Informace od zdravotní sestry

HLAVNÍ STRÁNKA

  

NADÝMÁNÍ

  

ZÁNĚT

  

BOLEST

  

KAŠEL

  
Téma

SAMETKA ŠTÍPANCE

Jak poznat kousnutí od blechy

Blechy jsou skákavý hmyz, který dorůstá velikosti od 2 do 8 mm. V Čechách se lze setkat asi s 90 druhy blech a všechny mohou poštípat i člověka.

Jak poznat štípance od tohoto hmyzu:

  • okolo štípance se objeví zarudlý flek, velký asi 1 cm;
  • štípnutí obvykle zmizí během několika hodin;
  • štípnutí svědí, mnohdy až pálí;
  • štípance se objevují ve větším množství na zádech, krku a pažích.

Někdy je velmi těžké rozeznat štípance od blechy, štěnice, komára či roztoče. Níže si můžete prohlédnout fotografie, jak konkrétní štípance vypadají.

Zdroj: Kousnutí od blechy

Diskuze: Re: štípance na těle

Já měla štípance v létě. Noha mi natekla dvojnásobně. Šla jsem k lékaři, ale tam zrovna malovali. V zoufalství jsem zašla do lékárny. Paní mi dala fenistigel a zásyp na rány s desinfekcí. Asi za 3 dny se vše zahojilo.

Zdroj: diskuze Štípance na těle
Počet odpovědí: 1

Jak vypadají štípance od roztočů

Zde si na fotografiích můžete prohlédnout, jak vypadají štípance na těle od roztočů, či spíše kožní projevy vyvolané jejich přítomností.

Zdroj: Kousnutí od roztoče

Diskuze: štípance na těle

Dobry den, nevite od jakeho hmyzu by to mohlo byt? Puvodne to byl klasicky maly pupinek jako od komara a ted je z toho takovyto bolak o prumeru 2cm, ktery se zanecuje. Predem diky za odpovedi
Přiložený obrázek

Zdroj: diskuze Štípance na těle
Počet odpovědí: 1

Foto

Níže na odkazech je možné vidět štípance od hmyzu a štípance na těle.

Zde můžete vidět, jak vypadá kousnutí od blechy.

Zde můžete vidět, jak vypadá kousnutí od štěnice.

Zde můžete vidět, jak vypadá štípanec od komára.

Zde můžete vidět, jak vypadá štípnutí od mravence.

Zde můžete vidět štípance od roztočů.

Zdroj: Kousnutí od blechy

Diskuze: Re: Prosím o radu

Můžou to být štípance od blechy, od štěnice nebo od svrabu, které by svědily. Pokud to nesvědí, tak to může být alergie a nebo ekzém. Pro rychlou léčbu bude potřeba přesně určit původ a to z fotografie nejde. Stavte se proto na kožním, kde to vyšetří a během několika minut dostanete účinnou léčbu.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Prosím o radu
Počet odpovědí: 1

Sviluška podzimní = sametka podzimní

Někdy je za svilušku nesprávně považována nápadně červená sametka podzimní. Sametka je však roztoč příbuzný klíšťatům a dokáže nepříjemně potrápit všechny teplokrevné živočichy, včetně člověka. Je pouhým okem téměř neviditelná, měří totiž necelou polovinu milimetru. Obě pohlaví jsou přibližně stejně velká, mají oranžovou barvu, osm nohou a tělo ve tvaru osmičky. Teprve pod mikroskopem je vidět, že tělo je hustě porostlé chloupky – sametovým kožíškem, podle kterého získal roztoč svůj název. Dospělci žijí v půdě, do níž samička klade na jaře (až do deseticentimetrové hloubky) vajíčka, z nichž se líhnou larvičky. Ty vylézají z půdy a na trávě či nízkých keřích číhají na svého hostitele.

Foto svilušky sametové (sametky podzimní)

Zde jsou vidět fotografie, na kterých je vidět sametka podzimní.

Zdroj: Sviluška

Diskuze: Re: bleší kousnutí

Kousnutí od blechy nevytváří pupínky vyplněné tekutinou. U blešího kousnutí hrozí rozškrábání a zanesení druhotné infekce, podobně jako při svrabu. To co popisujete spíše vypadá na kousnutí od mravence. Kousance od mravenců se podlijí tekutinou a vypadají pak takto: www.google.cz/images…
Na kousnutí od mravence pomáhá ledování na zmírnění bolesti a proti svědění volně prodejný krém Hydrokortizon a následné obvázání gázovým obvazem. Když šťípance od mravence nerozškrábete, tak se do týdne ztratí. Komplikace mohou nastat při alergii a nebo při zanesení druhotné infekce. To pak hojení trvá déle.

Zdraví Cempírek!

Zdroj: diskuze Bleší kousnutí
Počet odpovědí: 2

Rozdíly kousnutí od štěnice a od roztoče

Na rozdíl od štěnic nemají roztoči rádi lidskou krev a nepotřebují živé hostitele, aby přežili. Jsou podobní štěnicím v tom smyslu, že obývají lidské příbytky, zde pak především postele, ve kterých je teplo a vlhkost.

Štěnice mají těžko identifikovatelnou charakteristiku štípanců. Některé štípance mohou být osamocené, některé z nich se objevují v řadách po třech nebo pěti štípancích, nebo ve shluku zarudlých skvrn, kterým se říká štěnicová dermatitida. Tyto štípance jsou většinou v „cikcak vzoru“, ale někdy se mohou projevit také jako rovná čára. Štípance se objevují na odkrytých místech na těle, jako je krk, obličej, chodidla a paže. Jen zřídka se vyskytují na zadní straně kolen nebo v záhybech kůže. Štípance nebo vyrážka většinou zmizí během jednoho až dvou týdnů. Ale pokud jste se nezbavili štěnic, které máte doma, budete na těle nacházet další a další štípance. Když budete mít štěnice v domě, budou vás stále štípat. Štípanec od štěnice vypadá jako červené kolečko s tmavší tečkou uprostřed.

Roztoči nekoušou ani neštípou. Jejich exkrementy vyvolávají alergie, čímž dochází ke kožním projevům, jako jsou dermatitidy, ekzémy, akné. Výše se můžete podívat, jak vypadají takovéto kožní projevy, viz odkaz na „štípance“ od roztočů.

Zdroj: Kousnutí od roztoče

Octový zábal na štípance

Stačí, když jablečný ocet zředíte vodou v poměru 1 : 1 a namočeným tamponem si přetřete postižené místo.

