Toxoplazmóza je parazitární onemocnění, jehož původcem je prvok Toxoplasma gondii. Onemocnění má širokou škálu projevů a vyskytuje se po celém světě. Postihuje lidi, savce a ptáky. Řadí se mezi zoonózy, tedy infekce přenášené mezi zvířaty, jimiž se může nakazit i člověk. Infekce je většinou bezpříznaková, vyvolá však celou řadu onemocnění, včetně vrozené formy projevující se vývojovými vadami.
Toxoplazmóza je parazitární onemocnění, jehož původcem je prvok Toxoplasma gondii. Onemocnění má širokou škálu projevů a vyskytuje se po celém světě. Postihuje lidi, savce a ptáky. Řadí se mezi zoonózy, tedy infekce přenášené mezi zvířaty, jimiž se může nakazit i člověk. Infekce je většinou bezpříznaková, vyvolá však celou řadu onemocnění, včetně vrozené formy projevující se vývojovými vadami.
Zdroj: článek Toxoplazmóza
Původcem je prvok Toxoplasma gondii. Styk s infekcí či infekce sama proběhnou většinou skrytě bez nápadných příznaků. Toxoplazmóza může postihnout mízní aparát, a to lymfatické uzliny, tkáně oka, centrálního nervstva, či způsobit gynekologická onemocnění. Toxoplazmóza může být například příčinou potratů, nedonošení plodů, jejich odumření nebo porodu defektních dětí stižených vrozenou toxoplazmózou.
Způsob nákazy:
Od kočky: Rozmnožování parazita probíhá pouze ve střevní sliznici kočky a příbuzných kočkovitých šelem. S trusem kočky pak odchází množství spór – oocyst. Oocysty jsou velmi odolné v zevním prostředí a dostávají se do těla zvířat (případně i člověka) potravou. Následně vyvolají buď onemocnění, nebo skrytou infekci v podobě klidových cyst v různých orgánech včetně svaloviny. Skryté infekce nejsou ušetřena ani zvířata hospodářská a jatečná. Ostatní zvířata, kromě kočky a člověka, jsou označována jako přechodný hostitel (mezihostitel), kočka a kočkovité šelmy pak jako takzvaný definitivní hostitel parazita. Kočka se nakazí pravděpodobně nejčastěji masem divokých nebo hospodářských zvířat. Vývojový koloběh parazita se v jejím střevě pak dokončuje. U jiných zvířat nebyla možnost rozmnožování parazita prokázána. Ani kočka však není označována jako významný zdroj přímého nakažení člověka, poněvadž vylučování zárodků toxoplazmózy trusem trvá krátce – jen při jejím prvním nakažení (2–3 týdny) – a kočka poté získává odolnost a při novém nakažení již zárodky nevylučuje. Proto se se zárodky v trusu setkáváme v praxi jen velmi zřídka a převážně u mladých koček, které jsou krmeny nepřemraženým syrovým masem nebo loví myši, ptáky a podobně.
Pro nákazu od koček tedy platí: člověk, který už někdy s toxoplazmózou přišel do styku, získává odolnost stejně jako kočka, a nemůže se tedy již podruhé nakazit. Pravděpodobnost nakažení člověka od kočky je velmi malá – kočka může vylučovat oocysty trusem v případě nakažení pouze 2–3 týdny, nakazit se může konzumací nepřemraženého syrového masa či lovením drobných hlodavců a ptáků. Nakazit se můžeme pouze z trusu kočky. Při čištění kočičího WC je tedy vhodné používat rukavice, navíc trus začíná být nakažlivý až druhý den, pokud ho odstraňujeme denně, tak nebezpečí nehrozí. Kočka chovaná v bytě a krmená vhodnou stravou se nemůže nakazit. Je však třeba pamatovat na schopnost dlouhého přežívání zárodků (přes 1 rok) v půdě záhonů a pískovišť, kam kočky kálejí, a na možnost nakažení znečištěnýma rukama při práci na zahrádce bez rukavic. Nebezpečná je rovněž konzumace syrového nebo nedostatečně tepelně opracovaného masa jatečných zvířat (zejména ovcí, prasat, králíků a domácí drůbeže).
