Téma: 

trudník mazový


Facebook Twitter Pinterest email tisk

TRUDNÍK TUKOVÝ

Demodex folliculorum

Na lidské tváři přežívají dva druhy trudníků. Roztoči rodu Demodex jsou mikroskopičtí tvorové s osmi nohama. Tráví celý svůj život na našich tvářích, jedí zde, rozmnožují se i umírají. Dříve než si začnete drhnout tváře tím nejlepším přípravkem na čištění pleti, měli byste vědět, že těchto roztočů se ani náhodou jen tak nezbavíte. A co je hlavní, tito nájemníci pro nás nepředstavují žádný závažný problém. Na tváři žijí dva druhy roztočů – trudník tukový (Demodex folliculorum) a trudník mazový (Demodex brevis). Jedná se o členovce, tedy živočichy, jejichž končetiny mají klouby (do stejné skupiny patří například i hmyz a krabi). Mezi nejbližší příbuzné trudníků patří pavouci a klíšťata.

Trudníci mají osm krátkých tlustých nohou kousek za hlavou, jejich těla jsou válcovitá a protáhlá, připomínající červy. Oba dva druhy žijí na odlišných místech, trudník tukový žije v pórech a vlasových folikulech, trudník mazový žije hlouběji, v mazových žlázách.

Počet roztočů se u jednotlivých lidí liší. Ve srovnání s jinými částmi těla jsou na obličeji širší póry i četnější mazové žlázy, proto se trudníci rádi zdržují právě zde. V některých případech však byli nalezeni i v genitáliích či na prsou.

Není známo, čím přesně se tito roztoči živí, zda jsou to bakterie, odumřelé buňky, nebo zda se požírají navzájem. Co se týče rozmnožování, ví se pouze to, že samičky kladou vajíčka kolem okraje póru, ve kterém žijí. Nejspíš jich však nemají mnoho.

Detail odstavce: Demodex folliculorum
Zdroj: Trudník tukový
Zveřejněno: 8.2.2019

TRUDNÍK TUKOVÝ

Trudník mazový – příznaky

Co se týče příznaků a vlivu na lidskou pokožku, může se u některých lidí kvůli trudníkům objevit takzvaná růžovka. Jedná se o nemoc podobnou akné, projevující se začervenalými skvrnami ve tváři či pocity pálení. Lidé, kteří touto nemocí trpí, mají na obličeji více roztočů, než je běžné.

Trudníci toto onemocnění přímo nezpůsobují, jsou jen jeho součástí. Nemoc souvisí spíše se změnami kůže vlivem stárnutí a dalších faktorů. Když roztoči zemřou, vypustí všechen obsah, který za svůj život v těle natrávili. Ten často obsahuje mnoho bakterií a toxinů, které mohou způsobit podráždění obličeje. Tito roztoči se ve větší míře vyskytují také u lidí s oslabeným imunitním systémem, kteří trpí například rakovinou nebo nemocí AIDS.

Podle jedné teorie nám však trudníci mohou být i prospěšní. Dokážou vyčistit pokožku od odumřelé kůže nebo škodlivých kožních bakterií. Přesto by se jich lidé raději chtěli zbavit, neboť představa těchto nepěkných tvorů žijících v našem obličeji není zejména ženám úplně příjemná. Pro ty z vás, kteří už plánují, jak s roztoči ve svém obličeji zatočí, však máme špatnou zprávu – trudníků se nikdy zcela nezbavíte. I když se vám je podaří pro jednou zlikvidovat, stejně se na váš obličej dostanou odjinud (třeba od někoho jiného). Jsou všudypřítomní a člověk je pro ně ideálním hostitelem.

Kde se vůbec v lidském obličeji berou? Bylo zjištěno, že cesta těchto roztočů na nového hostitele může vést přes mateřské mléko, nebo dokonce již během porodu. Trudníky mají i psi, i když se jedná o trochu jiný druh. Může to však dokazovat, že právě od psů se trudníci kdysi dostali k člověku. To podporuje rovněž myšlenku, že by psi mohli být lidskými společníky už po dlouhých 20 tisíc let.

Detail odstavce: Trudník mazový – příznaky
Zdroj: Trudník tukový
Zveřejněno: 8.2.2019

TRUDNÍK TUKOVÝ

Soolantra

Soolantra je krém, který je indikován na topickou léčbu zánětlivých (papulopustulózních) lézí rosacey (růžovky) u dospělých pacientů. Soolantra obsahuje léčivou látku ivermektin, která patří do skupiny léčiv nazývaných avermektiny. Ivermektin je širokospektrální antiparazitikum a spolehlivě zabijí parazity lidského těla jako je například svrab, vši nebo trudník tukový.

Je to bílý až světle žlutý hydrofilní krém a 1 gram obsahuje ivermectinum 10 mg, 35 mg cetylalkoholu, 25 mg stearylalkoholu, 2 mg methylparabenu (E218), 1 mg propylparabenu (E216) a 20 mg propylenglykolu.

Dávkování

Doporučuje se jedna aplikace denně, obvykle se podává v délce 4 měsíců. Soolantru je nutné během léčebné kúry aplikovat denně. Léčebnou kúru je možné opakovat. V případě, že nedojde ke zlepšení po 3 měsících, je třeba léčbu přerušit.

Bezpečnost a účinnost Soolantry u dětí a dospívajících mladších 18 let nebyla stanovena. Příslušné údaje nejsou dostupné.

Způsob podání

Soolantra je krém určený jen pro kožní podání. Přípravek se aplikuje na kůži v množství velikosti hrášku na každou z pěti částí obličeje: čelo, brada, nos a obě tváře. Přípravek je třeba rozetřít v tenké vrstvě po celé kůži obličeje, přičemž je nutné vynechat oči, rty a sliznice.

Soolantru lze aplikovat pouze na obličej. Po aplikaci přípravku je třeba si umýt ruce. Kosmetické přípravky se na místa aplikace mohou nanést po zaschnutí přípravku.

Detail odstavce: Soolantra
Zdroj: Trudník tukový
Zveřejněno: 8.2.2019

PARAZITÉ U PSŮ

Nejčastější parazité u psů

Parazity u psů dělíme na vnitřní (endoparaziti), mezi něž patří tasemnice, škrkavky, srdeční parazité; a na vnější (ektoparaziti), mezi které patří blechy, vši, všenky, klíšťata, trudník, zákožka svrabová. Vnitřní paraziti napadají zejména střeva, játra a plíce, vnější napadají pokožku a srst. Šíří se přímo (od napadeného jedince) nebo nepřímo (od mezihostitele nebo přenosem vajíček).

Detail odstavce: Nejčastější parazité u psů
Zdroj: Parazité u psů
Zveřejněno: 9.12.2015

PARAZITÉ V PSÍ SRSTI

Trudník

Jedná se o parazita způsobujícího u psů kožní onemocnění zvané červená prašivina neboli demodikóza. Trudníci jsou dlouzí okolo 0,2 až 0,3 mm. Mají doutníkovitý tvar a čtyři páry končetin. Usídlují se v mazových váčcích chlupů, kde se poměrně rychle množí, takže jich v jednom váčku mohou být během chvíle desítky. Jejich výskyt způsobuje primárně vypadávání srsti a dále se objevují různé infekce. Postižená místa hnisají a vznikají záněty.

Demodex cannis (trudník psí) napadá především mladé psy zhruba do jednoho roku a štěňata. Vždy dochází k přenosu pouze při styku zdravého psa s napadeným, například z matky na krmené štěně. Demodikózou ovšem mohou onemocnět i starší psi, a to zejména psi oslabení, nemocní, napadení střevními parazity. Má se za to, že trudník psí napadá častěji krátkosrstá plemena psů.