Zdroj: Octový obklad na otok

Štípnutí sviluškou – sametkou podzimní

Larvy sametky podzimní (nesprávně svilušky podzimní), napadající zvířata i lidi, na rozdíl od klíšťat nesají krev. Mají jinou metodu: larva se rychle pohybuje a vyhledává místa s tenčí pokožkou, kožní řasy, případně se zavrtá tam, kde k tělu těsně přiléhá spodní prádlo. Parazita není vidět, a jakmile se vám dostane do kůže, nanese do ranky trávicí enzym, který způsobuje úporné svědění. Pod kůží pak larva žije minimálně tři dny. Svými slinami naleptá kůži hostitele, saje a prospívá a může vyvolat onemocnění zvané trombikulóza, takzvanou podzimní vyrážku. Po třech dnech larva odpadne a pak opět pod zemí pokračuje ve svém vývoji k nymfě (která je slepá). V poslední fázi vývoje sametka jako dospělec od listopadu do jara přezimuje v půdě.

Foto štípnutí sviluškou sametovou (sametkou podzimní)

Zde jsou fotografie, na kterých je vidět štípnutí od sametky podzimní.

Zdroj: Sviluška

Co když si pes vykusuje tlapky

Vykusování tlapek může souviset s parazitárním onemocněním zvaným trombikulóza, které je způsobeno larvami parazita Neotrombicula autumnalis (sametka podzimní). Typický je sezónní výskyt na konci léta a počátkem podzimu (konec srpna a září). V počátku svědivosti je možné při pozorné prohlídce postiženého zvířete najít v meziprstí, okolí očí, za ušima či v okolí konečníku oranžové shluky larev, které lze připodobnit k poprášení rostlinným pylem. Larvy mikroskopicky narušují tkáň a způsobují silnou svědivost, proto si pes neustále olizuje tlapky. Po vymizení larev zůstávají v místě napadení červené skvrnky. Tito parazité se nacházejí v typických lokalitách na trávě a napadají nejen zvířata, ale i člověka, takže po víkendovém pobytu na chalupě se drbe pes i celá rodina. U člověka se nejčastěji objevují na místech, která se potí, tedy například tam, kde je textil přichycen k tělu gumou, což jsou ponožky, spodní prádlo a podobně.

Léčba je poměrně jednoduchá, spočívá v použití přípravků na bázi pyretroidů ve formě spreje nebo koupelí, které doporučí veterinární lékař. Přípravky s dlouhodobým účinkem proti blechám a klíšťatům (postřiky, kapky za krk a obojky) nejsou v tomto případě účinné!

Zdroj: Pes si vykusuje srst

Rozdíl mezi kousnutím od blechy a od štěnice

Bleší štípnutí je charakteristické tím, že zanechává na kůži pupenec se středovou krvavou skvrnou, která svědí, a když máte štěstí, tak po 3 dnech mizí. Není výjimkou ani velký puchýř, který vypadá dost nepříjemně a také hodně svědí.

Kousnutí od štěnice stále svědí, a i když po pár dnech třeba přestane, tak může za další dny začít znovu svědit. Tím se liší od kousnutí od blechy, které svědí krátce. Štěnice vydrží hladovět více než 1 rok. Když ji rozmáčknete, poznáte podle světlé nebo tmavé barvy krve, která po ní zbyde, kdy vás kousla. Světlá krev je známkou toho, že vás kousla před chvílí.

Na první pohled se kousnutí štěnice podobá bodnutí od komára. Někdy může způsobit alergickou reakci – po štípnutí kůže zčervená a mírně nateče. Většině lidí taková skvrna během chvilky zmizí, citliví jedinci ji mohou mít celé měsíce. To samé platí pro její velikost, která má v průměru několik milimetrů až centimetrů.

Štípance od blech lze jen těžko odlišit od ostatních štípanců. Někdy je nedokáže na pohled identifikovat dokonce ani lékař. Štěnice mají ovšem unikátní vzorec štípanců. Některé štípance mohou být osamocené, ale většina z nich se objevuje v řadách po třech nebo pěti štípancích (neboli snídaně, oběd a večeře), nebo ve shluku zarudlých skvrn (vyrážka, které se říká štěnicová dermatitida). Tyto štípance jsou většinou v cikcak vzoru, ale někdy se mohou projevit také jako rovná čára (zejména pokud vás štěnice poštípají ráno).

Puchýře se objevují na otevřených místech na těle, jako je krk, obličej, chodidla a paže. Ve srovnání se štípanci od komárů se puchýře jen zřídka vyskytují na zadní straně kolen nebo v záhybech kůže.

Štípance nebo vyrážka většinou zmizí během jednoho až dvou týdnů. Ale pokud jste se nezbavili štěnic, které máte doma, budete na těle nacházet další a další štípance. Když budete mít štěnice v domě, budou vás stále štípat.

Zdroj: Jak se pozná kousnutí od štěnice

Příklady kousnutí hmyzem

Kousnutí od štěnice vypadá jako červené kolečko s tmavší tečkou uprostřed. Štípnutí může být jen jedno, častější jsou ale kousnutí v řadě nebo skupině. Kousnutí štěnice se nejčastěji nachází na pažích, zádech nebo krku. U některých lidí se objeví zarudlé a svědící otoky. Kousnutím od štěnice se nepřenášejí žádné nemoci. Štípnutí však může vyvolat nepříjemnou alergickou reakci.

U štípance od komárů se objeví červený pupínek, který začne svědit a někdy opuchne. Když je štípanců víc, nejsou pravidelně rozmístěny jako od blechy.

Roztoči jsou drobný hmyz z čeledi pavoukovců, jsou tedy „bratranci“ pavouků a klíšťat. Roztoči bývají velmi nepříjemným a agresivním alergenem. Doslova se přilepují na lidi, kteří projdou skrz zamořenou vegetaci, a prozkoumávají své lidské hostitele 3 až 6 hodin před tím, než je štípnou. Většina štípanců od roztočů se objevuje na místech těla, kde je tenká kůže, jako jsou kotníky, pas, třísla, podpaží a zadní strana kolen. Štípance většinou vypadají jako červené, silně svědící skvrny, ale je možné, že na ně každý jedinec reaguje jinak.

Roztoče najdeme všude – ve vlhkých prostorách, koupelnách, sklepech, v matracích, chlupatých kobercích, peřinách; rybenky a pisivky ničí tapety a umělecké sbírky (například známky); na rybenky narazíme i v bytě.

Jak na štípance od roztočů:

  • Místo škrabání štípance jen jemně poklepávejte, abyste pomohli zastavit svědění.
  • Když zjistíte, že máte štípance od roztočů, vyperte si oblečení v horké vodě, abyste zabili zbývající roztoče ve vašem oblečení.
  • Nastříkejte si netoxický, pleť nepoškozující sprej proti hmyzu kolem kotníků, pasu nebo na jakékoliv těsné místo, abyste je udrželi daleko.
  • Když se pohybujete na místě, které by mohlo být obýváno roztoči, noste volně padnoucí trika s dlouhým rukávem a dlouhé kalhoty. Mějte těsné manžety a zvažte zastrčit si lem kalhot do ponožek.
  • Roztoči se ve skutečnosti nezavrtají do vaší kůže. Přípravky, jako je líh nebo bělidlo, které cílí na udušení roztočů, nefungují, protože roztoči ve skutečnosti ve vaší kůži nejsou.
  • Pokapejte štípanec čisticím přípravkem na ruce. Nechte kůži odhalenou potom, co se po ní přípravek rozteče, potom nakapejte znovu a nechte pleť odhalenou – roztoč zmizí.

