Existuje vědecká studie [1], která se zabývá vlivem změn krční páteře na sluch. Náhlá změna sluchu může být právě interpretována jako pocit zalehlého ucha. Z krční páteře vychází dva nervy ovlivňující ucho a při jejich útlaku může dojít k omezení nebo ztrátě sluchu. Krk se skládá ze sedmi obratlů a je po bederní oblasti nejnáchylnější k poranění páteře. Krční páteř je rozdělena na horní a dolní část. Horní krk se skládá z týlního hrbolu a prvního a druhého obratle a spodní krk se skládá z třetího až sedmého obratle. Předchozí studie ukázaly, že jakákoliv abnormalita krční páteře (zejména horní krční páteře) může ovlivnit tepny nebo nervy související s uchem a narušit jejich funkci různými mechanismy. Například 60 % pacientů s cervikální revmatoidní artritidou trpí poruchami sluchu. Sluchové postižení po onemocnění krční páteře (jako je osteoartritida, revmatoidní artritida, herniace ploténky v cervikálních horních segmentech, whiplash, atd.) se může projevit jako ztráta sluchu, vertigo a tinnitus. Léčba nebo rehabilitace stavu krční páteře obvykle ztrátu sluchu navrátí a včetně závratí a tinnitu. Čím kratší je doba postižení krční páteře, tím rychleji a příznivěji se symptomy onemocnění vyřeší.
Onemocnění krční páteře většinou bolí a pacienti se většinou vyhýbají pohybu a trpí omezením pohybu. Což situaci s útlakem nervů zhoršuje, protože zánětlivá povaha mnoha onemocnění může způsobit adhezi v měkké tkáni a snížit rozsah fyziologických pohybů krční páteře. Existují čtyři obecné kategorie fyziologických pohybů krční páteře: flexe, extenze, ohýbání a rotace. Omezený rozsah těchto pohybů může ukazovat na zvýšené riziko ztráty nebo omezení sluchu.
Všechny studie o výskytu ztráty sluchu u poranění a onemocnění krční páteře zkoumaly pouze přítomnost zranění a jeho účinky na sluchový systém (jako je ztráta sluchu a závratě). Hlavním cílem této pilotní studie [1] bylo určit, spojitost mezi cervikálním rozsahem pohybu (ROM) a úrovní ztráty sluchu. Jinými slovy, studie poskytuje manuál jak podle omezení pohyblivosti krční páteře po onemocněních krční páteře poznat pacienta s rizikem rozvoje ztráty sluchu.
V diskuzi CERVIKÁLNÍ DYSTONIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Člověk.
Zkurvena zapicena nemoc na kterou není ani plný invalidního,hlavně že jdou miliardy na Araby.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Žváčková Martina.
Dobrý den,jmenuji se Martina.Je mi 45 let a Cervikální dystonií jsem onemocněla asi tak před rokem.Pobolívání za krkem,mírné stahování hlavy doprava.Nyní jsem ve fázi,kdy si musím hlavu neustále držet,jakmile ji pustím okamžitě ji mám přilepenou na pravém rameni.Už mám dokonce za sebou 2 krát sadu Botulotoxinových injekcí,ale zatím se žádný zázrak ,jak jsem tajně doufala nekonal.Další injekce mě čekají v dubnu,doufám,že zaberou.Stačí ,když si nebudu muset držet hlavu. Všechny vás zdravím a hlavně držte se .
Cervikálnídystonie (torticollis) je mimovolní dystonická aktivita krčních svalů, která vede k poruše postavení hlavy a krku. Je nejčastějším typem fokální dystonie. Pro toto onemocnění se užívá i termín spastická torticollis. Způsobuje mimovolní dystonickou svalovou aktivitu krčních svalů, což vede k poruše postavení hlavy a krku. K nejčastěji postiženým svalům patří m. sternocleidomastoideus, m. splenius capitis, m. trapezius, m. semispinalis capitis, m. semispinalis cervicis, m. levator scapulae a mm. scaleni, které dohromady vytvářejí svalový vzorec vedoucí ke specifickému klinickému obrazu. Cervikálnídystonie může začít v kterémkoliv věku, nejčastěji se vyskytuje mezi 20.–40. rokem. Onemocnění cervikální dystonií začíná většinou pozvolna, pacient zpočátku pociťuje nepříjemné napětí v oblasti krčních svalů, často spojené s bolestmi, postupně dochází ke stáčení nebo uklánění hlavy. Mezi doprovodné symptomy patří bolesti ramen a krku, pocit pálení jazyka. Pacient může trpět závratěmi z nepřirozené polohy hlavy, objevuje se porucha prostorové orientace a polykání. Může být přítomen i takzvaný dystonický třes. Při diagnóze cervikálnídystonie se vychází z pacientovy anamnézy, vylučuje se sekundární příčina potíží, pacient se sleduje v klidu i při pohybu, zkouší se pasivní a aktivní pohyby, hodnotí se svalové postižení, určuje svalový vzorec a klinický obraz dle TWSTRS (Toronto Western Spasmodic Torticollis Rating Scale), který se využívá i ke zhodnocení efektu léčby.