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Toxoplazmóza
Za vším stojí hormonální antikoncepce, kterou ženy vylučují močí. Ta se splašky dostává do čističek odpadních vod, kde je vystavena působení bakterií. Úkolem mikrobů je rozložit celou řadu škodlivých látek. Ale jak působí „v kombinaci“ s antikoncepcí? Mikrobi ve své snaze poradit si s hormony obsažených v antikoncepčních pilulkách vytvářejí látky, které mají na ryby ještě silnější účinky než původní hormony antikoncepce. Podle Jaroslava Petra, předního českého biologa, zvrat pohlaví vyvolaný znečištěním životního prostředí představuje problém globálního měřítka.
Hormonální pilulky však nejsou jediným lékem, který významně poznamenává ekosystém. Patří sem například antidepresiva a antibiotika, které se stejnou cestou, jako antikoncepce, dostávají do odpadních vod. Podle odborníků můžou měnit chování živočichů a narušovat jejich rozmnožování.
Tento úkaz je názorným příkladem, kdy člověk nedocení důsledky své činnosti. I když přímý vliv těchto látek na člověka nebyl zatím prokázán, jsme si opravdu jisti, že jsme před ními dokonale chráněni?
Zdroj: článek Antikoncepce může škodit životnímu prostředí
Prostata aneb žláza předstojná je veliká v průměru asi 4cm a obklopuje močovou trubici těsně pod močovým měchýřem. Vyskytuje se jen v mužském těle. Prostata hraje hlavní roli při rozmnožování. Způsobuje totiž uzavření močové trubice při ztopoření před výstřikem semene a brání tak průniku moči například při vyvrcholení u soulože. Prostata mužům slouží tedy jako taková výhybka, do které přicházejí dvě trubice (močová a semenovod) a ústí z ní jen jedna, která pak vrcholí v penisu muže.
Zdroj: článek Léčba rakoviny prostaty
Infekce močových cest postihuje častěji ženy než muže. Zpravidla se jedná o zcela jednoduchou příčinu, která způsobí infekci močové trubice nebo močového měchýře a vede k bolesti zasažených míst. Infekce močových cest nastane při rozmnožování bakterií v močové trubici, odkud se dále rozšiřuje až do močového měchýře. Někteří lidé mohou mít infekci, aniž by to tušili. Většina pacientů však trpí silnou bolestí, nucením na močení a bolestí spodní části zad, dokonce se může v moči objevit i krev.
Zdroj: článek Bolest měchýře a močové trubice
Celá řada lidí si alespoň jednou za život protrpí otravu jídlem. Výskyt otrav z jídla způsobených bakteriemi a viry stále stoupá. Bakterie obsahuje většina potravin. Pokud jídlo neskladujeme ve správných podmínkách, tedy čerstvé jídlo v chladu a horká jídla skutečně horká, mohou se bakterie rychle rozmnožovat a způsobit tak otravu. Kontaminované jídlo, které ponecháte déle než hodinu a půl v teple, představuje pro rozmnožování bakterií ideální prostředí. V teplém počasí proto dochází k otravám jídlem mnohem častěji. K potravinám, s nimiž musíme zacházet zvlášť opatrně, se řadí nedovařená drůbež a maso, nepasterované mléčné výrobky, rýže, která stála příliš dlouho na teple nebo která byla nesprávně ohřívána, korýši a měkkýši z neznámých zdrojů, zkažené tučné ryby, vařené masné výrobky, syrová a nedovařená vejce, případně vejce s nakřáplou skořápkou. Odborníci doporučují nejíst vůbec syrová vejce a nepodávat těhotným ženám, kojencům, nemocným a starším lidem ani vejce vařená naměkko. Těhotné ženy by se také měly vyhýbat paštikám a měkkým sýrům (Bries, Camembert), neboť bývají často kontaminovány bakterií Listerla monoccytogenes, která může poškodit plod.