Zdroj: Jak se pozná kousnutí od blechy

Babské rady na ošetření štípanců od štěnic

  • Vytvořte pastu z jedlé sody a vody. Pomalu přidejte malé množství vody do jedlé sody a míchejte, dokud nebudete mít hustou pastu. Naneste tlustou vrstvu jedlé sody na štípance od štěnic. Nechte pastu zaschnout a než ji opláchnete teplou vodou, nechte ji na vyrážce hodinu nebo více.
  • Namočte vatovou štětičku do citronové šťávy, třezalky nebo vilíny, což jsou vše přírodní astringenty. Naneste na vyrážku, abyste ji pomohli vysušit a zmírnit svědění.
  • Naneste na štípance od štěnic gel z rostliny aloe. Aloe má antibiotické i protiplísňové vlastnosti.
  • Ponořte postiženou oblast, pokud to jde, do teplé vody, do které přidejte ½ hrnku (118 ml) z následujících přísad: koncentrovaný mátový olej, ovesné vločky v prášku (najdete je v obchodech se zdravou výživou a drogeriích v balení určeném pro použití jako přípravek do koupele) a jedlou sodu s trochou soli nebo bez ní.

Pozor: Pokud se vaše příznaky během několika týdnů nezmění nebo se stále zhoršují, navštivte lékaře. Měli byste také navštívit lékaře kvůli diagnóze, když nenajdete známky štěnic ve vaší posteli a nemůžete identifikovat zdroj štípanců nebo vyrážky. Příznaky poštípaní štěnicemi jsou podobné těm, které jsou výsledkem poštípaní jiným hmyzem a kožním problémům.

Zdroj: Jak se pozná kousnutí od štěnice

Domácí léčba štípanců od hmyzu

K této léčebné domácí metodě při bodnutí hmyzem budeme potřebovat čerstvé listy hlávkového zelí, kterých je v létě všude dost. Listy zelí vložíme mezi dva kousky sterilního plátna a naklepeme je na prkýnku paličkou. Pak je přežehlíme teplou žehličkou, aby pěkně změkly. Ještě teplé je hned přiložíme na místo po bodnutí hmyzem, překryjeme je igelitem a necháme působit přes noc. Takto připravený obklad ze zelí dezinfikuje a pomáhá při léčbě bodnutí hmyzem. Také tyto obklady ze zelí odstraňují bolesti při revmatizmu, scelují tkáň po různých odřeninách a také po hlubokých popáleninách, také léčí vředy (bércové vředy) a rány na kůži.
Osvědčeným lékem na štípance od včely je čpavková voda, která je silně zásaditá, dobře proniká pokožkou a neutralizuje kyselý včelí jed. Když není po ruce čpavková voda, tak je na bodnutí od včely pomůže i cibule, ta působí podobně.

Zdroj: Alergie po bodnutí hmyzem

Svědí kousnutí od štěnice?

Pokud člověk není alergický na kousnutí štěnice, většinou štípnutí ani nepostřehne nebo je štípanec téměř nerozeznatelný od komářího štípnutí. Při bodnutí štěnice uvolňují do rány anestetika. Kvůli tomu se zarudnutí okolo rány a typické svědění objevují později. Při alergii kousnuté osoby dochází k otoku v místě sání a k bolesti postiženého místa. Také se objevuje svědění, kožní podráždění, zduřeniny a podobně. Štípance od štěnice nevypadají hezky, a navíc přispívají k únavě a celkovému vyčerpání organismu. Štěnice způsobují i jiné zdravotní komplikace, které jsou spojené s nespavostí, poruchami spánku či únavou. Nebylo jednoznačně prokázáno, že by byly štěnice přenašeči chorobotvorných zárodků z člověka na člověka. Bylo zjištěno, že ve štěnicích žijí bakterie, které jsou odolné proti antibiotikům, ale nebylo zjištěno, že by těmito bakteriemi nakazily svého hostitele.

Zde můžete vidět obrázek s kousnutím od štěnice.

Zdroj: Jak se pozná kousnutí od štěnice

Kočka má strupy

Při pohledu na neustále se škrábající kočku snad zbystří zrak každého majitele, takže začne svého miláčka podrobovat důkladné kontrole. Příčin škrábání u koček může být několik. Nejčastějším důvodem jsou zevní parazité. Mezi ty nejznámější a snad nejvíce rozšířené patří blecha, ať už blecha kočičí, psí, nebo obecná. Není pouze velmi nepříjemná v srsti, ale je i zdrojem nákazy tasemnicí, neboť je mezihostitelem jejího vývoje. Při zjištění tohoto parazita musíme rychle sjednat nápravu a „odblešení“, protože blecha se rychle rozmnožuje a může zamořit celý byt. Při opakovaném použití přípravků na hubení blech, například insekticidní zásypy, šampony, obojky, musíme provést i důkladný úklid bytu a hlavně kočičího pelíšku.

Mezi obtížné parazity patří i ušní roztoči, kteří infikují zevní zvukovody a dráždí sliznici, což vyvolá nadměrnou tvorbu mazu. Maz potom vytváří typické hrudky, kočka si ucho často škrábe a má ho sklopené. Škrabáním si pak zanese do ucha infekci a tím vnikne zánět. Léčba naštěstí bývá úspěšná.

Kočka si z toulek v přírodě může přinést i dalšího nepříjemného parazita – klíště. Přestože klíště nemůže na kočku přenést nemoci, které přenáší na lidi (klíšťovou encefalitidu), při zachycení na kočičí kůži se kočka škrábáním snaží klíště odstranit, a to i velmi razantně – rozškrabáním kůže do krve.

Mezi méně často se vyskytující parazity vyvolávající svědění patří sametka zarděnková. Kromě výrazného svědění dochází ke zvýšené tvorbě šupin. Místy vypadává srst. Také tímto parazitem se nakazí pouze kočky s volným pohybem.

Nelze zapomenout na napadení koček obtížným hmyzem – komáry. I když se toto napadení stává poměrně zřídka, může vyvolat pro kočku nepříjemné svědivé reakce kůže. Kočka svým škrábáním a kousáním kůži často velmi naruší a poškodí ji do krve a následně dochází k tvorbě strupů.

Proti zevním parazitům v dnešní době existuje mnoho vhodných preparátů, ať už jsou to obojky, spreje, nebo pipety k nakapání na kůži. Při nadměrném napadení parazity je vhodné léčbu konzultovat s veterinárním lékařem.