Lékem volby cervikálnídystonie je botulotoxin A, který se aplikuje lokálně do svalů trpících dyskinezí, a to na základě klinického a palpačního vyšetření nebo pod EMG kontrolou. Efekt léčby trvá většinou 3 měsíce, potom je nezbytné aplikaci opakovat. Léčba může být komplikována změnou svalového vzorce dystonie nebo tvorbou neutralizačních protilátek proti botulotoxinu A, potom je nutno opakovat celý elektrodiagnostický vyšetřovací protokol a k léčbě použít jiný sérotyp botulotoxinu. Dále se provádí cvičení a rehabilitace. Pomoci může i holistický lékař, jako je homeopat či lékař tradiční čínské medicíny. Tito odborníci posuzují děje v těle komplexněji.
V průběhu léčby botulotoxinem je dobré se vyhnout podávání jiných medikamentů, aby bylo možno ohodnotit efekt léčby botulotoxinem a stanovit prognózu této terapie. Je však možno podávat analgetika a běžná antiflogistika/antirevmatika proti bolestem, které většinu pacientů s cervikální dystonií trvale obtěžují. Samostatným problémem je vznik sekundární rezistence na léčbu botulotoxinem A, většinou z důvodu tvorby neutralizačních protilátek právě proti botulotoxinu A. Tato svízelná situace je obtížně řešitelná, nejčastěji je zvolen přechod na jiný sérotyp, a to botulotoxin B. Nese to však s sebou opakovaně potvrzené riziko závažných nežádoucích účinků, jako je například generalizovaná slabost, dysfagie a generalizovaná dysautonomie.
V diskuzi CERVIKÁLNÍ DYSTONIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Člověk.
Zkurvena zapicena nemoc na kterou není ani plný invalidního,hlavně že jdou miliardy na Araby.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
Dobrý den Martino,četla jsem váš příspěvek s cervikální dystonií.Mně tuto nemoc potvrdily letos v lednu.Zajímá mne,jestli je u vás nějaké zlepšení a zda opravdu během roku z mírných problémů,máte hlavu až na rameni?Je mi to líto a také samozřejmě nevím,jak u mne nemoc bude postupovat.děkuji Jana
Cervikálnídystonie představuje jednostranné svalové strnutí šije, zahrnuté do skupiny dystonických syndromů (charakteristických náhlými neobvyklými změnami svalového tonu: mimovolné pohyby, svalové napětí, záškuby, třes). Často jde o vrozenou vadu, která je způsobená jednostranným zkrácením svalu – kývače hlavy (musculus sternocleidomastoideus) a horními částmi trapézového svalu. Méně obvyklá je získaná forma při zánětlivých procesech v krční oblasti, blokádách v oblasti krční páteře, úrazech krční páteře či při některých onemocněních centrální nervové soustavy. Nejčastější je však porucha mimovolní svalové aktivity neznámé příčiny.
Onemocnění začíná spíše pomalu. Nejprve dochází k pocitu napětí „za krkem“, které se později mění v bolest pouze po fyzické námaze. V další fázi nastupuje bolest po dobu celého dne, kdy pacient vyklání hlavu na jednu stranu bez svého vědomí (obvykle to zpozoruje jeho okolí). Terapie křečovitých stahů svalů k jedné straně je z neurologického hlediska známá svou rezistencí vůči medikamentózní léčbě.
V minulosti bylo onemocnění indikací k chirurgické léčbě, bohužel s téměř žádným pozitivním efektem. V dnešní době je principem léčby dosažení co největšího uvolnění postižených svalů. To umožňuje antagonistickým svalům (svalům s funkcí opačného pohybu) pomocí kompenzačního mechanismu stočit krk a hlavu do přirozené polohy. Při terapii je však nutné použít botulotoxin A. Využitím speciálních fyzioterapeutických metod lze nacvičit mechanismus korekce abnormálního postavení krku a hlavy s úmyslným pohybem pacienta tak, aby byl schopen volním úsilím poměrně snadno uvést hlavu do střední roviny a setrvat v ní. S pravidelnou fyzioterapií je možné rovněž prodlužovat periody mezi aplikacemi spolu se snižováním dávek botulotoxinu. Také je možné použití „rázové vlny“ na stažení bolestivosti svalů, křečových spazmů a zánětlivé reakce v tkáni.