Zdroj: článek Otok rtu
Zinek je vzácný stopový prvek, jehož příznivé účinky jsou známy již od starověku. Pro správné fungování lidského těla je velmi důležitý a nepostradatelný. Představuje součást téměř všech buněk a stimuluje aktivitu stovky enzymů ovlivňujících většinu procesů – od pohlavního zrání až po hojení ran. Jeho obsah v živých tkáních však není příliš vysoký, a proto většina z nás trpí jeho nedostatkem, který je významně podpořen špatnou skladbou potravy, hormonálními poruchami, nadměrným pitím alkoholu a znečištěným ovzduším. Příznivé účinky zinku na lidský organismus jsou velmi různorodé a je jich obrovské množství. Mimo jiné se jeho pravidelný příjem doporučuje lidem, kteří trpí kožními či kosmetickými neduhy. Tento důležitý prvek se totiž účastní nesčetných tkáňových pochodů, a tak dokáže zlepšit kvalitu pokožky, vlasů a nehtů. Úspěšně se užívá při léčbě akné, ekzémů a lupénky, zabraňuje tvorbě koutků a oparů, prospívá hojení jizev a drobných oděrek a celkově chrání pokožku proti infekcím. Vhodný je také pro jedince, které trápí suché a řídké vlasy bez lesku nebo problémy s nehty, ke kterým patří lámavost, bílé skvrnky a různé druhy plísní.
Z potravin živočišného původu jsou zdrojem zinku játra, tmavé maso, vejce, mléčné výrobky a mořští živočichové. Doporučená denní dávka zinku se pohybuje kolem 12–15 mg pro dospělé a mladistvé, kolem 5–10 mg pro děti do 10 let a kolem 16–19 mg pro těhotné ženy. Denní dávku je možné zvýšit až na 50 mg, což se doporučuje zejména alkoholikům, diabetikům a sportovcům. Překročení hranice 150–450 mg zinku denně však může vést až k projevům toxicity, které se vyznačují zhoršením funkce imunitního systému, snížením hladiny potřebných forem cholesterolu, poruchami trávení a rozmnožování. V některých případech hrozí zvracení, průjem a bolesti hlavy. Nesnažte se proto o radikální přísun zinku do svého organismu, vyplatí se jen a jen prevence.
Zdroj: článek Přírodní péče o pleť
Muňka připomíná svým tvarem klíště, má malou hlavu, ploché čtvercové tělo a silné nohy s drápy, kterými se drží na chlupech. Sameček měří 1 mm, samička asi 1,5 mm. Samičky za dobu svého života, což je přibližně 3 týdny, nakladou 20–30 vajíček, ze kterých se za 7 dní vylíhnou larvy. Ty jsou za 15 až 17 dní schopné rozmnožování. Živí se sáním krve. Původcem filcek je veš muňka (Phthirus pubis). Přenos se děje především tělesným kontaktem, a to převážně při pohlavním styku, výjimečně nepřímo, tedy lůžkovinami, ručníky a podobně.
Jak se filcky projevují:
Nejčastěji se muňky vyskytují v pubickém ochlupení, méně často v análním (kolem řitního otvoru) a axilárním (v podpaží) ochlupení, kštici, obočí, řasách, vousech, v ochlupení na hrudníku. Muňka je vidět pouhým okem, vypadá jako tmavě hnědá až žlutohnědá tečka přichycená ke chlupu. Muňky způsobují svědění, které však nemusí být velké a postižení lidé mu nemusí věnovat pozornost. Při zpozorování příznaků je třeba ihned navštívit lékaře.
Zdroj: článek Vši filcky
Trombocyty jsou jednou ze stavebních částic krve. Jejich počet není závislý ani na věku ani na pohlaví jedince. Uvádí se, že jeden kubický milimetr lidské krve obsahuje 200 až 400 tisíc trombocytů. Krevní destičky nemají schopnost rozmnožování, protože neobsahují buněčné jádro. Tvoří se v kostní dřeni a jako složka krve kolují organismem osm až dvanáct dní. Potom odumírají a jsou zachycovány slezinou nebo pohlcovány tkání cév. Počet trombocytů v krvi kontrolují játra.
Počet destiček bývá stanovován při všech vyšetřeních krve v rámci krevního obrazu. Krevní obraz se vyšetřuje z nejrůznějších příčin. Lékař se na počet destiček zaměřuje například při zvýšené krvácivosti nebo prodloužení doby zástavy krvácení. Významné je stanovení počtu destiček před operačním zákrokem. Vzorkem pro vyšetření je žilní krev odebraná pomocí tenké jehly z některé pažní žíly. Jedná se o téměř bezbolestný zákrok, který jistě každý absolvoval během svého života již několikrát, když „šel na krev“. Přestože se jedná o rutinní a jednoduché vyšetření, jde o vyšetření velmi důležité a užitečné.