Bohužel i kočky v dnešní době postihly takzvané „civilizační choroby“, které se projevují kromě jiných příznaků i silným svěděním kůže. Patří mezi ně nevhodná potrava, reakce na šampony a spreje, reakce může být i psychická, například na změnu prostředí, další nové zvíře v domácnosti a mnoho a mnoho dalších. Prakticky je to stejné jako u nás lidí – snad téměř každého z nás někdy potkalo „vyražení červených pupínků“ a následně nepříjemné svědění, třeba jen po požití běžné mandarinky.

Zdroj: Vyrážka u koček

Jak poznat štěnice

Štěnice se řadí mezi ploštice s proměnou nedokonalou. Jsou bezkřídlé, respektive nelétají. Hlavní a jedinou potravou štěnic je krev. Živí se výhradně jí. Po nasátí krví mají štěnice výrazně větší a protáhlejší tělo. Štěnice jsou grygarický hmyz (to znamená hmyz, který se sdružuje). Štěnice žijí až 1,5 roku a dokážou dlouho hladovět (uvádí se až 200 dní). Samice naklade za život 300–500 vajíček, která přilepují sekretem na většinou zdrsněný povrch. Vývoj z vajíčka až po dospělce trvá 2 měsíce při teplotě 20 °C.

První známkou štěnice postelové v bytě jsou ranní štípance na některém ze členů rodiny. V letních měsících se to většinou mylně přisuzuje komárům, když se ochladí, lidé považují často štípance za ekzém. Teprve v poslední fázi, kdy už jste všechno vyzkoušeli, se podíváte na internet a s hrůzou zjistíte, že by to mohly být štěnice. Nejlepší důkaz o výskytu štěnic v bytě je živý jedinec, ovšem živou štěnici nejspíš ve dne nespatříte. Nejlepší je v noci mezi jednou a třetí hodinou rozsvítit a podívat se na postel a na zeď v okolí postele. Štěnice jsou typicky noční hmyz, a proto je jde ve dne těžko najít. Přes den jsou zalezlé ve škvírách postele, v záhybech prostěradel a v dalších skrýších, které jim vyhovují.

Dalším důkazem přítomnosti štěnic jsou krvavé skvrny na prostěradle a povlečení. Ty způsobuje štěnice, kterou jste ve spaní rozmáčkli. Štěnice postelové po sobě zanechává i jiné stopy. Zvednete-li matraci, rošt a podíváte se za čelo postele, tak v těchto místech naleznete shluky černých teček (výkaly), které jdou rozmazat. Můžete také objevit i okrově zbarvené svlečky nebo skupinky vajíček, vypadající podobně jako lupy. Bohužel tento nepříjemný parazit si vůbec nevybírá, jestli se nastěhuje k vám nebo k vašemu sousedovi. Je mu to jedno. Jde mu hlavně o krev. Štěnice vyhledává hostitele až na vzdálenost 60 m. Bodá hlavně na odhalených částech těla. Také je rozdíl mezi mužskou a ženskou kůží. Mužská kůže je zpravidla pro štěnici tužší, takže si za hostitele vybere raději ženu. Pokud je v její blízkosti dítě, nepohrdne ani jeho krví. V praxi se stává, že žena má spoustu štípanců a bodnutí, ale muž, který spí vedle ní, má jen minimum nebo vůbec žádné. V takovém případě dochází často k omylu, že ženiny vyrážky a svědivá kůže jsou známkou ekzému nebo alergie. Pokud doma štěnice objevíte, nestyďte se kontaktovat odborníky, kteří vám od těchto nepříjemných parazitů pomohou.

Zdroj: Štěnice

Příčiny

Při pohledu na neustále se škrábající kočku zbystří asi každý majitel a začne svého miláčka podrobovat důkladné kontrole. Příčin škrábání u koček může být hned několik. Nejčastější příčinou jsou však zevní parazité. Mezi ty nejznámější a snad nejvíce rozšířené patří blecha, ať už blecha kočičí, psí nebo obecná. Není pouze velmi nepříjemná v srsti, ale je rovněž zdrojem nákazy tasemnicí, protože je mezihostitelem jejího vývoje. Při zjištění tohoto parazita musíme rychle sjednat nápravu a provést „odblešení“, blecha se totiž rychle rozmnožuje a může nám zamořit celý byt. Při opakovaném použití přípravků na hubení blech, například insekticidní zásypy, šampony, obojky, musíme provést i důkladný úklid bytu a hlavně kočičího pelíšku.

Dalším nepříjemným zdrojem škrábání je napadení kočky zákožkou svrabovou, tedy svrab neboli prašivina. I když je tato nemoc zmiňována především u psů, častěji bývá diagnostikována u koček. Tento roztoč vyvrtává chodbičky na povrchu kůže, kde klade vajíčka. Vyvolává silné svědění, kočky se neustále čistí a škrábou a tím roznášejí roztoče po celém těle. Nemoc se lehce odhalí – na kůži jsou šupinky a strupy, kočky trpí záněty kůže, jsou vyčerpané, netečné. Pokud nejsou léčeny, umírají na celkové vyčerpání. Nemoc se dá v dnešní době úspěšně léčit injekcemi nebo léky – ovšem pouze preparáty pro zvířata. Je lehce přenosná na jiné kočky i psy, proto při zjištění nákazy kočku izolujte od ostatních domácích zvířat. Při nedodržení hygieny může dojít i k nakažení člověka. Svrab je problémem u koček s volným pohybem, u koček chovaných v bytě se se svrabem téměř nesetkáme.

Mezi obtížné parazity patří i ušní roztoči, kteří infikují zevní zvukovody a dráždí sliznici, což vyvolá nadměrnou tvorbu mazu. Maz potom vytváří typické hrudky, kočka si ucho často škrábe a má ho sklopené. Škrabáním si zanese do ucha infekci a tím vnikne zánět. Léčba bývá naštěstí úspěšná.

Kočka si z toulek v přírodě může přinést dalšího nepříjemného parazita – klíště. Klíště nemůže na kočku přenést nemoci, které přenáší na lidi, například klíšťovou encefalitidu, ale dochází k tomu, že se kočka škrábáním snaží přisáté klíště ze své kůže odstranit, a to i velmi razantně – rozškrabáním kůže do krve.

Méně častým parazitem, který vyvolává svědění, je sametka zarděnková. Vedle výrazného svědění dochází i ke zvýšené tvorbě šupin. Místy dokonce vypadává srst. Také tímto parazitem se nakazí pouze kočky s možností volného pohybu.

Nelze zapomenout na napadení koček obtížným hmyzem – komáry. I když se toto napadení stává poměrně zřídka, může vyvolat pro kočku nepříjemné svědivé reakce kůže.

Proti zevním parazitům v dnešní době existuje mnoho vhodných preparátů, ať už jsou to obojky, spreje, nebo pipety k nakapání na kůži. Při nadměrném napadení parazity je vhodné léčbu konzultovat s veterinárním lékařem.