V diskuzi CERVIKÁLNÍ DYSTONIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Člověk.
Zkurvena zapicena nemoc na kterou není ani plný invalidního,hlavně že jdou miliardy na Araby.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Ivca.
Já mám dystonii již několik let. Začátek postupný nenápadný. Botox zabíral a já jsem byla téměř zase znovu zdravá. Bohužel po 3 letech přestal fungovat a dystonie se mi razantne zhoršila. Cvicim, zkouším opravdu cokoli, ani nechci pomyslet co mě tato nemoc stála. Čínská medicína, masáže, bylinky, různá odblokování, akupunktura, fyzioterapeut....Invalidní důchod jsem nedostala. Ale práce a denní starosti mi alespoň částečně dávají zapomenout na tuto nemoc.
Dystonie je syndrom, který může mít řadu příčin. Podle etiologie se dystonie dělí na primární (idiopatické) se sporadickým nebo familiárním výskytem, u nichž se kromě dystonie ještě může objevit třes, ale ostatní klinický nález je normální. Do skupiny primárních dystonií patří i takzvané dystonie plus syndromy nejčastěji v kombinaci s parkinsonismem nebo myoklonem. Heredodegenerativní dystonické syndromy jsou podmíněny geneticky, obvykle u nich dominuje dystonie a jsou spojeny s výskytem dalších neurologických (další extrapyramidové, pyramidové, cerebelární léze periferního motoneuronu a myopatie) i jiných příznaků (poruchy chování, kognitivní deficit, hepatopatie, splenomegalie) podobně jako sekundární dystonie, které ale nejsou podmíněny geneticky.
U primárních dystonií se zpočátku abnormní svalová aktivita objevuje jen při určitém pohybu (task specific) a teprve později se vyskytuje i v klidu. Naopak u sekundárních dystonických syndromů se dystonie v klidu vyskytuje již od počátku. Hemidystonie má téměř vždy sekundární původ. Pro dystonii je při elektromyografii typická trvalá mimovolní svalová aktivita, obvykle nepravidelného charakteru. U fokálních a segmentálních dystonií je nutno elektroencefalograficky vyloučit epileptický původ.
V diferenciální diagnostice dystonií postihujících cervikokraniální oblast je třeba odlišit faciální hemispasmus, který není přiřazován k dystonickým syndromům, dále choreu, tiky a psychogenní původ. Hemispasmus se klinicky projevuje záškuby periorbitálního a často i periorálního svalstva včetně m. platysma. Záškuby mohou být nepravidelné a i v salvách. Velmi vzácně se vyskytuje bilaterálně. Hemispasmus se objevuje při fokálním postižení n. facialis (například kontaktem s a. cerebellaris posterior inferior) nebo po jeho periferní paréze.
Etiologie dystonických syndromů
Primární sporadické dystonie:
cervikálnídystonie (torticollis)
blefarospasmus
grafospasmus
oromandibulární dystonie
laryngeální dystonie
Primární hereditární dystonie (dystonie plus syndrom):
progresivní torzní dystonie (Oppenheim)
doparesponzivní dystonie (Segawa)
myoklonická dystonie
Dystonie v rámci herododegenerativních onemocnění:
V léčbě fokálních dystonií je lékem první volby botulotoxin. U generalizovaných a torpidních dystonických syndromů lze perorálně podle snášenlivosti vyzkoušet benzodiazepiny (klonazepam, diazepam, tetrazepam), anticholinergika (procyklidin od 3x 2,5 mg až do 60 mg denně, biperiden od 2x 1 mg až do 16 mg denně ve třech dávkách), karbamazepin a tetrabenazin (od 2x 12,5 mg až do 200 mg denně ve 3 dávkách), který není toho času v ČR registrován. Baklofen lze podávat perorálně (40–180 mg denně) i kontinálně intrathekálně. Efektní může být hluboká mozková stimulace nebo selektivní léze (rizotomie, pallidotomie, thalamotomie). U dystonií s počátkem v dětském věku, adolescenci, ale i před 45. rokem je nutno vyzkoušet odpovídavost na L-DOPA (150–500 mg alespoň měsíc) a vyloučit Wilsonovu nemoc.
