KRVÁCEJÍCÍ HEMEROID a nejen to se dozvíte v tomto článku. Hemoroidy má naprosto každý člověk, avšak teprve při jejich špatném fungování dojde ke vzniku onemocnění, které nese totožný název. Hemoroidy tvoří v oblasti řitního otvoru takzvanou cévní pleteň, skládající se z malých tepen přivádějících krev a malých žil, které krev odvádějí. Jestliže funguje tento systém přívodu a odvodu krve správně, je vše v pořádku a nic se neděje. Pokud však dojde k nějakému zánětu nebo otoku, máme co dělat s nepříjemným onemocněním.
Jak poznat hemeroidy
U onemocnění hemeroidy, respektive hemoroidy, existují dva základní typy, a to buď vnitřní hemoroidy, nebo vnější hemoroidy. Základními příznaky u vnitřního typu je krvácení z konečníku bez známek bolesti. U vnějších je to viditelný otok v místech okolo svěrače, doprovázející menší či větší pocity svědění, pálení a bolesti.
Za normálních okolností jsou vnější hemoroidy rozmístěny kolem dokola řitního otvoru, a to před ním a uvnitř. Jestliže dojde k problémům s jejich funkčností, začne se v nich hromadit a srážet krev, až se nakonec vytvoří krví naplněný bolestivý a svědivý uzlík. V krátkém časovém horizontu dojde k postupnému vstřebání krve a uzel zmizí, nicméně po něm zůstane vystupující kožní útvar. Ten sice sám o sobě problémy přímo nezpůsobuje, ale může komplikovat hygienu v okolí a tím navyšovat pravděpodobnost opětovného výskytu potíží. Není tedy výjimkou, že se tento útvar odstraňuje pomocí chirurgického zákroku, tedy operací hemoroidů. Existuje však i možnost, že ke vstřebání krve nedojde a uzlík vlivem tlaku praskne. V takovém případě je naprosto nezbytné udržovat okolí konečníku neustále naprosto čisté, protože hrozí reálné riziko zanesení infekce do vzniklé rány.
Problémy s vnitřním typem vznikají uvnitř análního otvoru. Jejich typickým prvním symptomem je výskyt jasně červené krve při vyprazdňování nebo po něm. Setkat se můžeme jak s jejím odchodem společně se stolicí, tak s následným odkapáváním přímo z řitního otvoru. Signálem mohou být i drobné krvavé skvrny objevující se na toaletním papíru během hygieny po vykonání potřeby. Závažnost tohoto onemocnění a jeho projevy se však mohou postupně zhoršovat. V takových případech dojde k vyhřeznutí uzlíků z análního otvoru. V rámci různých stadií vývoje nemoci může docházet k tomu, že se vrací nazpět samy, nebo že je nutné je vrátit nazpět „ručně“, ale také k tomu, že již není možné je navrátit zpět a jsou nenávratně vyhřezlé ven. V pokročilejších stadiích se pak objevují doprovodné a sekundárně vzniklé problémy jako produkce hlenu, záněty pokožky v anální oblasti, a dokonce i fekální inkontinence.
Zásadním rozdílem mezi oběma typy je bolestivost, která se obvykle objevuje u vnějších hemoroidů, ale ani u nich se s ní nesetkáme vždy. Nutno podotknout, že řada příznaků nemusí být nutně důsledkem existence hemoroidů, ale jiného onemocnění, což se týká především zmiňované krve ve stolici. To však situaci nijak nezlehčuje, ba naopak. Ať už se tedy potýkáte s jakýmikoliv problémy týkajícími se análně-rektální oblasti, vyhledejte odbornou lékařskou pomoc v ordinaci proktologie. Je pochopitelné, že se jedná o velice intimní záležitost, která je nepříjemná prakticky pro kohokoliv, ale včasná léčba zabrání zhoršení situace a případnému vzniku trvalých následků.
Krvácející polyp s velkou pravděpodobností zjistí OK-test, což je test na přítomnost malého a okem neviditelného množství krve ve stolici. Je-li tento jednoduchý test pozitivní, provádí se následně obvykle kolonoskopie, při níž může lékař vidět polyp na vlastní oči. Velmi často je polyp náhodným nálezem při kolonoskopii prováděné ze zcela jiného důvodu.
Kolonoskopický přístroj umožní nejen vizualizaci polypu, ale i odběr drobného vzorku na histologické vyšetření. U dobře odstranitelných polypů je ovšem vhodnější je okamžitě odříznout a zaslat na histologii celé. Pokud není klasická kolonoskopie z nějakého důvodu proveditelná, může být střevní polyp nalezen i pomocí takzvané virtuální kolonoskopie. V takovém případě však vyvstává problém, jak polyp odstranit. Virtuální kolonoskopie to totiž neumí.
Klasickým léčebným přístupem je odstranění polypu. Používá se speciální ostrá klička a vlastní zákrok se označuje jako polypektomie. Některé polypy jsou pro svou velikost neodstranitelné, v tom případě je nutno provést chirurgický zákrok a vyříznout celou část střeva, ve které se polyp nachází. U onemocnění spojených s výskytem stovek až tisíc nádorových polypů je jedinou skutečně účinnou možností odstranit co největší úsek tlustého střeva, jak je to je možné. V opačném případě se přeměně některého z polypů v rakovinu střeva prakticky nedá zabránit.