Nejen zevní parazité, ale i plísňové kožní onemocnění označované jako dermatofytóza může kočce velmi znepříjemnit život. Toto onemocnění se řadí mezi infekční nemoci a může se přenést i na člověka. Postihuje většinou dlouhosrsté kočky, projevuje se silným svěděním, kočka se škrábe a vytrhává si srst. Při podezření na tuto nemoc je nutné navštívit veterinárního lékaře, který kultivací seškrabků z kůže a srsti stanoví druh plísně a poté následnou léčbu příslušným preparátem.

Bohužel i kočky v dnešní době postihují takzvané „civilizační choroby“, které se projevují kromě jiných příznaků i silným svěděním kůže. Příčinou bývá nevhodná potrava, reakce na šampony a spreje, může jít i o reakci psychickou, například na změnu prostředí, další nové zvíře v domácnosti a mnoho a mnoho dalších. Prakticky je to stejné jako u nás lidí – snad téměř každého z nás někdy potkal „výsev červených pupínků“ a následně nepříjemné svědění, třeba jen po požití běžné mandarinky.

Zdroj: Strupy na kůži u koček

Roztoči v posteli

Roztoči jsou tak malincí, že není možné je vidět pouhým okem. Proto je nutné všímat si několika věcí okolo a důkladně pečovat zvláště o svou postel. I když se každý den umyjete od hlavy až k patě a uleháte s pocitem absolutní čistoty, může vás časem překvapit nepříjemná vyrážka. Pokud se dokonale nestaráte také o své lůžko, na vině jsou roztoči, kterých máte nejspíš plnou postel (štípance z postele).

Celá postel je při nedostatečné péči doslova smetištěm biologického odpadu, které denně zásobujeme slušnou dávkou odumřelé kůže, lupů, potu, mazu, slin, chlupů a vlasů, ale i zbytkem krémů. Na takovémto místě často nespíte sami. Pro roztoče je to ideální hostina, a tak s vámi lože v hojném počtu sdílí. Povlečení by se mělo dle odborníků měnit alespoň jednou týdně, ale v letních dnech, nebo pokud se v noci hodně potíte, je ideální obměňovat ho každé tři dny.

Víte, že podle některých průzkumů tvoří desetinu váhy používaného polštáře nejen zbytky odumřelé kůže, ale také kolonie roztočů a jejich trus? Polštář byste měli alespoň jednou za tři měsíce vyprat na 60 °C, při kterých roztoči umírají, a potah na něj měnit dvakrát týdně. Vždyť na polštáři ulpívá nejvíce nečistot – kožní maz, pot, sliny, nebo zbytky kosmetických přípravků, které po čase mohou žluknout. Nejen tedy roztoči, ale i vaše vlastní biologické skvrny nebo kosmetické přípravky mohou být důvodem vašich nemizících kožních problémů a akné. Také byste měli pečovat o svou peřinu. Nejen povlečení je nutné vyprat. Většina potu a dalších zbytků kůže se totiž hromadí právě tady. Všimli jste si někdy, jak jsou peřiny zažloutlé? To je přesně ono. Společně se zbytky kůže se v peřině nachází také obrovské množství jak živých, tak mrtvých roztočů. Peřiny perte alespoň čtyřikrát ročně.

Udělejte si test na přítomnost roztočů:

  • Máte vyrážku?
  • Objevily se u vás svědivé pupínky?
  • Měníte povlečení jednou měsíčně?
  • Polštáře a peřiny neperete, nebo je perete jednou ročně?
  • O matraci se nijak zvlášť nestaráte?

Pokud jste alespoň třikrát odpověděli, že ano, s největší pravděpodobností máte ve své posteli roztočové nocležníky!

Zdroj: Kousnutí od roztoče

Konopná mast v lékárně

Konopná mast Carun

Konopná mast Carun obsahuje výtažek z bio konopí českého ekologického zemědělství. Jedná se o legálně pěstované odrůdy, které se vyznačují nízkým obsahem tetrahydrocannabinolu (THC), ale vysokým obsahem ostatních účinných cannabinoidů, zejména cannabidiolu (CBD). Díky tomu je Carun bezpečný a účinný zdravotnický prostředek. Carun dále obsahuje směs panenského bio olivového a konopného oleje, harmonickou směs přírodních silic z máty, citronu a levandule a jako nosič je použita lékařská vazelína. Obsah výtažku z konopí je hlavním prvkem, díky kterému může tato mast příznivě působit nejen proti široké oblasti kožních potíží, jako je lupénka, ekzémy, akné, opruzeniny, opar, suchá, podrážděná a popraskaná pokožka, ale také při bércových vředech, odřeninách, popáleninách, bodnutí hmyzem a podráždění agresivním prostředím. Účinná je i na hemoroidy a při různých bolestech, zuby a dásně nevyjímaje.

Mast se aplikuje povrchově na pokožku nejblíže ložiskům bolesti a dráždění. Při různých poraněních či zánětech, bolestech kloubů, svalů, šlach a hojení nejrůznějších úrazů je ceněn především její zklidňující a hojivý účinek.

Výrobek je bezpečný, nemá žádné psychoaktivní účinky na člověka a je vhodný také pro těhotné ženy a děti. Nebyla u něj zaznamenána žádná alergická reakce. Jedná se o certifikovaný zdravotnický prostředek vhodný pro nemocnice a zdravotnická zařízení a je možné ho zakoupit i bez lékařského předpisu.

Použití: Několikrát denně (dle potřeby) naneste na potřebné místo, lehce vmasírujte a nechte působit. Dermatologicky testováno.

Konopná mast Carun řeší následující problémy: bolesti kloubů, svalů, šlach, záněty, lupénka, atopický ekzém (i další ekzémy), akné, růže, kopřivka, kožní choroby a alergie, bolesti zad a páteře, hemoroidy a problémy v oblasti konečníku, křečové žíly, záněty žil, bércové vředy, artritické a revmatické bolesti (do II. stupně), astmatické potíže (uvolňuje dýchání), plísně (včetně bílé nehtové), migrény, bolesti hlavy, modřiny, výrony, otoky, popáleniny, říznutí, odřeniny, bradavice, kuří oka, záděry, zarostlé nehty, proleženiny, zapařeniny, opruzeniny, suchá, popraskaná až odlupující se kůže, nachlazení a bolest v krku, zánět hrtanu, začínající rýma, menstruační bolesti, štípance od hmyzu včetně klíšťat a komárů, tetování a další.

Konopí bylo tisíce let nejpředepisovanějším lékem používaným na onemocnění kůže a proti bolesti, a to až do nástupu chemických léků ve dvacátém století.

Cena konopné masti Carun.

Zdroj: Konopná mast

Recept na čaj

Čaj z rýmovníku tlumí bolest hlavy, uvolňuje ucpané nosní dutiny při rýmě a účinkuje při kašli. Čaj je vhodné připravovat z čerstvých listů.