V diskuzi 10DENNÍ OČISTA DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radka.
Já jsem sůl vůbec nesnesla. Koupila jsem si senný čaj a po dobu deseti dní jsem ho pila ráno i večer. S vyprazdňováním jsem za celou dobu problém neměla, spíš mě hodně bolela hlava.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Renáta Janečková.
Doporučuje se pravidelná konzumace čerstvé ovocné šťávy s obsahem vitamínu C (pomeranče, citrony a grapefruity), který pomáhá obnovit přirozenou odolnost organismu. Osvědčilo se tento druh výživy oživit potravinovými doplňky, jako jsou melasa (třtinový sirup), pšeničné klíčky, kvasnice, mořské řasy a jiné potraviny na této bázi.
V diskuzi SVRAB DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Svrabem nakažená rodina .
Nakazili jsme se svrabem v Psychiatrické léčebně v Praze 8 - Bohnicích návštěvami u příbuzných v pavilonu s demencí, Alzheimerem ! Primářka ze Slovenska léčí pacienty se svrabem sedativy, aby svědění zaspali, a nasazením rukavic, aby se neškrábali ! Svrab se na nás přenesl doteky, tj. podáním ruky nemocnému. Tuto nakažlivou nemoc způsobuje mikroskopická zákožka svrabová. Je těžce rozpoznatelná pro všechny, i pro kožní lékaře. Na tmavé kůži není často nic vidět. Celá naše rodina se nakazila. Příznaky : červené skvrny, hlavně po škrábání, sem tam velké pupeny a abnormálně důkladně zkoumejte místa na těle s nejjemnější kůží, např. prsty, vnitřní i vnější lokty, podpaží, prsa, břicho, u genitálií, hýždě, vnitřní stehna, spodek stehen, kotníky, pod koleny …. všude můžete na světlé kůži vidět mini-pidi-dírky menší než 1 mm a ty jsou ucpané vaší sraženou krví jako špuntem. Zákožky se totiž občas prokoušou na povrch kůže ze svých chodbiček, v nichž kladou vajíčka a kálí. Nemoc je provázená bodavým, úpěnlivým, nesnesitelným svěděním. Když se postavíte k topení, kamnům, nebo vlezete pod peřinu, začnou zákožky řádit jako čerti. Většinou nejsou na krku a na hlavě. Ještě po vyléčení máme stále sekundární nemoc – vyrážku malých pupínků, nikoli těch velkých pupenů od zákožek. Svědí to stále dost nepříjemně a téměř po celém těle, ale ne tak neskutečně intenzivně bodavě. Máme ale pocit, že nejsme vyléčeni (avšak dírky na kůži už nemáme). Také se nám po léčbě hned udělali malinké bradavičky (jako ty virové) na různých místech těla, asi rovněž sekundární projev. K léčbě svrabu jsme použili hlavně mast na recept INFECTOSCAB (výrobce BRD) za doplatek 84 Kč (338 Kč). Bez receptu nelze nic koupit, vše údajně zakázali, aby byla infekční choroba evidována v evropské statistice. Pak jsme použili SOLFATAN – prášek se sírou na koupele z lékárny volně prodejný (65–69 Kč), se sírou prý je ještě pudr – asi tekutý, a pak i speciální mýdlo se sírou, tak to by bylo dobré zkusit. Dále jsme použili SAVO a jiné dezinfekční prostředky na tělo (slabý
roztok) a na dezinfekci všeho, tj. včetně oděvů. A rovněž Genciánovou violeť, Hypermangan, manganistan draselný (protibakteriální), kterou jsme natřeli nejvíce napadená místa, koupele v roztoku. Ze zoufalství jsme na postižená místa lili i ústní vody s alkoholem a jiné alkoholy. Nejlepší je dát vše, včetně bot, do igeliťáků, nastříkat na věci uvnitř dezinfekci, insekticidy, a uzavřené pytle dát na mráz na balkon, na dvůr, do mrazáku, do auta stojícího v mrazu. Zákožka nepřežije zmrznutí. Nebo zavázané, zalepené igelitové pytle aspoň postavit stranou a nechat je v tomto stavu 3 dny. Zákožka odumře bez vašeho tělního moku za 2–4 dny i bez mrazu. My vše navíc stále větráme a čekáme, až ta mrcha chcípne Nejlepší je vše vyprat a vydezinfikovat, postele ničím nezakrývat, ani prostěradlem, postříkat dezinfekcí (SAVO, též prodávají přímo různé roztoky na veterině, nemusíte sami ředit SAVO) a pak odjet mimo domov, třeba na chatu, k příbuzným. A vrátit se za 3–4 dny, kdy by měly být zákožky mrtvé. A v zimě nechat byt vymrznout, netopit, nechat otevřená okna, pokud můžete. Léčba trvá dlouho, několik týdnů i měsíců, jelikož asi většina lidí má po mastičce na svrab zase jinou vyrážku, o níž píše na IN další vyléčená osoba, že si vyrážku maže namíchanou mastí z lékárny. My sekundární vyrážku zatím ničím nemažeme, ale asi budeme muset, neboť nás to svědění tak obtěžuje, že se nemůžeme na nic soustředit.