Průběh napadení trudníkem může být různý, od šupinaté formy, kdy je léčba při včasném zjištění jednodušší, až po rozsáhlejší formu, kdy se vytvářejí na těle psa strupy, které obsahují mimo jiné velké množství parazitů, a kdy je léčba již obtížnější. Demodikóza se projevuje vypadáváním srsti. Jedná se o okrouhlá ložiska s prořídlou srstí a šedou barvou kůže. Uhynulí a oslabení trudníci jsou zanášeni krví do mízních uzlin, které pak bývají zvětšené. Mohou se také objevovat drobné puchýřky. Je důležité dbát na to, aby si pes puchýřky neškrábal a nezanesl tak do nich infekci. Při infekci přichází na řadu antibiotika, která oslabují imunitu, a tím pádem posilují výskyt demodexe. Dostáváme se tak do začarovaného kruhu.

Trudníci mohou pronikat i do vnitřních orgánů psa a v tomto případě po zaléčení nemoc většinou propuká znovu. Trudník psí přežívá i několik dnů mimo hostitele, je tedy nutné asanovat i prostředí, ve kterém pes žije.

Názory na léčbu demodikózy se různí. Je však nutné vyvarovat se léčení steroidy, které snižují obranyschopnost postiženého jedince. Mezi nejšetrnější způsoby léčby patří například obojky a pipety obsahující amitraz (Preventix, Pro Meris Duo, Advocate – tento jediný amitraz neobsahuje). Nejedná se o žádnou razantní léčbu a psa tím nijak nevystavujeme stresu. Účinnost těchto přípravků bývá však podstatně nižší než u razantnějších léčebných postupů. Dalším velmi rozšířeným způsobem léčby jsou koupele (Ectodex, Tactic). Koupele jsou velmi nepříjemnou procedurou jak pro psa, tak chovatele, kvůli jejich charakteristickému zápachu a četnosti použití. Je nutné je provádět v otevřené, větratelné místnosti. Pro psa i majitele jsou mnohdy stresující a bohužel dlouhodobou záležitostí.

Trudník je přenosný i na člověka. Byly identifikovány dva druhy vyskytující se u člověka, a to Demodex folliculorum (trudník tukový) a Demodex brevis (trudník mazový). Tito roztoči se u člověka vyskytují ve vlasových nebo mazových folikulech, hlavně v oblasti brady, nosu, čela a zad, často je nalézáme i v oblasti řas, někdy jsou také nazývány jako demodikoza u člověka. Velmi nízký stupeň patogenity trudníků způsobuje, že převážná většina případů výskytu u lidí probíhá bez klinického projevu. Demodex u lidí se stanovuje na základě mikroskopického vyšetření vzorku postižených tkání, kdy nejpřesvědčivějším důkazem je nález živých trudníků a nejlépe i jejich různých vývojových stadií. Při léčbě demodikózy se doporučuje aplikovat lokálně různé olejové přípravky (například tea tree oil) a v těžších případech i lokální insekticidy, antibiotika nebo antiparazitika. Zásadní je pravidelná pečlivá hygiena obličeje, včetně řas.

Detail odstavce: Trudník
Zdroj: Parazité v psí srsti
Zveřejněno: 23.8.2017

DOMÁCÍ TRIKY NA JIZVY PO AKNÉ

Příznaky

Postupný vývoj hnisavého uhříku probíhá takto: první známka zánětu, ovšem ne ještě viditelná okem, se nazývá mikrokomedo. Mazový kanálek je zde zúžen a ucpán odumřelými kožními buňkami. Hromadícím se mazem a dalšími zrohovatělými buňkami se z mikrokomeda stává postupně takzvané uzavřené komedo. Uzavřená komeda nejsou na pleti při běžném pozorování viditelná, pouze při bližším pohledu na napnutou pleť. Z uzavřeného komeda se může stát takzvané otevřené komedo, které je viditelné na povrchu kůže jako všeobecně známá černá tečka. Černé tečky se nejčastěji objevují v T-zóně, to je na bradě, na nose a na čele. Pokud toto otevřené komedo praskne, vylije se jeho obsah do podkoží, kde způsobí zánětlivou reakci. Zánětlivá ložiska se projevují jako známé pupínky s hnisavým nebo vodnatým obsahem.

Detail odstavce: Příznaky
Zdroj: Domácí triky na jizvy po akné
Zveřejněno: 8.9.2013

BOULE V SRSTI KOČEK

Kočičí akné

Kočičí akné se léčí hormonálně, je tedy zapotřebí vyhledat specialistu endokrinologa, jelikož použití hormonů s sebou může přinést i velkou řadu nežádoucích účinků. Než se přikročí k léčbě, je zapotřebí zjistit, zda náhodou nejde o trudníka, což je parazitární onemocnění koček projevující se drobnými černými tečkami na kůži pouze na bradě nebo mezi fousy na tváři. Trudník se léčí velmi naředěným roztokem Ectodexu, kdy se 1x za 5 dní potírá postižené místo, a kromě toho se kočce koupí obojek zvaný Preventic (obsahuje stejnou účinnou složku), který nosí stále, dokud není po problémech.

Akné na bradě a spodní čelisti bývá způsobeno ucpáním pórů v kůži. Akné má podobu malých vřídků, pupínků nebo černých teček. Pokud by došlo k většímu výsevu pupínků, poraďte se s veterinářem. Někdy je nutná léčba antibiotiky.

Akné a trudník se poměrně špatně klinicky rozlišují (u akné by měl být hormonální problém potvrzen laboratorním vyšetřením krve), a navíc je poměrně častý výskyt obojího současně.

Kočka s porušeným hormonálním řízením je velmi náchylná k parazitárním i bakteriálním nemocem všeho druhu. Je tedy nutné kočku ukázat dobrému veterináři, pohovořit s ním na téma krevního vyšetření a nastavení adekvátní hormonální léčby, na které může být kočka po celý zbytek života. Krev se odebírá proto, aby byla zjištěna správná hladina hormonů při dlouhodobém podávání.

Detail odstavce: Kočičí akné
Zdroj: Boule v srsti koček
Zveřejněno: 17.2.2016

BABSKÉ RADY NA ČERVENÝ NOS

Příčina

Chronické onemocnění kůže vypadá jako akné, ale objevuje se až ve středním věku. Častěji ho mají ženy, ale u mužů má horší průběh. Vyskytuje se hlavně v obličeji a zasahuje nos, tváře, čelo i bradu. Projevuje se nejprve zčervenáním kůže a poté se zarudlá a napjatá pokožka pokryje otoky a hnisavými puchýřky. Nemoc se vyskytuje ve střední a severní Evropě u 10 % pacientů keltského typu. Jde o světlovlasé až rusovlasé ženy s jemnou světlou kůží, modrýma očima, fototypem I-II a ve věku okolo 40 let.

Příčina vzniku růžovky je zatím nejasná. Existují rizikové faktory, které mohou za určitých podmínek podnítit vznik tohoto onemocnění. Na prvním místě je to genetická predispozice pacienta ke vzniku onemocnění, která může kromě jiného být zodpovědná za labilní vazomotoriku obličeje (v podstatě ovládání cév ve smyslu zvětšování a zmenšování průsvitu cév, tedy vazokonstrikce a vazodilatace cév v obličeji). Genetická predispozice se může samozřejmě projevit i jinak, ale labilní vazodilatace se jeví jako stěžejní problém.