Optimální hodnoty trombocytů u zdravého jedince: 150–400 000 na 1 ml krve.
Zdroj: článek Trombocyty
Produkt Swiss Probiotix splňuje všechna kritéria vysoce kvalitního probiotického výživového doplňku. Jedna enterosolventní kapsle rostlinného původu, vhodná také pro vegetariány, odolává kyselému prostředí žaludku a obsahuje vyváženou směs 9 důležitých druhů střevních bakterií, minimálně osm miliard buněk v lyofilizované formě, výživu pro užitečné bakterie (FOS). Užitečné bakterie jsou živí tvorové, kteří pro přežití a rozmnožování potřebují výživu. Pokud se dostanou k výživě (například prostřednictvím vlákniny, potravin anebo výživových doplňků, jako je vláknina Clean Inside), budou schopné vytvořit trvalou populaci a plnit svou roli při zachování zdraví. Druhou oblíbenou výživou užitečných bakterií je takzvaná FOS (fructooligosacharides). Probiotické doplňky, které ji obsahují, tak zabezpečují výživu pro užitečné střevní bakterie, díky tomu jsou účinnější než tradiční doplňky.
Složení 1 kapsle: probiotické bakterie L. rhamnosus 55 %, B. breve 20 %, L. casei 15 %, L. acidophilus 5 %, B. longum 5 % (kmeny obsahují kryoprotektanty), 6 miliard CFU. CFU je počet živých probiotických mikroorganismů (colony-forming unit) na konci doby trvanlivosti, při výrobě plněno až 300 % tohoto množství – až 18 miliard CFU/1 cps.
Složení: maltodextrin, bakteriální kultury (obsahuje kryoprotektanty: odtučněné mléko, sacharóza, agar-sójový bujon), rostlinná kapsle (hypromelóza), protispékavá látka (stearan hořečnatý), vysoušedlo (oxid křemičitý), antioxidant (kyselina askorbová).
Doporučené dávkování: 1 až 2 kapsle denně. Při použití s antibiotiky je vhodné užívat aspoň 2–3 hodiny před nebo po podání antibiotik.
Skladování: Skladovat v suchu při pokojové teplotě.
Odlišnost od jiných probiotik na trhu:
Zde můžete vidět cenu Swiss Probiotix.
Zdroj: článek Probiotika na střeva
Ve střevech žije téměř 500 druhů mikrobů. Až 60 procent exkrementů, které vyloučíme, obsahuje mikroby. Podle toho, o jaký jejich druh se jedná a kolik se jich v našem těle aktuálně nachází, vypadá náš celkový zdravotní stav. Pro udržení správné vnitřní rovnováhy je nutné, aby prospěšné bakterie byly zastoupeny ve vyšší míře. Prospěšnými bakteriemi jsou například Lactobacillus acidophilus, Lactobacillus rhamnosus, Lactobacillus plantarum, Bifidobacterium bifidum a Bifidobacterium longum. Vyšší míra zastoupení těchto bakterií je žádoucí. Naše střevní mikroflóra je zpočátku našeho života tvořena probiotickými druhy získanými mateřským mlékem. To je také jeden z důvodů, proč je kojení dětí tak důležité pro jejich aktuální i budoucí zdraví. U dětí, které jsou kojené, je střevní flora tvořena až 95 % užitečných kmenů. Kvalita a celkové složení střevní flóry se v průběhu života stále mění. S věkem však bohužel počet prospěšných mikrobů ve střevech klesá.
Aby probiotické bakterie mohly ve střevním traktu člověka přežívat a optimálně se rozmnožovat, potřebují k tomu nestravitelné potravinové látky – vlákniny, které příznivě a selektivně ovlivňují jejich růst. Tyto látky se nazývají prebiotika. Musí splňovat následující kritéria:
Prebiotika jsou komplex sacharidů, kterými se probiotika živí. Prebiotika tak významně podporují nejen přežití, ale i rozmnožování probiotik. Celkově probiotika a prebiotika pomáhají chránit náš organismus před patogenními, nepřátelskými a hnilobnými bakteriemi. Všeobecně známým faktem je příznivý vliv střevní mikroflóry na zdravotní stav. Existuje mnoho důkazů, že složení bakterií ve střevě, a to zejména v kojeneckém věku, ovlivňuje mnoho funkcí organismu. Přítomnost probiotik v těle podporuje odolnost proti infekcím a snižuje výskyt alergických onemocnění, čímž je podporována a posilována přirozená obranyschopnost organismu.