Závěr : Dost šílená infekční nemoc a dlouho trvající následkem těžké diagnostiky a sekundárních chorob. Rychlé šíření nemoci následkem nevykonávání léčby nakažených pacientů, zejména ve státních zařízeních, jako je Psychiatrická léčebna v Praze 8 - Bohnicích, 3 pavilony spadající pod údajně samolibou, neochotnou a prolhanou slovenskou primářku Barboríkovou. Neadekvátní medikamenty v 21. století jsou nyní většinou z dovozu. V ČR
evidentně nemáme tablety, o nichž se píše na IN, zřejmě jsou drahé.
Na sekundární vyrážku a svědění údajně mast nebo zásyp
Framykoin. Zachránil nás známý, pan primář, v jiné čtvrti než v PLB, v Praze 8, kde odmítli léčit i své bezbranné, dementní pacienty.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Kvetuše Klecandová.
Zabírá lék SCABICID. léčba je náročná,Přeji trpělivost
Tito lidé trpí srdeční arytmií, trachykardií (zvyšuje se jim tepová frekvence), mají pocit, že právě prodělávají infarkt myokardu. Trápí je zažívací potíže – průjmy, meteorismus ve střevech, mají žaludeční neurózu. Někdy se jim nedostává dechu, dostávají „škytavku“. Mají příznaky nějakého orgánového onemocnění, ale při prohlídce nejsou žádné patologické změny shledány.
Může je dále trápit:
bolest hlavy,
pocení rukou,
v jistých situacích se objevuje ruměnec v obličeji, pálení uší,
sucho v ústech,
občasné poruchy vidění,
pálení žáhy, křeče kolem žaludku,
píchání v boku,
pocit horečky,
plačtivá nálada,
pocit, že jsou vážně nemocní a že nikdo jejich obtíže nechápe.
To vše mohou být příznaky neurovegetativní dystonie.
Neurovegetativní dystonie znamená poruchu dráždivosti parasympatických a sympatických nervových systémů. Parasympatické a sympatické nervy jsou v hladkých svalech a nemůžeme je vůlí nijak ovlivnit. Působí protichůdně – parasympatické vyvolávají klid a regeneraci orgánů, sympatické zvyšují jejich výkon.
Neurovegetativní dystonie vzniká při poruše rovnováhy působení těchto nervů. Neurovegetativní dystonie může být příčinou toho, že má postižený pocit, jako by trpěl onemocněním nebo poruchou orgánů. Příznaky bývají velmi podobné, skutečné onemocnění vyloučí až odborné vyšetření.
Protože se ale může jednat o skutečné onemocnění orgánu (srdce, trávicí trakt a podobně), je třeba lékaře vyhledat při opakování problémů.
Neurovegetativní dystonie je porucha dráždivosti sympatických a parasympatických nervových systémů. Může vést k neovladatelné hyperaktivitě některého orgánu a k jeho funkčním poruchám. Jde o zcela odlišnou poruchu než spazmofilie (sklon ke křečím), přestože příznaky někdy bývají podobné.
tachykardie (bušení srdce), pocit tepání v krčních tepnách;
píchání v boku;
ojedinělý průjem;
zívání;
polakusurie (časté nucení močit, mnohdy bez skutečné potřeby);
pocit horečky, pocit horka na ušních boltcích;
náhlé snížení tlaku provázené nevolností (pocením, hučením v uších, poruchy vidění);
záchvaty pláče a citové nepohody.
Příčinou onemocnění mohou být některé nervové poruchy, nespokojenost nebo mírná úzkost mohou vyvolat psychosomatické onemocnění, které je fyzicky zjistitelné vyšetřovacími metodami, nebo vyvolat neurovegetativní dystonii, kdy se jedná spíše o funkční poruchy orgánů fyzicky nepostižených.