Dalším faktorem je přítomnost jednoho speciálního roztoče, který má doutníkovité tělo, zakrnělé končetiny a žije v mazových žlázkách na obličeji, nose, čele a podobně. Tento roztoč žije pouze na člověku a je z rodu trudníků (rod Demodex). Přesný název je trudník tukový (Demodex folliculorum). Patří mezi členovce (Arthoropoda), třída klepítkatci (Chelicerata, kam patří i pavouci), a je zařazen do velmi početného řádu roztoči (Acarina). Trudník tukový nezpůsobuje v podstatě žádné klinicky zřejmé onemocnění a uvádí se, že je jím nakaženo přes 10 % lidské populace.

Mezi další rizikové faktory růžovky patří hypertenze (vysoký tlak krve), dále to může být onemocnění gastrointestinálního traktu a podobně.

Detail odstavce: Příčina
Zdroj: Babské rady na červený nos
Zveřejněno: 20.12.2018

PARAZITÉ U PSŮ

Trudník

Roztoč trudník psí (Demodex canis) způsobuje zánět chlupových folikulů a mazových žláz. K přenosu dochází kontaktem mláďat s matkou při sání mléka. Tento parazit vyvolává onemocnění zvané demodikóza nebo také červená prašivina. Postižená ložiska jsou bez chlupů, zarudlá, se zvýšenou tvorbou šupin.

Trudníci jsou dlouzí okolo 0,2 až 0,3 mm. Mají doutníkovitý tvar a čtyři páry končetin. Usídlují se v mazových váčcích chlupů, kde se poměrně rychle množí, v jednom váčku jich mohou být během chvíle desítky. Jejich výskyt způsobuje primárně vypadávání srsti, druhotně pak různé infekce. Postižená místa hnisají a vznikají záněty.

Onemocnění zpravidla probíhá ve formě šupinaté nebo pupenečkovité. Při šupinaté formě jsou charakteristickým příznakem drobné, různě velké okrsky s prořídlou srstí na kůži hlavy (okolí očí, na čele, na pyscích, na nose), případně i dalších místech těla. Řídnutí srsti se může stupňovat, až se vytvoří lysá místa s šedavě zbarvenou až zarudlou kůží. V případě pupenečkovité formy je možné v místě vylysání pozorovat dobře hmatné uzlíky, které mnohdy hnisají, zduří a praskají. Pak lze nalézt na postižených místech strupy zaschlé krve a hnisu. Lokalizovaná forma se vyskytuje hlavně u štěňat na hřbetě nosu, na čele a kolem očí. Postižená ložiska jsou holá, zarudlá a objevuje se zde zvýšená tvorba šupin. Generalizovaná (celková) forma onemocnění se může vyskytovat v jakémkoli věku a kdekoliv na těle. Nedoléčená generalizovaná demodikóza často přechází v úporný zánět meziprstí.

Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku, šamponu nebo jako spot on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.

Detail odstavce: Trudník
Zdroj: Parazité u psů
Zveřejněno: 9.12.2015

LARVY V KŮŽI U PSA

Trudník

Roztoč trudník psí (Demodex canis) způsobuje zánět chlupových folikulů a mazových žláz. K přenosu dochází kontaktem mláďat s matkou při sání mléka. Tento parazit vyvolává onemocnění zvané demodikóza nebo také červená prašivina. Postižená ložiska jsou bez chlupů, zarudlá, se zvýšenou tvorbou šupin.

Trudníci jsou dlouzí okolo 0,2 až 0,3 mm. Mají doutníkovitý tvar a čtyři páry končetin. Trudník proniká podél chlupu do mazových váčků, tam se množí a způsobuje jejich roztažení, čímž se chlup uvolňuje a vypadává. Obsah mazového váčku se druhotně infikuje mikroby a hnisá. Na postižených místech se objevují nejprve malé skvrny s řidší srstí, které se později rozšiřují, splývají a vznikají tak velké plochy bez srsti. Tyto plochy mají šedomodrou až načervenalou barvu a z jejich povrchu se odlupují vrstvičky pokožky. První příznaky onemocnění se projevují na hlavě kolem očí, na nose, na pyscích a na hrudních končetinách. Postižená místa nesvědí. Trudníci se však mohou mízní cestou dostat až do vnitřních orgánů, kde potom cizopasí, demodikózu tedy nelze považovat pouze za kožní onemocnění, ale je třeba na ni nahlížet jako na onemocnění celkové. V pokročilém stadiu nemoci pes typicky páchne a trudníci jsou snadno rozpoznatelní při mikroskopickém vyšetření kožního seškrabu. Jejich výskyt způsobuje primárně vypadávání srsti a vznikají různé infekce. Postižená místa hnisají a vznikají záněty.

Trudník psí je viditelný mikroskopem a v malém počtu je přítomen ve vlasových váčcích většiny psů, pokud přirozená obranyschopnost psa nedovolí přemnožení tohoto kožního parazitického roztoče, nedochází ani k projevům kožního onemocnění. Nejčastěji bývají demodikózou napadena štěňata a mladí psi ve věku 3–18 měsíců. Napadeni mohou být také podvyživení a oslabení psi, psi starší nebo v celkově špatné fyzické kondici, a nejčastěji jsou to krátkosrstá zvířata.

Onemocnění zpravidla probíhá ve formě šupinaté nebo pupenečkovité. Při šupinaté formě jsou charakteristickým příznakem drobné, různě velké okrsky s prořídlou srstí na kůži hlavy (okolí očí, na čele, na pyscích, na nose), případně i dalších místech těla. Řídnutí srsti se může stupňovat, až se vytvoří lysá místa s šedavě zbarvenou až zarudlou kůží. V případě pupenečkovité formy je možné v místě vylysání pozorovat dobře hmatné uzlíky, které mnohdy hnisají, zduří a praskají. Pak lze nalézt na postižených místech strupy zaschlé krve a hnisu. Lokalizovaná forma se vyskytuje hlavně u štěňat na hřbetě nosu, na čele a kolem očí. Postižená ložiska jsou holá, zarudlá a vyskytuje se zde zvýšená tvorba šupin. Generalizovaná (celková) forma onemocnění se může vyskytovat v jakémkoli věku a kdekoliv na těle. Nedoléčená generalizovaná demodikóza často přechází v úporný zánět meziprstí.

Léčba je zdlouhavá a složitá, neboť jde o velmi úpornou chorobu. Zvlášť nepříjemné je, když je napadena kůže v meziprstí. Léčbu je nutné svěřit do rukou veterinárního lékaře. Na ochranu psů proti vnějším parazitům se používají antiparazitární přípravky, které jsou ve formě spreje, obojku, šamponu nebo jako spot-on. Záleží vždy na majiteli, jaký preparát pro své zvíře zvolí.

Detail odstavce: Trudník
Zdroj: Larvy v kůži u psa
Zveřejněno: 24.5.2016

TRUDNÍK PSÍ

Léčba

K vyšetření přítomnosti trudníka se používá hluboký kožní seškrab a odběr chlupů. Seškrab i odběr chlupů se provádí v místech, kde nemocná tkáň přechází ve zdravou. Chlupy jdou v těchto místech lehce vytrhnout, spíše vypadávají samy. Bolestivost vyšetření je závislá na oblasti, odkud se vzorek odebírá. Převážně ho ale psi snášejí dobře.