Čaj z rýmovníku

Postup: Natrhejte a omyjte čerstvé lístky. Na přípravu čaje do jednoho hrnku postačí jeden list rostliny, listy jsou totiž vcelku velké a jejich aroma i obsah látek jsou dostatečné. Zalijte horkou vodou a nechte několik minut louhovat, poté může okamžitě popíjet. Čaj krásně voní. Trápí-li vás chrapot nebo kašel, oslaďte si jej medem a brzy se vám uleví.

Užívání

Rýmovník má schopnost zlepšovat zdraví pokožky, detoxikovat tělo, ochránit nás před nachlazením, ulehčit od bolesti spojené s artritidou, zmírnit stresové napětí a úzkosti, navíc působí jako prevence některých druhů rakovin a optimalizuje zažívání. Nejvyhledávanější částí této rostliny jsou listy. Ty se dají používat k ochucení masa a zeleninových pokrmů. Sušené listy jsou vhodné do polévek či dušeného masa, sušení je ale velkým problémem. Éterické oleje extrahované z listů se dají použít k ošetření kůže. V místnosti, kde se rostlina nachází, se prokazatelně lépe dýchá. Silice, které se z rýmovníku odpařují, odpuzují mouchy, komáry, moly, mšice a jiný hmyz.

Pro děti

Pokud děti trápí nachlazení, bolesti v krku, ucpaný nos nebo zánět vedlejších nosních dutin, můžete jim z listů uvařit čaj. Sloučeniny obsažené v bylince silně podporují vykašlávání a vylučování hlenu z dýchacích cest. Čaj také stimuluje pocení, což pomáhá odstranit toxiny přes kůži a urychlit proces obnovy. Rýmovník může pomoci zlepšit imunitní systém tím, že zabrání bakteriím a jiným patogenům v jejich rozvoji v trávicím traktu. Rýmovník lze využít i zevně na štípance. Bylinka obsahuje protizánětlivé sloučeniny, které mají schopnost snížit zarudnutí a otok, a zároveň eliminují svědění a podráždění.

Pro dospělé

Dospělí mohou rýmovník využít na rýmu, na bolesti krku, stačí jen rozžvýkat jeho listy. Dalším využitím rýmovníku je použít bylinky k ošetření pleti. Rýmovník dokáže vyléčit ekzém či psoriázu.

Esenciální olej z rýmovníku zlepší průběh artritidy, což může být důležité pro sportovce nebo osoby s osteoporózou, kteří podstupují pravidelnou zátěž kloubů a kostí.

Rýmovník obsahuje kyselinu askorbovou, která posiluje imunitní systém, zatímco kartenoidy a vitamín A zlepšují zdraví očí. Snižují oxidační stres v očích a zabraňují makulární degeneraci.

Rýmovník má rovněž pozitivní vliv na léčbu rakoviny prsu. I když jsou studie ještě na samém počátku, nejnovější zprávy ukazují, že antioxidační schopnosti této bylinky, stejně jako obsah omega-6 gama-linolenové kyseliny, jsou účinné při zpomalení šíření rakoviny prsu. Vědci zároveň objevili pozitivní účinky při léčbě rakoviny prostaty.

Minerální a organické látky v rýmovníku působí mírně sedativně, díky čemuž je tato bylina ideální na přípravu čajů proti stresu a úzkosti. Zklidňující účinky rýmovníku pomáhají navodit i klidný a zdravý spánek.

Rýmovník je i účinné diuretikum a pomáhá tělo čistit od toxinů tím, že stimuluje močení. To také snižuje přebytečné množství soli, tuku a vody v těle a díky tomu udržuje chod ledvin a lymfatického systému bez problémů. Bylinka pomáhá odstraňovat ledvinové a žlučové kameny.

Rýmovník se dále používá proti bolestem žaludku a ke zmírnění syndromu dráždivého tračníku. Bylinka dokáže také regulovat zažívání a zklidnit zánět žaludku. Nejlepším způsobem, jak bylinku využít na tyto potíže, je připravit si z ní čaj.

Rýmovník stimuluje pocení, což také pomáhá odstranit toxiny přes kůži a urychlit proces obnovy.

Zdroj: Recept na čaj z rýmovníku

Co je to všenka psí

Jsou dva hostitelé, a to veš psí a všenka psí.

Veš psí

Veš psí u psa parazituje jako opravdová veš, která saje krev, zato všenka, která má kousací ústní ústrojí, se živí se kůží a chlupy. Jsou to dva různé druhy parazitů s odlišnou životní strategií a u postiženého psa jejich přítomnost způsobuje trochu odlišné klinické příznaky.

Veš psí (Linognathus setosus) je 1–2 mm velký zploštělý bezkřídlý hmyz. Má nápadně malou protáhlou špičatou hlavu, nemá žádné oči a k pohybu v srsti jí slouží šest silných nohou opatřených drápkem. Živí se krví hostitele. Parazituje na psovi i na lišce. Preferovaným místem výskytu je hlava a krk, zvláště převislé uši některých plemen, dále kůže pod zplstnatělou srstí, hromadí se také okolo očí či pod obojkem. Jsou to pomalu se pohybující zvířata, při rozhrnutí srsti jsou zakousnuté vši snadno vidět. Svého hostitele dobrovolně nikdy neopouštějí. Dospělá samička klade jedno vajíčko denně. Hnidu lepí ke kořínkům chlupů. Trvá 10– 15 dní, než se z vajíčka vylíhne nymfa podobná dospělci, jen menší. Nymfa dospívá asi za dva týdny a cyklus se opakuje. Mimo hostitele přežije veš jen 1–2 dny. K přenosu dochází přímým kontaktem mezi psy, štěňata se nakazí od matky, psi získají vši také ležením ve společných peleších či sdílením hřebenů a dek. Na vypadaných chlupech mohou být živé hnidy, na kterých vši přežívají poněkud déle.

Bodání vší způsobuje na psí kůži vznik svědivých pupínků. Malé množství vší a tím pádem i štípanců může uniknout pozornosti, ale při větším počtu si pes štípance rozškrábe do krve, do poškozené kůže se dostane infekce, srst je olámaná, matná, suchá, pocuchaná. Vlhká srst napadených psů je cítit po myšině. Zanícená svědivá kůže na uších může připomínat svrab. Vši mohou navíc sát tolik krve, že u svého hostitele, typicky u štěněte, způsobí chudokrevnost s bledými sliznicemi, nebo dokonce celkovou slabost a oslabení imunity.