V diskuzi TRITTICO DISKUZE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radek kolomaznik.
jakké mate zkušenost s AD TRITICO_
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Božen Němec.
Trittico jsem bral léta na depresi, ale objevila se mi na něj alergie - náhlé noční otoky jazyka a spodní čelisti. Vysadil jsem ho a mám od té doby pokoj. Takže opatrně s ním.
Způsob léčby určí odborný lékař na základě individuálního vyšetření. Existují i různé podpůrné terapie, které směřují ke zlepšení celkového psychického stavu. Jsou to například:
pobyty v některých lázeňských zařízeních, která mají neurovegetativní dystonii v seznamu léčených diagnóz,
Čípek po oplodnění tvoří hlen, ale jeho kvalita má bránit průniku spermií, což znamená, že hlen má kvalitu „lepkavou“, rozhodně nevypadá jako bílek. Ženy, které si vyhodnocují podobu hlenu delší dobu, dokážou rozeznat normální hlen od „těhotenského“, ale obecně se změna hlenu nebere jako jeden z příznaku těhotenství. Mezi ty patří citlivá prsa, nevolnost, zvýšená potřeba močení a špinění sedmý až desátý den po oplodnění, kdy se zárodek uhnízďuje v děloze. Dalším důkazem těhotenství je, pokud období vyšších teplot přesáhne 17 dní.
Vajíčko může být oplodněno do 17 hodin po ovulaci (někde se uvádí i déle), spermie dokážou doputovat k vajíčku už za hodinu po ejakulaci, někdy jim to ale trvá i několik dní. Jelikož spermie umí přežít v těle ženy až 7 dní a nikdy nevíte, jestli náhodou právě spermie vašeho partnera nepatří k těm pomalejším, souložit s cílem počít dítě byste měli začít už několik dní před ovulací. Podle jedné studie dojde k početí nejčastěji, pokud se souloží 5 dní před ovulací. Nic ovšem nezkazíte, pokud si dopřejete sex každý den nebo obden, pokud má partner méně spermií. Základ k úspěšnému početí tedy spočívá ve zjištění, kdy u vás probíhá ovulace.
Ovulační testy jsou tím nejlepším prostředkem, jak zjistit přesný den ovulace. Nevýhodou je, že nejsou zrovna levné, a pokud někdo měří poprvé nebo má naprosto nepravidelné cykly, může se testování pěkně prodražit. Nejlépe je tedy začít s pozorováním hlenu, měřením bazální teploty a podobně. A až budete zhruba vědět, kdy ovulace nastává, změříte ji ještě testem.
Hlen je produkován v období ovulace, na začátku a na konci cyklu by měla být pochva suchá a v období ovulace vlhká. Není však důležitá kvantita hlenu, ale jeho kvalita. Ta má vliv na životnost spermií.
Rozeznáváme čtyři typy hlenu:
žádný
lepkavý
krémový
konzistence vaječného bílku (nejplodnější)
Plodný hlen: spermie mohou žít až 5 dnů.
Žádný hlen: spermie nepřežijí několik hodin.
Znalost kvality hlenu zaručí určení neplodných dnů před ovulací a také nejplodnější den cyklu, kdy je maximální šance početí.
No a jak poznat kvalitu hlenu? Prozradí vám to níže popsané příznaky.
Kvalita hlenu se zjišťuje několikrát (minimálně třikrát) denně, kdykoliv jdete na záchod. Začíná se první den po skončení menstruace. Dobré je před zjišťováním provést několik stahů poševních svalů, čímž hlen snáz steče k poševnímu vchodu.
Nejdřív se zaměřte na pocity při poševním vchodu: nic (sucho), lepkavost, vlhko nebo slizko, jako kdybyste seděly v kaluži vaječného bílku?
Pak se zaměřte na zjištění kvality hlenu pomocí prstů: Rozevřete stydké pysky a setřete hlen z poševního vchodu. Promněte ho mezi prsty. Máte prsty suché? Lepí se? Je to krémové? Slizké, až lubrikační? Pak pomalu prsty rozevřete, jestli se hlen bude natahovat.
Místo prstu lze taky použít toaletní papír nebo kapesníček. Při stírání se zaměřte, jak papír klouže po stydkých pyscích: špatně klouže (sucho), hladce (jako namazaný krémem), nebo velmi lehce s lubrikačními pocity?