Názory na léčbu se různí. Je nutné se vyvarovat léčení steroidy, které snižují obranyschopnost. Nejšetrnějšími způsoby léčby jsou například obojky a pipety obsahující amitraz (Preventix, Pro Meris Duo, Advocate – tento jediný amitraz neobsahuje). Nejedná se o žádnou razantní léčbu a psa tím nijak nevystavujeme stresu. Účinnost těchto přípravků bývá však podstatně nižší než u razantnějších léčebných postupů. Dalším velmi rozšířeným způsobem léčby jsou koupele (Ectodex, Tactic). Koupele jsou velmi nepříjemnou procedurou jak pro psa, tak pro majitele, a to kvůli jejich charakteristickému zápachu a četnosti použití. Je nutné je provádět v otevřené, větratelné místnosti. Pro psa i člověka jsou mnohdy stresující a bohužel dlouhodobou záležitostí.

Dezinfekce prostředí je mýtus, který se nezakládá na pravdě. Neexistuje jiná prevence než koupě štěněte od naprosto zdravých rodičů. Bohužel ne vždy je možné rozpoznat, zda jsou, či nejsou rodiče zdraví. Mnohdy to ani chovatel sám neví.

Detail odstavce: Léčba
Zdroj: Trudník psí
Zveřejněno: 6.10.2016

TRUDNÍK PSÍ

Příčiny, průběh a projev

Demodikóza je kožní onemocnění způsobené přemnožením parazita, konkrétně trudníka. Trudník psí je roztoč žijící v chlupových váčcích a mazových žlázách. Při onemocnění způsobuje zánět chlupových váčků, jehož důsledkem je vypadávání chlupů a tvorba zarudlých míst až puchýřků. V malém množství žije v kůži většiny savců a teprve při oslabení imunity dochází k jeho množení, a tedy i k typickým projevům demodikózy.

Trudníci mají doutníkovitý tvar těla velikosti 0,3–0,5 mm. K jejich přenosu z matky na štěně dochází v prvních dnech života štěněte, zejména při sání mléka. Demodex není jiným způsobem přenosný na zvíře ani člověka. Není tedy možné chytit jej při venčení v parku s ostatními psy a podobně.

Nejvíce postiženou skupinou psů jsou krátkosrstá plemena.

Demodikóza se projevuje již výše zmíněným vypadáváním srsti. Jedná se o okrouhlá ložiska s prořídlou srstí a šedou barvou kůže. Uhynulí a oslabení trudníci jsou zanášeni krví do míšních uzlin, které pak bývají zvětšené. Mohou se také objevovat drobné puchýřky. Je důležité dát pozor na to, aby si pes puchýřky neškrábal a nezanesl tak do nich infekci. Při infekci přichází na řadu antibiotika, která oslabují imunitu, a tím pádem posilují výskyt demodexe. Dostáváme se tak do začarovaného kruhu. Podle rozšíření a věku psa rozlišujeme několik forem demodikózy.

Formy demodikózy

  • Lokální – objevuje se jen na několika místech jako okrouhlá ložiska. Nejčastěji bývá na hlavě, okolo očí a na čumáku.
  • Generalizovaná – jde o větší výskyt ložisek. Objevuje se i na bocích psa, lopatkách a nohách. Nedoléčená generalizovaná forma často přechází v pododemodikózu.
  • Pododemodikóza – vyskytuje se v meziprstí. Tato forma je bolestivá a psa může výrazně omezit v pohybu. Jedná se o nejhorší formu.
  • Juvenilní – touto formou trpí nejčastěji štěňata ve věku od 3. do 10. měsíců, může se však vyskytnout až do 2 let věku. Velmi často se vyléčí sama a není potřeba žádného zásahu. Převážně se jedná o lokalizovanou formu, kdy jen malé procento přechází ve formu generalizovanou.
  • Adultní – u dospělých psů. Může být jak lokální, tak generalizovaná.
Oslabení imunity může být dáno geneticky, v důsledku závažného onemocnění nebo po dlouhodobém podávání imunosupresivních látek (například kortikosteroidů, protinádorové terapie). U štěňat nastává imunitní problém často po očkování. Před zahájením léčby (zejména u generalizované formy) je vhodné nejprve vyloučit zdravotní problém, popřípadě ho začít léčit. Po celou dobu léčby se doporučuje podávat látky na posílení imunity, například betaglukan, pupalkový olej, sirup s echinaceou, ostropestřec a jiné byliny. Současně s léčbou někteří majitelé nemocných psů přistupují k injekcím na posílení imunity. Toto řešení je velmi individuální.

Trudník psí napadá především mladé psy zhruba do jednoho roku a štěňata. Vždy dochází k přenosu pouze při styku zdravého psa s napadeným, například z matky na krmené štěně. Demodikózou ovšem mohou onemocnět i starší psi, a to zejména psi oslabení, nemocní, napadení střevními parazity. Má se za to, že trudník psí napadá více krátkosrstá plemena psů.

Průběh napadení trudníkem může být různý, od šupinaté formy, kdy je léčba při včasném zjištění jednodušší, až po rozsáhlejší formu, kdy se vytvářejí na těle psa strupy, které obsahují mimo jiné velké množství parazitů, a kdy je léčba již obtížnější.

Trudníci mohou pronikat i do místních uzlin a vnitřních orgánů psa, v tomto případě po zaléčení nemoc většinou propuká znovu. Trudník psí přežívá i několik dnů mimo hostitele, je tedy nutné asanovat i prostředí, ve kterém pes žije.

Detail odstavce: Příčiny, průběh a projev
Zdroj: Trudník psí
Zveřejněno: 6.10.2016

TRUDNÍK TUKOVÝ

Babské rady

Z babských rad zabírá:

  • Jablečný ocet – smíchejte 2 polévkové lžíce jablečného octa (nejlépe organický) ve sklenici vody a užívejte dvakrát denně. Jde o dlouhodobý lék. Alternativně lze smíchat 1/2 lžičky jedlé sody ve sklenici vody a pít dvakrát denně.
  • Pivovarské kvasnice – používají se v současnosti k léčbě roztočů u zvířat a jsou k dispozici ve většině obchodů s domácími zvířaty. Použití pivovarských kvasnic je možné praktikovat také u lidí – rozmíchejte 1 až 2 lžičky ve vodě a užívejte jednou denně.
Na likvidaci roztočů na pokožce či ve vlasech je možné použít:
  • Jablečný ocet – smíchejte 1/2 šálku s 2 dl vody a oplachujte si touto směsí vlasy denně po dobu čtyř až pěti dnů.
  • Eukalypt nebo olej z čajovníku – přidávejte je do vody spolu s octem, zlepšíte tím jeho účinnost.
  • Šampon z tee trea oleje – tee trea olej má antiseptické účinky, které zabíjejí mimo jiné i roztoče.
  • Olivový olej – vetřete jej do vlasů a vlasové pokožky na noc a ráno důkladně vymyjte – olivový olej může zahubit roztoče tím, že je obalí a zabrání jim tak v dýchání.
  • Alternativním zdrojem může být i majonéza – vtírejte si ji do vlasů a pokožky hlavy. Má stejné výsledky jako olivový olej.
  • Účinné jsou také oplachy citronovou šťávou nebo vodou z česneku – obě složky změní pH pokožky kůže a vznikne tak místo nehostinné pro roztoče.

Detail odstavce: Babské rady
Zdroj: Trudník tukový
Zveřejněno: 8.2.2019

DEMODEX U PSŮ

Co je to demodex

Původcem je trudník psí (Demodex canis), který patří mezi roztoče. Má protáhlé tělo doutníkového tvaru o velikosti cca 0,3 mm (zjistitelné tedy pouze mikroskopem). Končetiny jsou krátké a zakrnělé.

