytné dodržovat zásady správného sezení, především u jedinců se sedavým zaměstnáním, například pracujících každodenně na počítači. K základním opatřením patří nastavení židle do takové výšky, aby člověk pohodlně dosáhl na používané nástroje na stole a jeho předloktí byla přitom ve vodorovné poloze. Důležitá je také kvalitní opěrka, která musí poskytovat dostatečnou oporu pro celou šířku zad a přitom netlačit a jinak znepříjemňovat sezení. Pokud se během dlouhého sezení dostaví bolesti nebo jiné nepříjemné projevy v oblasti páteře, je vhodné změnit polohu nebo si udělat přestávku a rozcvičit bolavé nebo ztuhlé zádové svaly. Také během spánku je nezbytné, aby páteř byla ve vhodném postavení, a proto se doporučuje používat kvalitní matrace a polštáře pod hlavu.
Kde je kříž
Lidská páteř se dělí na oblasti podle typů obratlů. Křížové obratle, vertebrae sacrales (S1 až S5), mají kloubní plochy pro spojení s kyčelní kostí (os ilium) a srůstají do kosti křížové.
Krční obratle (vertebrae cervicales) – 7 obratlů (označeny C1–C7) vyznačující se nízkým tělem, postranními výběžky, otvory pro cévy a nervy. Specifický je na konci rozdvojený trnový výběžek.
C1 – atlas (nosič) – nemá trnový výběžek, v těle velký otvor, velké kloubní plošky.
C2 – axis (čepovec) – má o 1 výběžek navíc (čep), původně byl čep tělem atlasu, společně zajišťují pohyb hlavy.
Hrudní obratle (vertebrae thoracicae) – 12 obratlů (označeny Th1–Th 12). K obratlům jsou kloubně připevněna žebra. Tělo obratlů je vyšší, trnový výběžek se ke konci zužuje, nezdvojuje se a směřuje šikmo dolů. Příčné výběžky nemají otvory.
Bederní páteř se skládá z 5 obratlů, její přirozené zakřivení tvoří bederní lordóza a je jednou z oblastí nejvíce trpících bolestí. Je třeba mít na paměti, že funkční oblast bederní páteře v sobě skrývá kromě svalů a obratlů také část trávicího systému, je spojena s ramenním pletencem, krční páteří, hrudní oblastí páteře a častou příčinou potíží bývá spojení s pánevní oblastí, kostí křížovou, kostrčí a kyčlemi. Vedle vrozených vad zakřivení páteře, potíží vyvolaných úrazem nebo neurologickým původem, strukturálních změn a poruch funkce vnitřních orgánů jsou častou příčinou akutních bolestí funkční poruchy. Nicméně vždy je třeba mít na paměti i poruchy způsobené reflexně z ostatních funkčně spojených oblastí. Bederní páteří do úrovně druhého bederního obratle (L2) prochází mícha a ta se dále mění v kořenové nervy, které motoricky a sensitivně zásobují dolní polovinu těla. Vzhledem k velké zátěži beder, nejen co se týče váhy, ale i pohyblivosti, velmi často dochází v bedrech k takzvaným výhřezům meziobratlových plotének.
Bederní obratle, vertebrae lumbales (L1 až L5), jsou největší a nejtěžší. Mají hlavně nosnou funkci. Dále mezi obratli L1 až L2 končí mícha. Mezi obratli L3 a L4 se provádí lumbální punkce (odběr mozkomíšního moku).
Bederní páteř je funkčně velmi složitá oblast, jelikož se do ní mohou promítat bolesti přenesené z ramenních pletenců, hrudní páteře, vnitřních orgánů, potíže v oblasti pánve, kyčlí, křížové kosti i kostrče, ale stejně tak může bederní páteř svými potížemi ovlivnit ty ostatní. Velmi častou příčinou bolesti bederní páteře jsou bolesti z přetížení. K přetížení může dojít při sportu, nevhodné poloze při práci či odpočinku, ale i po dlouhodobém působení stresu a při celkové psychické nepohodě. Ať už jsou příčiny jakékoliv, nejčastěji je bolest způsobena svalovou dysbalancí.