Zdroj: článek Probiotika na střeva
Blecha obecná neboli lidská (Pulex irritans) byla v Česku i v Evropě od 14. do 19. století nejrozšířenějším a nejtypičtějším lidským parazitem. Nyní je více rozšířeným druhem blecha psí či blecha kočičí, které ale také mohou napadat člověka. Blechy jsou významnými ektoparazitickými přenašeči nemocí.
Blecha obecná je rozšířena téměř po celé zeměkouli, výjimku tvoří jen několik oblastí tropických pralesů. Četnost výskytu klesá spolu se zvyšující se životní úrovní. Předpokládá se, že není původním cizopasníkem člověka, ale psovitých šelem, na kterých se i dnes hojně vyskytuje. Na člověka se pravděpodobně přenesla právě při domestikaci psa.
Blechy nebývají vysoce hostitelský specifické. Napadají teplokrevné živočichy a snadno se mezidruhově přenášejí. Blechu obecnou nejčastěji v domácnosti najdeme u člověka, psa, kočky či prasete a ve volné přírodě například u tchoře, kuny, jezevce nebo lišky, ale i některých hlodavců.
Blecha obecná je bezkřídlý hmyz hnědé až černé barvy (přesné zbarvení závisí na složení potravy), ze stran je zploštělá a tvořena články, které se směrem ke koncové části těla zvětšují a překrývají. Články jsou sklerotizované a porostlé brvami, které také směřují k zádi a tím usnadňují pohyb srstí hostitele. Záď je složena z 10 článků, z nichž 3 poslední slouží k rozmnožování. Blecha má tři páry nohou, dva páry (zadní a střední) jsou skákavé. Blechy dokážou vyvinout dostatečnou sílu pro velmi dlouhé skoky, což je způsobeno dobře vyvinutými stehny a kyčlemi a zároveň speciálními strukturami uvnitř nohy (resilin). Jsou velké od 2 do 8 mm a dovedou skočit do vzdálenosti asi 35 cm při výšce skoku 20 cm. Na chodidlech se nachází 2 drápy, které slouží k přidržování se na hostiteli. Oči blechy jsou málo vyvinuté a reagují spíše jen na intenzitu světelných podnětů. Na hlavě se dále nachází kyjovitá tykadla a bodavě-sací ústní ústrojí. To je tvořeno bodcem, který je vybaven žlábkem, a za pomoci maxill jím blecha saje krev. Dále můžeme na hlavě najít pysková a čelistní makadla, která mají bodec ochraňovat. Blecha dokáže vypít až 15x větší množství krve, než je její velikost. Od jiných druhů blech se blecha obecná odlišuje absencí ktenidií (ctenidium) na hlavě a chybějícím hřebenem na hlavě a předhrudí.
Blechy mají oddělené pohlaví. Pohlavní ústrojí samiček je tvořeno vaječníky – soustava trubiček a vejcovodů, které ústí do dělohy. Pohlavní ústrojí samečků je tvořeno párem varlat a chámovodovou schránkou s phallusem. Ten je velmi důležitý při klasifikaci druhů blech. Samička se se samečkem najde díky čichu, páří se v srsti hostitele.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Blechy na člověku
Reprodukční systém ženy patří do rozmnožovací soustavy, což je soustava orgánů, která slouží k rozmnožování. Jejím úkolem je zajištění vzniku pohlavních buněk (gamet) a přenosu jejich dědičné informace na potomky. Zpravidla rozlišujeme samičí rozmnožovací soustavu a samčí rozmnožovací soustavu, což je anatomie ženského těla v podobě ženských pohlavních orgánů.
Ženskou pohlavní soustavou se zabývá medicínský obor zvaný gynekologie. Ženské pohlavní orgány se dle místa uložení dělí na zevní a vnitřní.