Onemocnění souvisí s imunitním systémem psa, zjednodušeně řečeno s jeho neadekvátní funkcí (v dospělosti) nebo jeho nezralostí (ve štěněcím věku). Onemocnění je primárně nesvědivé, to znamená, že majitel si nejdříve všimne kožních změn na těle svého psa. Pokud dojde k infekci primárních změn, může dojít k bakteriální infekci kůže (pyodermii) a pes se může začít drbat (mírný až střední stupeň svědění). Pro veterinárního lékaře je velmi důležité, aby majitel dokázal popsat, co bylo dříve, zdali kožní změny, nebo svědění.

Rozeznáváme dvě formy onemocnění, a to lokální a generalizovanou. Lokalizovaná forma je nejlehčí formou onemocnění a setkáváme se s ní, jak již bylo zmíněno, zejména u štěňat, kde souvisí s nezralostí imunitního systému. Klinicky na psovi zjistíme okrouhlé lysinky se šupinatěním (a někdy i začervenáním) nejčastěji na čele, tváři psa, v okolí očí a na hřbetě nosu. Ve většině případů tyto změny vymizí i bez léčby, výjimečně však onemocnění může přejít do vážnější, generalizované formy.

Generalizovaná forma postihuje celé tělo zvířete. Klinicky lze zjistit zesílenou začervenalou kůži (odtud také lidový název červená prašivina), můžeme nalézt i malé neštovičky naplněné zpočátku vodnatým, později (při přidružené bakteriální infekci) i hnisavým a krvavým obsahem. Generalizovaná demodikóza je velmi závažné onemocnění, které vždy vyžaduje léčbu. Jestliže se neléčí správným způsobem a dostatečně dlouho, může přejít (v budoucnu) v hluboký a obtížně terapeuticky řešitelný meziprstní zánět na končetinách zvířete.

Detail odstavce: Co je to demodex
Zdroj: Demodex u psů
Zveřejněno: 7.1.2016

TRUDNÍK TUKOVÝ

Roztoči na kůži

Roztoči jsou nejrozmanitějším a druhově nejbohatším řádem pavoukovců. Jsou velmi malí. Zatímco všechny ostatní řády pavoukovců se živí dravě, mezi roztoči nalezneme i saprofágy nebo parazity. Roztoči bytového prachu jsou považováni za jednu z nejčastějších příčin astmatu a alergií. Zdravotní komplikace způsobují roztočové alergeny, které jsou obsaženy hlavně ve výkalech roztočů. A za svůj život vyprodukují tito tvorové množství exkrementů odpovídající 200násobku jejich váhy. Mají rádi teplo, vlhko a tmu. Jejich oblíbeným stanovištěm jsou proto naše ložnice, zvláště lůžka. Živí se lidskými lupy (roztoči ve vlasech), kožním odpadem, textilními vlákny, plísněmi, bakteriemi a drobečky potravin.

Roztoči se vyznačují nečlánkovaným tělem nepatrných rozměrů. Typicky dosahují velikosti od 0,1 do 20 mm. Jejich chelicery jsou tříčlánkové a klepítkovitě zakončené, nebo pouze jehlicovité. Často u nich dochází k redukci nohou, takže neplatí, že jich musí mít striktně osm (existují i druhy roztočů, které mají jen dva páry nohou, například vlnovníkovci).

Jeden gram prachu obsahuje 1 500–5 000 roztočů, na jedno lůžko pak tedy připadají až 2 miliony roztočů. Množí se zejména v dubnu a od srpna do září, kdy se také zhoršují alergické projevy. Alergie na roztoče se projevuje po celý rok, potíže vznikají v noci, mohou kulminovat v teplém a vlhkém počasí. Postižený kýchá, má pocit ucpaného nosu, rýmu, pálení a otoky očí, kašel, který může přecházet v astma.

Mezi roztoče patří řada obtížných parazitů živočichů, rostlin i člověka. Roztoči způsobují parazitární onemocnění (parazitózy), jako je například sarkoptóza, cheyletielóza, demodikóza. Mnoho druhů žije synantropně, mnoho druhů dravě či saprofágně. Někteří roztoči mohou být mezihostiteli cizopasníků hospodářských zvířat, jiné druhy jsou užitečné, protože jsou půdotvorné – jedná se o půdotvorce nebo dravce – přirozené bioregulátory. Roztoči vyskytující se v obytných prostorách a jejich výkaly jsou častým původcem alergií (alergenem).

Na našem území se vyskytují čtyři podřády:

Čmelíkovci (Mesostigmata): Mají stigmata při kyčlích druhého páru nohou, nebo při předním okraji druhého páru nohou. Většinou jsou vybaveni klepítkovitými chelicerami a mají pohyblivé kyčle nohou.

Zástupci: čmelík kuří (Dermanyssus gallinae), kleštík včelí (Varroa destructor), čmelíkovec ptačí (Ornithonyssus sylviarum).

Klíšťatovci (Metastigmata): Stigmata jsou za čtvrtým párem nohou, kyčle jsou nepohyblivé. Ústní ústrojí je přizpůsobeno parazitickému způsobu života – sestává z hypostomu se zpětně postavenými zoubky a z chelicer, jež jsou rovněž v koncové části ozubené.

Zástupci: klíště obecné (Ixodes ricinus).

Sametkovci (Prostigmata): Kyčle nohou jsou plně včleněny do kutikuly břišní strany těla.

Zástupci: dravčík psí (Cheyletiella yasguri), trudník psí (Demodex canis).

Tento podřád je různorodý, takže se dále dělí na několik skupin:

  • Vlnovníci (Tetrapodili) – pouze dva páry nohou, absence očí.
  • Roztočíci (Tarsonemini) – mají velmi nezřetelné gnathostomum.
  • Sametky (Prostigmata) – draví roztoči se stigmaty na bázi chelicer.
  • Vodule (Hydrachnellae) – skupina roztočů žijících ve vodě.

Zákožkovci (Astigmata): Kyčle nohou splynuly s povrchem těla, cévní soustava chybí.

Zástupci: zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei).

Tento podřád se dělí na dvě skupiny:

  • Sladokazi (Acarididae) – dlouhé brvy, měkký povrch těla, dobře patrné gnathostoma.
  • Pancířníci (Oribatei) – silná sklerotizace těla, jsou to užiteční půdotvorní činitelé.

Detail odstavce: Roztoči na kůži
Zdroj: Trudník tukový
Zveřejněno: 8.2.2019

DEMODEX

Demodex u psů

Demodikóza je parazitární onemocnění, jehož původcem je Demodex canis – trudník psí. Tento parazit se v mnoha věcech odlišuje od jiných vyskytujících se u psů. Je poměrně běžný především u krátkosrstých plemen psů, predisponovaní jsou například boxeři, buldoci, výmarští ohaři, dalmatini, šarpejové a další plemena. Demodex žije v chlupových folikulech a způsobuje vypadávání srsti zpočátku v malých okrscích, posléze může dojít k rozšíření na velké plochy. V první fázi postižená místa nesvědí, v případě kontaminace bakteriemi se rozvine svědivý zánět kůže. Zajímavý je způsob přenosu: je možný pouze z matky na štěně během prvních dní po porodu. Z toho důvodu není vhodné nemocné feny zařazovat do plemenitby, neboť tak dochází k šíření onemocnění v psí populaci. Bohužel nesolidní chovatel vyléčené feny může tuto dále krýt, neboť majitel při odběru štěněte nic nepozná. K objevení kožních příznaků totiž dochází většinou až při oslabení imunitního systému zvířete, to bývá například v případě feny po prvním hárání nebo třeba po prodělání jiného onemocnění.