Všenka psí

Všenka psí (Trichodectes canis) je 1–2 mm velký bezkřídlý hmyz s krátkou širokou hlavičkou. Všenka je zbarvená do žluta. Stejně jako veš se pohybuje pomocí šesti končetin s drápky. Na rozdíl od vši velmi čile. Neustálým lezením v srsti způsobuje velké svědění. Všenka psí nesaje krev, ale okusuje pokožku a živí se kůží, srstí a organickými nečistotami. Pes domácí je hlavním hostitelem této všenky, ale stejně tak může parazitovat i na vlku, kojotech, šakalech a liškách. Na zamořeném psovi se nachází především na hlavě, krku a na zádech a ocasu. Shromažďuje se kolem tělních otvorů či ran. Drží se u kořínků chlupů, rychle běhá a nemusí být snadné ji spatřit. Životní cyklus je podobný jako u vši. Samička klade několik vajíček za den, které lepí jednotlivě ke kořínkům. Z hnid se za 2–3 týdny líhne nymfa, která se vyvíjí o něco déle než veš, takže cyklus trvá 30–40 dní. Dobou přežití mimo hostitele a přenosem se všenka neliší od vši psí.

Všenky krev nesají, ale psí kůži dráždí svým neustálým pohybem a kousáním. Psa invaze všenek velice svědí. Rozmnožování je tak rychlé, že všenky zanedlouho svým množstvím způsobují svému hostiteli značné potíže. Světle žlutá všenka psí se živí odlupujícími se částečkami kůže. Všenky samotné viditelně nepoškozují kůži, viditelné změny na kůži a srsti jsou způsobené škrábáním, olizováním se či vykusováním. U některých zvířat mohou být příznaky zavšivení sotva znatelné nebo jen mírné, jako například zvýšené množství lupů v srsti doprovázené mírným svěděním. U jiných se objevuje suchá, hrubá, rozježená, řídká srst až lysivost. Některé psy mohou všenky trápit natolik, že se rozškrábou do krve, dojde k druhotné bakteriální nebo kvasinkové infekci a nemocná kůže je plná vřídků a strupů. Někdy dlouhotrvající svědění způsobuje i poruchy chování, agresivitu, odmítání doteků a celkově špatnou ovladatelnost psa.

Zde můžete vidět obrázky, jak vypadá všenka psí.

Zdroj: Všenka psí

Příčiny

Kůže je bariérou ochraňující vnitřní prostředí organismu od vnějšího světa, zejména proti škodlivým chemikáliím a mikroorganismům. Srst psovi poskytuje tepelně izolační ochranu. V kůži jsou smyslové receptory reagující na změny vnější teploty. Při změnách teploty se chlupy napřimují nebo pokládají; srst tak pomáhá zvýšit nebo snížit ztráty tělesného tepla. Do chlupového váčku v kůži ústí mazová žláz, vylučující tukovou látku, která dává srsti lesk. Je voděodolná a chrání a zvláčňuje pokožku. Kůže nejen chrání organismus proti vnějšímu nebezpečí, ale ovlivňuje také reakci imunitního systému v případě poranění.

Kůže se skládá ze dvou vrstev. Povrchová vrstva (pokožka, epidermis) není příliš silná a průběžným odlupováním odumřelých buněk si udržuje svou ochrannou funkci. Pod pokožkou je silná, elastická a pevná škára (dermis), která zajišťuje krevní zásobení a inervaci pokožkových buněk. Ve škáře se nacházejí kožní žlázy, chlupové váčky (folikuly), cévy a smyslové receptory, které umožňují vnímat hmat, bolest, tlak i teplotu.

Chlupy psa rostou periodicky. První, aktivní fáze růstu je následována přechodnou a poté odpočinkovou fází. Jakmile vyroste nový chlup, starý vypadne; tento proces se nazývá línání. Růstový cyklus srsti je ovlivněn mnoha faktory, například změnou vnější teploty, zvyšováním či snižováním fotoperiody, hormony, výživou, stresem a genetickými vlivy. Chlupy se obměňují především na jaře, kdy líná zimní srst, a znovu na podzim, kdy je krátký letní kožich nahrazován delším a hustším zimním. Změny v produkci hormonů hypofýzy, štítné žlázy, nadledvin a pohlavních žláz dramaticky ovlivňují strukturu a hustotu srsti. Samčí hormony stimulují růst, zatímco samičí mají opačný efekt.

Srst psa je mnohem variabilnější než u jiných domácích zvířat, neboť z jednotlivých chlupových váčků může vyrůstat více chlupů odlišné struktury. Silné primární chlupy, nazývané pesíky, mohou být obklopeny menšími, jemnějšími chlupy, takzvanou podsadou.

Srst a pokožka psa potřebují pravidelné čištění a kartáčování, příležitostné stříhání či úpravu srsti (trimování). Pravidelné kartáčování udržuje srst ve výborném stavu a prokrví pokožku. Máte také příležitost všimnout si čehokoli neobvyklého, co může znamenat zdravotní problém. Menším a starším psům musíte pravidelně stříhat drápy a psům jakéhokoli věku prospívá péče o zuby, uši a oči. Psí srst se čistí samovolně, ale většině psů prospěje občasná koupel. Dlouhosrstá plemena vyžadují častější pozornost.

Hladká srst, například u boxera, je na údržbu velmi jednoduchá. Jednou nebo dvakrát týdně mu gumovým kartáčem nebo speciální psí rukavicí přejeďte proti srsti, abyste odstranili lupy, špínu a uvolněné chlupy. Potom ho flanelovou utěrkou utřete, aby srst dostala přirozený lesk. Na krátkou silnou srst například labradorského retrívra potřebujete různé pomůcky. Kovovým hřebenem rozčešte zacuchané chlupy a kartáčem s měkkými drátovitými štětinami odstraňte prach a nečistoty. Pečujte o srst psa alespoň jednou týdně. Je-li srst delší, jako například u zlatého retrívra, musíte psa česat a kartáčovat častěji, nejlépe denně, aspoň chvíli, aby si navykl na tento typ pozornosti.

Srst některých plemen rychle dorůstá (například u pudla) a potřebuje pravidelné stříhání. To je většinou nezbytné provádět každých šest až osm týdnů, v létě častěji, v chladné části roku méně často. Chcete-li stříhat psa sami, je dobré získat instrukce od zkušeného „střihače“. Pokud psa nechcete nechat stříhat, můžete ho příležitostně trimovat, abyste zabránili zcuchání uvolněných chlupů.

Vyberte si odborníka, který bude stříhat či koupat vašeho psa, stejně pozorně jako vybíráte veterináře. Zeptejte se na zkušenosti svých známých nebo si nechejte poradit od veterinárního personálu. Většina profesionálů učeše, vykoupá, usuší a ostříhá psa zhruba za čtyři hodiny. Vyhněte se těm, kteří zklidňují psa sedativy; ti určitě nemají „zlaté ruce“.

Kožní problémy jsou důvodem asi 40 % návštěv u veterináře. Často jde o podráždění kůže vnějšími parazity; většinu svědivých kožních potíží způsobují blechy. Nemusíte je vůbec zpozorovat, ale i jedna blecha dokáže kousnutím vyvolat zánět; pes se škrábe, olizuje a odlupují se mu z kůže stroupky; místo často krvácí. Mohou vzniknout i druhotné komplikace, jako je strupovitost, eroze, vředy, otoky, často dochází i ke ztrátě srsti. Diagnóza však může být pro podobné kožní změny zcela jiná (imunitní poruchy, přecitlivělost na některé léky a jiné).