Anatomie ženských orgánů:
Zdroj: článek Ženské pohlavní orgány
Hormonální gingivitis
Ta se může se objevovat v těhotenství, pubertě, klimaktériu nebo při užívání starších antikoncepčních přípravků. Základní příčinou vzniku hormonální gingivitidy je většinou „normální“ chronická gingivitis. Proto je pro léčbu a prevenci rovněž nezbytná správná hygiena ústní dutiny. Podle okolností se dále může rozvinout v hormonální parodontitidu. V těhotenství by se péči o dásně měla věnovat zvýšená pozornost obzvlášť. Zánětem dásní trpí až 100 % gravidních žen. Těhotenská gingivitida vzniká hlavně u žen, které již měly zánětlivé změny na dásni v důsledku zvýšené přítomnosti plaku před otěhotněním. Příčinou zhoršení stavu je hormonálně navozená vyšší citlivost dásní k toxinům a enzymům, které produkují bakterie plaku. Pokud se tyto látky dostanou do krevního oběhu ženy, zvyšuje se riziko předčasného porodu a porodu dítěte s nízkou porodní hmotností. Odborníci v USA tvrdí, že správným ošetřením dásní by se dalo zabránit každému pátému předčasnému porodu. Zvýšené hladiny určitých hormonů mohou navíc přímo podporovat růst a rozmnožování určitých druhů bakterií (například Prevotella intermedia, ve 4. až 6. měsíci těhotenství).
Deskvamativní gingivitida
V tomto případě nejde o samostatnou diagnózu, spíše o popis klinického stavu, který vznikl na podkladě plakem indukované gingivitidy u pacientů s celkovým onemocněním. Gingivitis desquamativa je provázena potížemi, jako je nesnášenlivost hrubých kousků jídla, ostrých koření, změn teploty, kyselých jídel. Gingiva může být postižena u jednoho až všech zubů. Může být postižena pouze gingiva nebo může být postižení gingivy spojeno s postižením jiných sliznic nebo kůže. Léze mohou upozornit na závažné onemocnění, které se může takto poprvé manifestovat. K příznakům patří pálení v ústech a silné bolesti. Povrchové vrstvy sliznice dásní se olupují, často se přitom tvoří puchýře. Protože je při tomto postižení čištění ústní dutiny bolestivé, bývá tato forma gingivitidy překryta gingivitidou chronickou, která je podmíněna plakem. Jako léčebné opatření se navrhuje odstranění vyvolávajících příčin (je-li to možné), zlepšení ústní hygieny, lokální nebo systémová imunosupresivní léčba.
Příčiny:
Zdroj: článek Zánět okostice zubu a zánět dásní
Zánět ledvin je nepříjemné onemocnění. V případě přítomnosti rizikového faktoru mohou bakterie vystoupat močovodem přes močový měchýř až do ledvin a způsobit tak zánět ledvin. Zánět ledvin neboli pyelonefritida je infekční onemocnění ledvinné tkáně a pánvičky. Nejčastěji jde o vzestupnou infekci, kdy dochází ke stoupání patogenních bakterií z nižších částí močového traktu (například močový měchýř) do jeho vyšších částí (ledvina).
Při zánětu ledvin se objevuje řezavá bolest při močení, bolesti v zádech vyzařující na stranu postižené ledviny, vysoká horečka se zimnicí, bolest hlavy, zvracení a poklepová bolestivost v místě zasaženého orgánu.
Léčba zánětu ledvin je závislá na stadiu onemocnění. Nekomplikované záněty ledvin nevyžadují hospitalizaci a obvykle se léčí ambulantně podáváním antibiotik amoxicilinu a ampicilinu. Nemocným vyžadujícím hospitalizaci z důvodu dehydratace, zvracení a vysokých horeček je doporučeno podávat chinolonová antibiotika. Pacienti s komplikovaným zánětem ledvin, kteří mohou být napadeni větším množstvím patogenů nebo mají četné přidružené choroby, dostávají nitrožilně silná cefalosporinová antibiotika III. generace a jsou dále v nemocnici pozorováni, zda u nich nedochází k rozšiřování nemoci. Pokud k němu nedochází, lze z nitrožilní terapie přejít na léky podávané ústy. Obstrukční zánět ledvin způsobený překážkou v močovém traktu vyžaduje rychlé chirurgické řešení ve formě vytvoření umělého ledvinného vývodu. Při dobrém stavu nemocného lze přímo odstranit překážku bez tvorby vývodů. V průběhu terapie se každých 5–7 dní provádí kontrolní odběry moči a 4–6 týdnů po dokončení léčby se odebírá moč znovu pro zjištění, zda močový trakt zůstává bez infekce. Léčba zánětu ledvin někdy trvá až 6 týdnů.