Takto vypadá demodikóza u psů.

Demodikózu odhalí veterinární lékař takzvaným kožním seškrabem, přičemž odebere z více míst vzorek vrchní vrstvy kůže a provede mikroskopické vyšetření. I v případě negativního výsledku může navrhnout terapii, pokud klinické příznaky odpovídají demodikóze. Dříve se onemocnění léčilo koupelemi v roztoku amitrazu, který je však vysoce jedovatý a značně zapáchající, takže při aplikaci bylo zapotřebí velké opatrnosti. U lokální demodikózy, tedy u ztráty srsti na malých plochách, se amitraz aplikuje v koncentrované formě. Při postižení větších ploch je kromě výše zmíněných koupelí další možností léčby preparát Stronghold, který je určen k léčbě jiných parazitárních onemocnění. Účinnost při léčbě tohoto roztoče byla známa, ale jeho použití k tomuto účelu nebylo v ČR schváleno. Stronghold se aplikuje jednou za dva týdny (dvakrát až třikrát za sebou) na kůži jako takzvaný spot-on (účinná látka vstřebávající se do krve). Vzhledem k jednoduchosti aplikace tedy můžeme raději Stronghold nasadit při léčbě i při podezření na onemocnění trudníkem. Nemocné zvíře nemůže nakazit jiného psa a choroba není přenosná ani na člověka nebo jiný druh zvířete.

Detail odstavce: Demodex u psů
Zdroj: Demodex
Zveřejněno: 3.3.2016

MALTÉZSKÝ PSÍK

Nemoci

Maltézský psík se obvykle dožívá vysokého věku až 15 let. Navzdory křehkému vzhledu, který navozuje dojem vysoké zranitelnosti, se totiž jedná v zásadě o zdravé plemeno. Přesto inklinují maltézáčci k některým onemocněním ve zvýšené míře. Mezi častěji zaznamenané zdravotní potíže u maltézského psíka patří luxace pately. Tento zdravotní problém je ostatně typickým neduhem, který postihuje malá plemena psů. Maltézský psík rovněž trpí hojně na onemocnění očí (od silného slzení po progresivní retinární atropii), je proto třeba věnovat jim zvýšenou, intenzivní péči. Další zranitelnou oblastí je ústní dutina (riziko nemocí zubů a dásní).

Mezi možné infekční choroby patří psinka, infekční zánět jater, leptospiróza, parvoviróza. Mezi běžné nemoci se řadí průjem, zácpa, zánět uší, otrava, škrkavky, tasemnice.

Dospělé psy odčervujeme pravidelně každých 3–6 měsíců. V případě přítomnosti parazitů v trusu je potřeba odčervení zopakovat podle pokynů veterinárního lékaře. Pokud chceme mít jistotu a neodčervovat naslepo, je možné nechat zhotovit laboratorní vyšetření trusu a odčervit pouze v případě, pokud je v něm pozitivní nález. Pokud je nález negativní, odčervení není potřeba. Za směrodatné lze však považovat pouze negativní výsledky několika po sobě jdoucích laboratorních vyšetření trusu, protože při jednotlivém trusu hrozí, že byl odebraný v době, kdy se vajíčka právě neuvolňovaly.

K nepříjemným průvodcům psa nepatří jen vnitřní, ale také vnější parazité. Nejen že psa zneklidňují pobíháním v srsti, svěděním a odsáváním krve, ale často jsou blechy a všenky mezihostiteli tasemnice, kterou pak přenesou na psa. Klíšťata přenášejí zase viry a bakterie, kterými mohou psa nakazit. Proto je zapotřebí, abyste psí kožich pravidelně a pečlivě kontrolovali a při prvních známkách ektoparazitů provedli nejen odhmyzení zvířete, ale ve většině případů i důkladnou očistu prostředí, ve kterém se pes zdržuje, jinak se některých parazitů nezbavíte. Vhodné prostředky léčby, ochrany i očisty prostředí vám poradí váš veterinář. Doporučí vám rovněž i preventivní přípravky, kterými můžete zabránit nebo silně omezit napadení zvířete vnějšími parazity. Mezi vnější parazity patří blecha, veš, všenka, sviluška podzimní, zákožka psí, dravčík psí, trudník psí, klíště, kloš.

Detail odstavce: Nemoci
Zdroj: Maltézský psík
Zveřejněno: 6.4.2016

JORKŠÍRSKÝ TERIÉR

Nemoci

Přestože je jorkšír velmi malý, netrpí nijak zvlášť nemocemi. Nejdůležitější je vždy prevence, a to především co se týče infekčních onemocnění. Pravidelné očkování a odčervování by mělo být samozřejmostí. Problémem někdy bývají přetrvávající mléčné zuby, a to jak řezáky, tak i špičáky. Toto musíme hlídat a v případě potřeby dát odstranit odborným lékařem, jelikož perzistující zuby mohou negativně ovlivnit skus. Velmi často se objevuje zubní kámen, kterému lze předejít pravidelným čištěním zubů. Používáme pastu určenou pro pejsky, nikdy ne lidskou.

Nejčastější nemoci: tracheální kolaps, stomatitida a zubní kámen, hydrocefalus, luxace kolenní čéšky, aseptická nekróza hlavice femuru, kožní problémy, onemocnění dásní a chyby průdušnice.

Mezi možné infekční choroby patří psinka, infekční zánět jater, leptospiróza, parvoviróza. Mezi běžné nemoci se řadí průjem, zácpa, zánět uší, otrava, škrkavky, tasemnice.

Dospělé psy odčervujeme pravidelně každých 3–6 měsíců. V případě přítomnosti parazitů v trusu je potřeba odčervení zopakovat podle pokynů veterinárního lékaře. Pokud chceme mít jistotu a neodčervovat naslepo, je možné nechat zhotovit laboratorní vyšetření trusu a odčervit pouze v případě, pokud je v něm pozitivní nález. Pokud je nález negativní, odčervení není potřeba. Za směrodatné lze však považovat pouze negativní výsledky několika po sobě jdoucích laboratorních vyšetření trusu, protože u jednotlivého trusu hrozí, že byl odebraný v době, kdy se vajíčka právě neuvolňovala.

K nepříjemným průvodcům psa nepatří jen vnitřní, ale také vnější parazité. Nejen že psa zneklidňují pobíháním v srsti, svěděním a odsáváním krve, ale často jsou blechy a všenky mezihostiteli tasemnice, kterou pak přenesou na psa. Klíšťata přenášejí zase viry a bakterie, jimiž mohou psa nakazit. Proto je zapotřebí, abyste psí kožich pravidelně a pečlivě kontrolovali a při prvních známkách ektoparazitů provedli nejen odhmyzení zvířete, ale ve většině případů i důkladnou očistu prostředí, ve kterém se pes zdržuje, jinak se některých parazitů nezbavíte. Vhodné prostředky léčby, ochrany i očisty prostředí vám poradí váš veterinář. Doporučí vám rovněž i preventivní přípravky, kterými můžete zabránit nebo silně omezit napadení zvířete vnějšími parazity. Mezi vnější parazity patří blecha, veš, všenka, sviluška podzimní, zákožka psí, dravčík psí, trudník psí, klíště, kloš.