Veterinář vašeho psa podrobně vyšetří a použije specifické metody, které pomohou určit příčinu vzniku kožní choroby. Může vyšetřit pokožku psa ultrafialovými paprsky (na přítomnost plísní); odebere maz nebo vzorek tkáně (pro kultivaci bakterií či kvasinek), provede seškrab pokožky (zjistí přítomnost parazitů) či vezme vzorek tkáně pro biopsii (vyšetření změny tkáně). V případě alergických kožních onemocnění pomohou stanovit diagnózu kožní a krevní testy nebo úpravy jídelníčku či prostředí, ve kterém se pes pohybuje.

Existuje mnoho základních příznaků, které ukazují na kožní onemocnění. Nejběžnější je svědění, vypadávání srsti, změna pigmentace, viditelné otoky, záněty, šupinovité a suché lupy či strupy, mokvavé eroze a vředy. Většina kožních chorob vykazuje alespoň některé z těchto klinických příznaků.

Pes si vždy najde dobrý důvod, aby se škrábal, ale někdy je bohužel obtížné určit přesnou příčinu svědění. Následkem toho se léčí spíše „svědivost“ než její skutečná příčina. Pes reaguje na svědění také olizováním, oštipováním či vykusováním srsti, třením o podložku, drbáním se o různé objekty a válením se. Svědivost kůže může vést až ke změně jeho osobnosti (ztráta tolerance, podrážděnost a agresivní projevy). Nejčastější příčinou škrábání jsou různé alergie a paraziti, hlavně blechy. Mnoho psů je alergických i na nepatrné množství slin, které blecha zanechá v místě kousnutí. Nepřiměřené škrábání pak může vést k zánětu kůže. Kožní mazové žlázy se mohou podráždit a vytvářejí pak značné množství mazu, který tvoří páchnoucí se strupy. Má-li pes blechy, klíšťata nebo jiné roztoče, ošetřete všechny své psy a kočky. Je nezbytné zničit také nedospělá nebo klidová stadia parazitů, která se drží v kobercích a škvírách podlah.

Kožní choroby způsobené bakteriemi (pyodermie, hnisavá onemocnění) se obyčejně vyskytují na již poškozené kůži, například v důsledku alergických reakcí. Bakterie se za této situace na povrchu kůže rozmnoží. Kožní infekce mohou způsobit vznik malých vřídků nebo pupínků vyplněných hnisem. Jsou-li vřídky škrábáním poškozeny nebo se samy roztrhnou, dojde k erozi (rozpadu) tkáně, jestliže se eroze prolomí hluboko do kůže, vznikne hluboký vřed.

Eroze a vředy mohou být i následkem akutní mokvavé dermatitidy, například ekzému (to je zánětu kůže způsobeného například hmyzím bodnutím či kousnutím) nebo takzvané pyotraumatické dermatitidy; zánětu kožní řasy pysku psa – bakterie se množí mezi záhyby kůže tlamy (časté u kokršpanělů); akné nebo impetiga (objevuje se u štěňat); flegmóny vyvíjející se u bodných ran; furunkulózy.

Jestliže je povrch kůže šupinatý, může se pokožka odlupovat v částečkách (lupech), anebo zůstávat a vytvářet zatvrdliny. Odlupování šupinek pokožky je často důsledkem mazotokového ekzému (seborea, mazotok) vyvolaného zvýšenou aktivitou kožních mazových žláz. Strupy jsou zaschlé masy séra, krve a buněk s hnisem, vytvořené následkem zánětu. Existuje několik možných příčin způsobujících šupinatění a strupovitost kůže, například bakteriální kožní infekce; záněty vyvolané nejčastěji kvasinkou rodu Malassezia; svrab, jako následek napadení roztočem zákožkou svrabovou; akné či folikulitida (zánět vlasových váčků); infekce roztoči dravčíky (rod Cheyletiella); leishmanióza, infekce krve způsobené prvoky rodu Leishmania; dědičný mazotok, vyskytuje se například u kokršpanělů; dermatofytóza; mozoly v oblasti loktů; tepelné popálení, chemické poleptání a spáleniny sluncem; nádorové onemocnění kůže; problémy spojené s poruchou imunity, například tvorba puchýřů (pemphigus foliaceus).

Dermatofytóza je vysoce nakažlivé onemocnění způsobené napadením chlupového folikulu plísní rodu Microsporum nebo Trichophyton. Rychle se šíří. Je mnohem častější u štěňat než u dospělých jedinců. Většinou nezpůsobuje svědivost, ale sekundární bakteriální infekce může na kůži vyvolat tvorbu strupů, které si pes olizuje a rozškrabává. Onemocnění se může přenést také na lidi, takže je nezbytné co nejrychleji psa vyléčit. Léčba zahrnuje užití protiplísňových šampónů, krémů či roztoků. Ošetřujte psa alespoň ještě dva týdny po vymizení klinických příznaků nebo po potvrzení negativního nálezu. Ve většině vážných případů veterinář doporučí antibiotika, která pes užívá alespoň čtyři týdny.

Furunkulóza je hnisavé onemocnění spojené se zánětem chlupového nebo mazového váčku a jeho nejbližšího okolí. Postihuje lysou kůži v okolí řitního otvoru. Je častá u německých ovčáků. Příčinou jsou imunitní poruchy, které jsou druhotně komplikovány hlubokou infekcí. Je nutné dlouhodobé léčení protizánětlivými léky a antibiotiky.

Alergie na potravu mohou také někdy vyvolat svědivost kůže. Krmte psa krmivem, které ještě nikdy nejedl, a to alespoň šest týdnů. Jestliže svědivost a jakékoli jiné související problémy zmizí, byla příčinou těchto potíží potravní alergie.

Obecné důvody svědivosti kůže:

  • paraziti – roztoči: klíšťata, dravčík, zákožka svrabová, sametka, krupovky; hmyz a blechy;
  • mikroorganismy – bakterie, plísně, kvasinky;
  • alergie – alergická dermatitida způsobená blešími slinami, potravinami, atopická dermatitida, kontaktní alergie, kopřivka.
Blechy jsou drobné, někdy se v srsti těžko hledají; máte-li podezření, podívejte se, zdali se v srsti psa nevyskytuje jejich černý trus.

Rozsáhlá ztráta srsti může být příznakem vážné choroby; pokud zjistíte u psa takovéto změny, poraďte se s veterinářem.

Zdroj: Strupy na těle u psa

Autoři obsahu

Mgr. Světluše Vinšová

Mgr. Michal Vinš

Mgr. Jana Válková

Mgr. Marie Svobodová


Babske-rady

O nás

Kontakt

Ochrana osobních údajů a cookies

SiteMAP

RSS

NABÍDKA OBCHODU