Chození s plným močovým měchýřem po dlouhou dobu nebo odsouvání močení je jedním z vyhlášených důvodů poškození ledvin. Když se moč zdržuje v močovém měchýři příliš dlouhou dobu, může v něm dojít k rozmnožování bakterií. Tyto bakterie pak způsobují záněty močových cest a infekce ledvin. Kromě toho zadržování moči zvyšuje tlak na ledviny a může dokonce vést až k selhání svěrače močového měchýře a následné inkontinenci.
Pokud nedodržujete pitný režim, také si tím můžete přivolat poškození svých ledvin. Jejich hlavním úkolem je vyplavování toxických látek z těla a regulace produkce červených krvinek. Pokud tělo nemá dostatek vody, omezuje se průtok krve ledvinami, protože se stává více koncentrovaná. To následně vytváří překážky pro odstraňování toxinů z těla. Jejich vyšší koncentrace je pak předzvěstí dalších zdravotních problémů.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Ledviny
Ondatra pižmová žije v současné době téměř ve všech vodách střední a východní Evropy, vyskytuje se také v některých oblastech Skandinávie a západní Evropy. Svým rozšířením zasahuje až daleko na Sibiř. Ondatra pižmová pochází ze Severní Ameriky. Zdomácněla v oblastech bývalého Sovětského svazu a v Evropě.
Hlava s tělem měří u ondatry 26 až 40 cm, ocas je ze stran poněkud zploštělý, dlouhý 20 až 27 cm a poměrně silný. Ondatra váží 1 až 2 kg. Srst má tmavohnědou, na spodní straně těla poněkud světlejší. Některé chlupy jsou silnější až štětinovité, a proto pokryv těla působí jakoby zježeným dojmem. Mezi prsty zadních nohou jsou krátké plovací blány. Celá vrchní část těla ondatry při plavání zpravidla vyčnívá z vody, přičemž se ocas hadovitě pohybuje ze strany na stranu. Na zemi působí ondatra pižmová nemotorně, používá však velmi šikovně přední tlapy pro přidržování potravy. Velikostí těla převyšuje všechny ostatní druhy hrabošů, lze si ji ale někdy splést s mladou nutrií anebo s mladým bobrem. Bobři však mají široký plochý ocas a nutrie má ocas silný a na průřezu kulatý.
Ondatru pižmovou, vysoce ceněnou jako kožešinové zvíře, vysadil v roce 1905 v Čechách kníže Colloredo-Mansfeld na svém panství v Dobříši, přibližně 40 km od Prahy. Zvířata si rychle zvykla a začala se rozmnožovat takovým tempem, že už v roce 1915 pronikla do Bavorska, v roce 1917 do Saska a v roce 1927 se objevila ve Virtembersku. Ve stejnou dobu se ondatry rozšířily podél Dunaje daleko za Vídeň a pronikly rychle jak směrem na Balkán, tak i na severozápad. Přes okamžitá opatření k omezení jejich počtu, jakými byla povinnost okamžitého hlášení výskytu ondater a vypsání prémií za jejich odchyt, se nepodařilo jejich šíření zabránit. Lokální akce, které měly místa vyčistit od ondater, měly pouze krátkodobý účinek a nebylo možné je neustále opakovat. Později bylo i na různých vhodných místech na území tehdejšího Sovětského svazu vysazeno na 80 000 těchto zvířat za účelem zvýšení množství zpracovávaných kožešin. Tak se ondatra pižmová rozšířila i na Sibiři a ve Střední Asii, kde rozlohou svého výskytu daleko převyšuje obývané oblasti v Evropě. Ondatra pižmová tam nebyla považována za škodnou, protože řeky v Sovětském svazu nebyly většinou regulovány, a proto nemohly vzniknout ani žádné škody na přehradách a hrázích. Naproti tomu ve střední a západní Evropě, kde byly téměř všechny střední a větší vodní toky už dávno regulovány a eventuálně dokonce převedeny do umělých řečišť, vznikaly značné problémy.
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Ondatra vs. nutrie