Základní vakcinační schéma štěňat a dospělých psů:

  • 6–9 týdnů věku – první očkování (DHPPi)
  • 8–12 týdnů věku – první přeočkování (DHPPiL)
  • 12–16 týdnů věku – druhé přeočkování (DHPPiL+R)
  • vždy po 1 roce – roční přeočkování (DHPPiL+R)

Detail odstavce: Nemoci
Zdroj: Jorkšírský teriér
Zveřejněno: 19.4.2016

AKNÉ U PSA

Pupínky u psa

Přestože kožní postižení u psa může mít různé druhy původců (od virů přes bakterie až po alergické reakce), příznaky jsou vesměs shodné. Ať už se jedná o alergickou reakci, nebo vnější parazity, v naprosté většině se na kůži objeví vyrážka či jiné viditelné defekty, které lze identifikovat pouhým okem. Místa, která jsou na psím těle postižena, psa svědí, což vyvolá logickou reakci: škrábání, kousání či lízání. Ovšem tato reakce v pozdějším stadiu onemocnění může vyvolat další problémy, jako jsou otevřené rány, do kterých se snadno dostane infekce, a namísto pouhé alergické reakce můžete mít se svým psem zaděláno na větší problémy. Proto je důležité se při prvních příznacích kožního onemocnění vizuálně přesvědčit o rozšíření, následně situaci vyhodnotit a případně navštívit veterinárního lékaře. Pokud se například vyrážka vyskytuje jen na jednom místě o malém průměru, může se jednat o reakci na včelí bodnutí, případně také může být původcem i jiný hmyz či toxická látka, což v praxi nemusejí doprovázet další příznaky. Pokud se tedy jedná pouze o malý defekt psí srsti, respektive kůže, vyčkejte 24 hodin, jestliže se stav zhorší anebo pes stále věnuje pozornost danému místu na svém těle, vyhledejte lékařskou pomoc.

Zatím bylo objeveno více než 160 typů kožních chorob u psů, a tak nelze určit obecnou medikaci na tento typ onemocnění.

Kožní nemoci psů lze v zásadě rozdělit do dvou skupin, a to na vyléčitelné a nevyléčitelné. Mezi vyléčitelné patří alergie a všechny nemoci, které byly způsobeny vnějšími vlivy. Nevyléčitelná psí onemocnění kůže jsou způsobena hormony. Obvykle se jedná o hormony nadledvin anebo štítné žlázy. Mezi nejčastější typ hormonální dysbalance, která způsobuje u psů kožní vyrážky, patří hypotyreóza. V případě tohoto onemocnění jsou na vině folikulární buňky štítné žlázy, přičemž dochází k nízké produkci tyroxinu (růstový hormon), popřípadě jiného hormonu štítné žlázy. Při velmi nízké produkci tyroxinu dochází nejen u lidí, ale i u psů ke kretenismu, nízkému vzrůstu či k sexuálním poruchám. Při této diagnóze naštěstí existuje léčba, tím je podání medikamentu Euthyroxu, což je de facto uměle syntetizovaný tyroxin.

Mezi další nevyléčitelná onemocnění se řadí alergie, které se mohou časem vytratit. U alergií obecně nemá smysl psovi podávat léky, obvykle stačí změnit značku psího krmiva.

Mezi původce kožních onemocnění psů patří alergie, infekce, folikulitida, impetigo, seborea, trichofycie, alopecie, roztoči, blechy, klíšťata, granuloma, nádory, dermatitida a lupus.

Stav akné může zhoršit nejen činnost bakterií a kvasinek, ale také přítomnost roztoče. Pouhým okem neviditelný roztoč Demodex canis (trudník psí) žije v mazových váčcích kůže. Eliminovat tohoto roztoče je možné pouze lokální léčbou speciálními veterinárními přípravky. S odumíráním roztoče bývá spojeno přemnožení asociovaných bakterií, což může vést k dočasnému zhoršení stavu. Trudník psí způsobuje nemoc zvanou demodikóza. Většina psů je nositelem tohoto roztoče, což se obvykle navenek nijak neprojeví. Onemocnění není nakažlivé pro ostatní zvířata ani pro lidi. Tato nemoc má dvě formy. Lokalizovaná demodikóza je způsobena oslabenou imunitou, kdy se parazité aktivují a začnou se množit. Objevují se okrouhlá ložiska se ztrátou srsti, kůže je zarudlá a šupinatí (vytváří se pupínky na kůži), ložiska se objevují především na tlapkách, čele, hřbetě nosu a kolem očí. Nejčastěji se s touto formou setkáváme u štěňat ve věku od tří do šesti měsíců. Onemocnění obvykle vymizí samo do 1,5 roku. Veterinární lékař vám může doporučit antiparazitární přípravek nebo šampon. Je nutné nechat psa cca po čtyřech měsících zkontrolovat, aby se předešlo druhé formě – generalizované demodikóze. Generalizovaná demodikóza se může projevit v podstatě kdykoliv, ale většinou v rozmezí od 3. do 12. měsíce věku psa. Objevují se léze, které se postupně rozšiřují, přidávají se sekundárně bakteriální infekce a odlupování suché kůže a také komplikované záněty. Většinou je toto závažné onemocnění léčitelné, ale léčba trvá velmi dlouho a úplné uzdravení může nastat až po několika sériích procedur a léčení. Léčba spočívá v odstranění srsti a krust a poté následují koupele. Současně musí probíhat léčba sekundárních bakteriálních infekcí. Další možností je perorální podávání léčiv.

Detail odstavce: Pupínky u psa
Zdroj: Akné u psa
Zveřejněno: 23.8.2017

ZINKOVÁ MAST PRO PSA

Způsob použití

Kožní onemocnění psů bývá komplexní záležitost. Společným jmenovatelem těchto problémů je ekzém, což je souhrnný název pro záněty kůže. Stanovení příčin vzniku těchto onemocnění je často obtížné. Základním stadiem kožních chorob je zánět (dermatitis) vyvolávající podráždění (svědění), které psa nutí, aby se svými drápy nebo zuby drápal. Důsledkem je vypadávání srsti, šíření zánětu a silnější svrbění (cyklus svědění – škrábání – svědění), nakonec bakterie proniknou do poškozené kůže. Nejdůležitější součástí léčby je nutnost zabránit psu, aby se škrábal. V této fázi léčby se používají protizánětlivé léky a sedativa.

Rozeznáváme tři druhy roztočů, kteří různě trápí psy:

  • Demodex – způsobuje červenou prašivinu
  • Zákožka – způsobuje sarkopickou prašivinu
  • Otodectes – vyvolává zánět ucha
Roztoč ušní (Otodectes) je jediný druh roztočů, který je viditelný pouhým okem, občas lze spatřit, jak se pohybuje na ušním mazu ve zvukovodu.

Demodex (trudník) – většina psů je nositelem těchto roztočů, kteří nepůsobí obyčejně žádné problémy, ale dráždí mladé psy, jejichž přirozený obranný systém není ještě plně rozvinutý. Způsobuje vznik lupínků a zánět kůže na hlavě a na plecích štěňat. Tyto části těla pak trpí zánětem zvaným „mladická pyometra“. Příznakem je typický zápach, takzvaná myšina, dále vypadávání srsti či odlupování mastné kůže. Pokud léčení nebylo zahájeno do 24 hodin od začátku onemocnění, může nastat opravdové soužení. Veterinář může nasadit různé léky a antibiotika pro zmírnění příznaků, speciálními šampony se dá odstranit mastnota srsti i charakteristický zápach.