Pokud jsou svaly v oblasti páteře a pánve v neustálém napětí, dochází k jejich přetěžování a postupné svalové hypertonii. Vysoké napětí svalových vláken má za následek zvětšení jejich objemu, čímž dojde k omezení průtoku krve a lymfy a ve svalech se začínají usazovat produkty svalové práce jako kyseliny, laktát a podobně. Překyselený sval nemůže již nadále pracovat, jak by měl, a dochází k zapojení svalů okolních, které by tuto práci primárně vykonávat neměly. Pokud nedojde ke změně polohy, uvolnění či jiné regenerační činnosti, tento proces se několikrát opakuje a celá oblast se tak dostává do disharmonie. Napnuté svaly pochopitelně začnou ovlivňovat i obratle, ke kterým jsou připojené, ostatní měkké struktury se také dostávají do hypertonu, což má za následek bolest, blokádu obratlů, a tedy funkční poruchu.
Velmi častým původcem nejen bolestí, ale i omezení pohyblivosti jsou takzvané extenzory páteře, které mají za úkol držet páteř napřímenou a vyskytují se v průběhu celé páteře, nicméně v oblasti beder jsou nejsilnější. Jejich přetížení vede k obrovskému napětí, které vytváří tlak na okolní struktury, které se dostávají do hypertonu, naopak oblast přední části trupu jako přímé a šikmé břišní svaly jsou v útlumu. Tím dochází postupně k dalším svalovým dysbalancím a celá oblast beder a trupu je pak náchylnější k poškození.
Projevy potíží
Prvním projevem těchto obtíží je bolest. Bolest se může projevovat přímo v oblasti beder, křížové kosti, ale stejně tak se vyskytuje reflexně v oblasti ramen, hrudníku, pánve či dolních končetin. Dalším častým projevem nerovnováhy je omezení pohyblivosti bederní páteře, někdy je pohyb doprovázen bolestí. Bolest v této oblasti vede často k psychickým obtížím, vyšší nervozitě a celkovému podráždění. Pokud dojde k blokádě bederního obratle, téměř vždy dojde k omezení pohyblivosti. Problematickou oblastí bývá i skloubení bederní páteře a křížové kosti, takzvané SI skloubení. Blokády této oblasti doprovází bolest projikující do dolních končetin, většinou jednostranně. Pohyb bývá výrazně omezen.
Léčba
Léčba bolestí bederní páteře spočívá především v podrobném kineziologickém vyšetření, které odhalí možné příčiny obtíží a zároveň vyloučí úraz nebo neurologický původ. Důkladně se vyšetřuje i oblast ramenních pletenců, lopatek, hrudníku, pánve a krční páteře. Prvním krokem je vždy ovlivnění dysbalancí měkkých tkání, které jsou nejčastějším původcem potíží. Při vyšetření se nachází „trigger pointy“ v oblasti extenzorů páteře, přetížení flexorů kyčlí, oslabení hýžďových svalů a břišních svalů a nefunkční hluboký stabilizační systém páteře. Pokud se při vyšetření narazí na blokádu obratlů či SI skloubení, velmi často dojde k jejímu samovolnému uvolnění po ošetření měkkých tkání a svalů, které ji způsobily, není tedy vždy nutné hned přistupovat k manipulaci či mobilizaci. Častým „křupáním“ jakýchkoliv kloubů dochází ke zvětšení elasticity jejich vazů a klouby se tak stávají nestabilními. Tělo se tedy pak brání vytvořením dalších blokád nad nebo pod tímto místem v oblasti páteře.
Podstatným krokem v terapii je edukace klienta ke cvičení, které navrátí svaly do správného způsobu zapojování, aby nedocházelo k návratu potíží v budoucnu. Vhodné je také naučit klienta, jak správně sedět při práci, zátěži při sportu a jiných denních činnostech. Velmi osvědčenou metodou je cvičení DNS dle Koláře, které naučí klienta zapojit v zatížení hluboký stabilizační systém páteře, jehož podstatná část je právě v oblasti trupu a pánve. Jeho včasná a správná aktivita je zárukou správného provedení jakékoliv činnosti bez rizika poškození pohybového aparátu.
Lepidlo koupíte na internetu v internetovém obchodě Amazon. Zde je odkaz: https://www.amazon.de/dp/B0…
Lepidlo se jmenuje Protesan, je italské výroby a podle stránek výrobce neznemožní další opravu v laboratoři.