V době nejplodnějších dnů je třeba se při usednutí na záchod dívat pod sebe, protože hlen konzistence vaječného bílku často sám od sebe steče do vody. Při dopadu na hladinu vytvoří kuličku, která se pak jako zakalený žmolek potopí ke dnu. Takový hlen je značně vodnatý, po stečení se poševní vchod může jevit překvapivě suchý.
Pokud se nedaří získat žádný hlen při poševním vchodu, můžete ho zkusit stáhnout přímo z čípku pomocí ukazováčku a prostředníčku. Pokud se rozhodnete zjišťovat kvalitu přímo na čípku, musíte to tak provádět po celý cyklus. Nelze střídat zjišťování na poševním vchodu se zjišťováním na čípku.
Všímejte si taky, jak se během dne hlen jeví na spodním prádle. Nejplodnější hlen je vodnatý a tvoří vlhký kroužek, sušší hlen tvoří spíš protáhlou či hranatější skvrnu.
Na konci dne si do tabulky zaznamenejte pocity, kvantitu a kvalitu (včetně barvy a konzistence) nejplodnějšího hlenu toho dne. Například jste třikrát zjistila spíš krémový a jen jednou vodnatý jako bílek – zaznamenejte bílek.
Je důležité se naučit rozlišovat cervikální hlen od ostatních tekutin, které by mohly hodnocení mást. Jedná se o poševní zvlhčení, tekutina pohlavního vzrušení, sperma, lubrikační gely a spermicidy. V zásadě se hodnocení hlenu neprovádí při sexuálním vzrušení a bezprostředně po pohlavním styku.
Autonomní nervová soustava (ANS) nebo také vegetativní soustava je součástí periferního nervového systému, jehož úlohou je udržovat optimální vnitřní podmínky organismu (homeostázu). Tato činnost je vykonávána bez vědomé činnosti jedince. Autonomní nervová soustava udržuje srdeční a dýchací frekvenci, vykonává proces trávení, pocení, močení, tvoří sliny, ovládá průměr zornice, má důležitou úlohu v pohlavním vzrušení. Ačkoliv je nejvíce činností nevědomých, některé, jako proces dýchání, pracují v součinnosti s vědomými procesy. Hlavními součástmi autonomní nervové soustavy jsou senzorický systém, motorický systém (sestávající z parasympatického a sympatického systému) a enterický nervový systém. Pojem autonomní nervový systém by se dal jednoduše definovat jako „organizované skupiny senzorických a motorických neuronů, které inervují útroby“. Tyto neurony tvoří reflexní oblouky, z nichž část zasahuje do mozkového kmene, konkrétně do jeho části zvané prodloužená mícha. Pokud je poškozen pouze centrální nervový systém (CNS), život je stále možný, neboť nejsou zasaženy jeho hierarchicky podřízené části řídící činnosti kardiovaskulární, trávicí a dýchací soustavy.
Sympatikus a parasympatikus obvykle pracují protichůdně. Jejich vztah však není absolutně antagonistický, neboť se často navzájem doplňují. Ne zcela platí představa, že sympatikus funguje jako „akcelerátor“ a parasympatikus jako „brzda“. Sympatikus se především účastní dějů vyžadujících okamžité reakce, zatímco parasympatikus dějů probíhajících v celkovém tělesném klidu. Z toho důvodu se k sympatiku pojí heslo: bojuj, nebo uteč; a k parasympatiku: odpočívej a zažívej. Celkově jsou tedy sympatikus a parasympatikus systémy, které (obvykle v protichůdném vztahu) regulují životní funkce jednotlivých orgánů za účelem dosažení homeostázy.