Sarcoptes canis (zákožka svrabová) – tento roztoč bývá označován univerzálním názvem „svrab“ a napadá psy všech plemen a každého věku; může postihnout i člověka. Parazit proniká do horních vrstev hostitelovy kůže a v ní vyvrtává klikaté chodbičky, v nichž žije a klade vajíčka. Příznaky jsou zanícená pokožka, v místě napadení pak červená vyrážka na málo osrstěných místech (uši, loket, vnitřní plochy stehen, v podpaží). Na lidské pokožce jsou chodbičky viditelné. Léčba musí probíhat rychle, aby se nemohla rozšířit na člověka a aby si pes těžce nepoškozoval škrábáním, olizováním a kousáním pokožku, která ho nesnesitelně svědí. Správné léčení se stává z mazacích kúr a koupelí, do kterých se přidávají speciální léky a šampony proti cizopasným členovcům. Koupele se opakují vždy po 5 dnech, a to po dobu nejméně 4 týdnů (larvy se líhnou z vajíček za 3 týdny). Léčbu svrabu svěřte veterináři.

Škrábání jako průvodní jev kožních chorob má mnoho příčin. Sledujte parazity (blechy, vši, roztoče); bakteriální nákazy – malá, infikovaná a šupinatá místa a červené, zanícené plošky. Léčení souvisí se specifickými příčinami infekce – proti parazitům se používá protiparazitární koupel (neznáte-li parazita, postupujte jako při hubení blech); na všechny nákazy je vhodné omývání infikovaných míst protibakteriálním roztokem, ušní choroby nebo zanícené anální žlázy vyžadují veterinární péči.

Zarudlá kůže signalizuje začátek onemocnění ještě dříve, než se plně rozvine. Možné příčiny jsou blechy; podráždění pokožky dotykem; alergický zánět kůže. Jakmile dojde k přesnému ohraničení napadeného místa, naneste na ně zinkovou mast.

Detail odstavce: Způsob použití
Zdroj: Zinková mast pro psa
Zveřejněno: 1.4.2016

VYRÁŽKA NA OBLIČEJI

Akné na obličeji

Akné patří mezi nejčastější kožní choroby a kromě nepříjemných fyzických projevů může přivodit i psychické potíže. Akné nevzniká jen v důsledku toho, že máte mastnou pleť. Příčiny jeho vzniku jsou úplně jinde. Mnozí odborníci věří, že akné může odrážet zdravotní problémy. Podle toho, kde se na obličeji pupínky objeví, můžete rozpoznat, která část těla není v pořádku. Stres, špatné stravování nebo třeba alergie, to všechno může vést ke vzniku akné. Trápí vás akné na čele, bude to nejspíš tím, že jíte příliš tučných jídel. Pupínky na tvářích zase upozorňují na to, že se příliš stresujete. Tělo dokáže na problémy upozornit.

Rozdíl od vyrážky

Nevzhledné pupínky, zarudlá a mnohdy bolestivá místa, po kterých často zůstanou jizvy, tak to je akné. Hnisavé a zánětlivé uhry nebo jen rozšířené a zanesené póry. Akné je zánětlivý proces probíhající v ucpaném vývodu mazové žlázky na rozdíl od vyrážky. Vývody mazových žlázek na obličeji, ale mnohdy i na zádech nebo na jiných částech těla se začnou ucpávat působením hormonů androgenů. Androgeny se tvoří v nadledvinkách a v mužských pohlavních žlázách, proto se akné sice objevuje u obou pohlaví, ale u mužů je častější těžší průběh. Vlivem těchto hormonů začne mazová žlázka nadměrně produkovat maz, odkud se také více mastí pleť. Dále se začnou nepřiměřeně množit buňky vývodného kanálku mazové žlázky. Mazový kanálek se odumřelými zrohovatělými buňkami postupně ucpe a vytvoří perfektní prostředí pro množení bakterií. Nejznámější bakterií způsobující akné je bakterie rodu Propionibacterium acnes. Na přítomnost cizích mikroorganismů reaguje imunitní systém prudkou ochrannou, zánětlivou reakcí. Takto se v ucpaném póru utvoří zánět, který je už známým bolavým nebo hnisavým uhříkem.

Akné není infekční, proto nelze přenést na jinou osobu. Škrábáním nebo neodborným ošetřováním se ale může roznést například na jiná místa na obličeji, protože rozneseme bakterie i do jiných, zatím nenakažených mazových kanálků.

Zde můžete vidět, jak vypadá akné na obličeji.

Příčiny akné

Akné na čele je nejčastěji způsobeno špatným stravováním. Na svědomí ho má konzumace příliš tučných jídel. Nevhodné je také časté jedení předpřipravených a instantních jídel, stejně jako konzerv nebo mražených potravin. Dejte si raději něco čerstvého, prospěje to vašemu zažívání. Důležité je také pít velké množství vody. Na kvalitu pleti na čele má vliv i spánek. Jeho nedostatek vede k nedokonalostem. Každý den byste měli spát minimálně sedm až devět hodin, aby mělo tělo čas zklidnit váš trávicí systém.

Hlavní příčinou pupínků na tvářích je stres. Kromě toho se na nich podílí také problémy s dýchacím ústrojím, které mohou být způsobeny alergiemi nebo kouřením. I zde hraje určitou roli špatné stravování, konkrétně přílišná konzumace mléčných výrobků. Řešením je jíst listovou zeleninu a obiloviny. Omezte naopak pokrmy z masa a mléka.

Za akné na bradě a v okolí úst může hormonální nerovnováha a stres. Indikuje také problémy s ledvinami. Těm předejte pitím velkého množství tekutin.

Léčba

Léčba akné se dělí na lokální léčbu přímo na poškozené pokožce a celkovou léčbu, kdy se léčí celý organismus pomocí komplexních tablet.

Lokální léčba spočívá v péči o komedony, kdy se snažíme zbavit jejich nahromaděného obsahu, ale i zabránit jejich další tvorbě. Zde se mluví o lokálních retinolech. Lokální léčiva zahrnují antibakteriální látky, které zbavují povrch pleti škodlivých mikroorganismů. Jsou to buď dezinfekční prostředky, nebo lokální antibiotika. U antibiotik je třeba dodržet dobu a frekvenci aplikace, při špatném užívání hrozí, že antibiotika přestanou na bakterie způsobující akné účinkovat. Lokální doplňky k léčbě jsou volně dostupné a vyrábí je mnoho firem. Většinou jsou na bázi kyseliny salicylové, která pomáhá čistit pleť a odstraňovat odumřelé zrohovatělé buňky z povrchu pokožky. Dále často obsahují zinek, který napomáhá hojení pleti a obnově poškozených tkání.

K celkové perorální léčbě se přistupuje v případech akné s těžším průběhem. Jednak se, u žen, zakládá na hormonální bázi, kdy některé hormonální antikoncepce zlepšují průběh akné (Jeanine, Diane 35 a další). Ženské hormony obsažené v hormonální antikoncepci vedou ke snížení tvorby kožního mazu a často i k postupnému ústupu akné. V kombinaci s hormony je ale většinou nutné věnovat akné i lokální péči. Na léčbu akné se krátkodobě nasazují také celková antibiotika, opět v kombinaci s lokální péčí.

Posledním typem celkové léčby akné jsou retinoidy. Působí nejúčinněji, jejich léčbu však provází některé vedlejší účinky. Jelikož je tato léčba dostupná pouze na lékařský předpis, lékař by měl pacienta vždy upozornit na všechna rizika užívání, jako je poškození nenarozeného plodu nebo suchost kůže a sliznic či bolesti svalů a kloubů.

Detail odstavce: Akné na obličeji
Zdroj: Vyrážka na obličeji
Zveřejněno: 17.10.2016