Sympatikus je zodpovědný za okamžité reakce organismu na hrozící nebezpečí:
mobilizuje zásoby energie a inhibuje proces trávení;
odvádí krev z trávicí soustavy a z kůže (mechanismem je vazokonstrikce);
zvyšuje perfuzi (průtok krve) kosterní a srdeční svalovinou a plícemi (perfuze kosterní svaloviny může být zvýšena až o 1 200 %);
dilatuje (rozšiřuje) bronchioly (průdušinky), což zvyšuje alveolární výměnu plynů;
zvyšuje srdeční frekvenci a kontraktilitu kardiomyocytů (srdečních svalových buněk), čímž zvyšuje celkový výkon srdce – především do kosterních svalů může proudit zvýšené množství krve;
dilatuje zornice, čímž zvyšuje množství světla vstupujícího do oka na sítnici;
mění akomodací dioptrickou mohutnost čočky tak, aby světelné paprsky dopadaly na sítnici, zaostřuje tak obraz při pohledu na objekty v různé vzdálenosti;
Parasympatikus zajišťuje činnost organismu v klidu a bezpečí:
zařizuje zklidnění celkové činnosti organismu (přechod z vlivu sympatiku);
stimuluje proces trávení;
dilatuje cévy vedoucí do gastrointestinálního traktu (GIT je trávicí soustava), čímž zvyšuje perfuzi jeho jednotlivých oddílů – toto je důležité při trávení, protože jednotlivé části GIT mají v průběhu trávení zvýšené nároky na zásobování nejen živin, kyslíku, ale i vody pro tvorbu trávicích šťáv;
může kontrahovat bronchioly, čímž sníží úroveň alveolární výměny plynů – toto koná za běžných okolností ve stavu, kdy organismus potřebuje málo kyslíku;
během akomodace způsobuje zúžení zornic a čoček;
stimuluje sekreci slin a zrychluje peristaltiku;
řídí plnění erektilních orgánů krví (tedy jejich erekci) cestou nervi splanchnici pelvici (pánevních útrobních nervů), jejichž neurony mají těla v křížovém oddílu míchy (konkrétně S2-S4).
Proti průjmům: kvajáva (Psidium guajava, tekutý extrakt), brusinka (glycerinový macerát z mladých výhonku).
Proti bušení srdce: hloh (květy, plody) meduňka, chmel (nálev).
Proti častému močení: cibule, rdesno peprník (tekutý extrakt), spolu i s révou vinnou cv. Purpurea.
Proti citové nevyrovnanosti: měrnice černá, locika jedovatá, třezalka, mařinka vonná, štírovník růžkatý (matečné tinktury nebo nálevy) samostatně nebo v kombinaci.
Také je účinná fytobalneoterapie.
Fytobalneoterapie je terapie pomocí bylinných lázní. Přináší relaxaci nejen pro unavené tělo, ale i pro vaši psychiku. Voňavé koupele se používaly již v dávných dobách, zejména mezi bohatou vrstvou, která si mohla takový luxus dovolit. Samozřejmě i ti chudší si občas do koupele přidávali různé bylinky, a to zejména po těžkých nemocech a dlouhotrvajících nepříznivých stavech. Přidávání bylin do koupele neztratilo své opodstatnění ani v dnešní době plné moderních výdobytků. Nejen lidoví léčitelé, ale i lékaři vědí, že fytobalneoterapie působí příznivě na organismus a vyvolává příjemné pocity i v naší mysli. Vždyť komu by bylo proti srsti ponořit se do teplé vody plné voňavých bylinek a zrelaxovat své tělo po těžkém a hektickém dnu? Fytobalneoterapii dnes nabízí většina lázeňských domů či relaxačních center, vychutnat si ji ale můžete i v klidu domova. Podívejme se tedy na tento druh terapie blíže.
Při fytobalneoterapii dochází k mechanickému a termickému působení mezi lidským tělem a látkami obsaženými ve vodní lázni. Tyto procesy působí současně profylakticky a léčebně a celkově posilují organismus. Po absolvování terapie se sice můžete cítit unaveně, malátně, ale jde jen o krátkodobý důsledek terapie, který po pár dnech úplně zmizí a vy se budete cítit jako znovuzrození a plní energie.
Navzdory svým pozitivním účinkům není tato forma terapie či relaxace vhodná pro každého. Vyhnout by se jí měli pacienti s poruchami štítné žlázy, tuberkulózou, anémií a s prudkými zánětlivými stavy. Při fytobalneoterapii je vždy nutná konzultace s lékařem.
Bylinné lázně se dělí na celkové (vanové) a částečné, které se aplikují na určitou část těla, například chodidla, záda. Obvykle trvají od 10 do 30 minut, výjimečně i déle podle stavu pacienta. Do lázně se obvykle přidává 300–800 gramů bylin. Doporučená teplota je 34–38 °C.
Lázně bývají nejčastěji silicové, které využívají léčivé účinky silic, například smrkové, heřmánkové, eukalyptové nebo tříselné, nebo tříslovin, například šalvějový list či dubovou kůru. Zároveň působí dezinfekčně a protizánětlivě.
Bylinné lázně jsou vhodné v každém období, zvlášť pozitivní účinek mají právě během zimy, kdy se pomocí nich zahřejeme a ozdravíme celé tělo.