Mobivenal léčí hemoroidy a je k této léčbě přímo indikován výrobcem. Správná formulace odborného názvu onemocnění hemoroidy (řecky Haimorrhoides flebes, alternativní český název je zlatá žíla, píštěl, případně zkomoleně hemeroid) říká, že jde o otok nebo zánět cévní struktury za řitním otvorem, která napomáhá při kontrole vyprazdňování. Ve svém původním fyziologickém stavu slouží jako polštářovitá výplň skládající se z arteriovenózních kanálků a vazivové tkáně.
Pro hemoroidy se často nesprávně používá výraz hemeroidy. Ať už jim říkáme tak či onak, má s nimi podle statistik zkušenost sedm z deseti lidí. Někteří se s tímto problémem setkají jen jednou nebo dvakrát za živout, ale většina se tímto onemocněním trápí dlouhodobě a nepříjemné příznaky se často vracejí.
Éterické oleje se ve vodě nerozpouští, ale potřebují tuk. Výborně se proto bude hodit například parafín (z lékárny) a z domácích surovin například mléko, med nebo krém.
Příprava koupele: Do mléka nebo medu nakapeme cca 5-8 kapek Oleje 31 bylin, směs pak vylijeme do vody. U malých dětí stačí 1-2 kapky.
Výplachy dutiny ústní a kloktání: Do 2 dcl vody dáme 2-4 kapky, případně nejdříve rozředit s trochou mléka.
Masáže a mazání: Olej 31 bylin nakapejte (3 – 5 kapek) do masážního oleje nebo krému (čistý bez dalších bylinných přísad). Chcete-li použít Olej 31 bylin přímo na kůži neředěný, vyzkoušejte pouze 1 kapku na menší plochu kůže.
Aromalampa: Do vody nakapat 3-5 kapek. V případě inhalace použít do vody 1-3 kapky.
Použití éterických olejů vnitřně:
Olej rozpustíte v medu nebo nakapejte na kostku cukru. Aplikované množství je 1-2 kapky. Je však nutné připomenout, že aplikace éterických olejů vnitřně se obvykle nedoporučuje.
Aplikace oleje podle potíží:
Pohybová soustava, svaly, klouby:
Záněty a bolesti kloubů, páteře, šíje, šlach (ve formě masáží a potírání)
Při bolestivé menstruaci se používá čaj z natě, kdy jednu čajovou lžičku kokošky přelijeme 250 ml vroucí vody a necháme 10 minut louhovat, scedíme a pijeme 2–3x denně jeden hrníček, užíváme maximálně jeden měsíc.
Při klimakteriu pijeme čaj z natě, který si připravíme z jedné čajové lžičky natě kokošky, kterou přelijeme 250 ml vroucí vody a necháme 5 minut louhovat, přecedíme a pijeme dva hrníčky denně po dobu čtyř týdnů, pak léčebnou kúru přerušíme na tři týdny, po třech týdnech můžeme v léčebné kúře opět pokračovat s dodržováním stejných intervalů v jejím přerušování.
Na nízký krevní tlak se pije čaj z natě. Tento čaj připravíme tak, že jednu čajovou lžičku natě přelijeme 250 ml vroucí vody, necháme 5 minut louhovat, přecedíme a pijeme denně jeden hrníček čaje ve stejný denní čas, kokoška reguluje krevní oběh, proto je možné ji podávat i při vysokém krevním tlaku.
Poranění a rány se léčí čajem z natě, na silně krvácející rány potřebujeme jednu čajovou lžičku kokošky, kterou zalijeme 250 ml vroucí vody a necháme louhovat 5–10 minut, přecedíme a pijeme 2–3x denně po doušcích jeden hrníček.
Na průjem použijeme čaj z natě, dáme tři čajové lžičky natě, přelijeme 500 ml vroucí vody a necháme 1 minutu louhovat, přecedíme a pijeme 2–3x denně jeden hrníček čaje.
Zánět dýchacích cest: Nejméně závažnou příčinou vykašlávání krve je probíhající zánět, většinou dlouhodobý zánět v dolních dýchacích cestách (například zánět průdušek nebo chronická bronchitida). Kašlem, který onemocnění provází, mohou popraskat cévky postižených tkání. Krev je potom příměsí vykašlávaného hlenu.
Tuberkulóza: Vykašlávání krve může způsobit i rozvinutá tuberkulóza (TBC) – jedno z nejčastějších a nejvážnějších infekčních onemocnění. Postihuje více orgánů – ledviny, močový měchýř, střevo, mízní uzliny, kůži, kosti, klouby, ale daleko nejčastěji plíce, což vede vesměs k jejich postupnému rozpadu, spojenému právě s krvácením a vykašláváním krve. Průběh nemoci je ovlivněn obranyschopností organismu. Pokud člověka trápí déle než čtrnáct dnů kašel neznámého původu, jestliže chraptí déle než dva týdny a přitom značně a rychle ubývá na váze, měl by lékař vyloučit podezření na tuberkulózu. K dramatičtějším příznakům TBC patří vykašlávání krve, bolesti na hrudi a dušnost.
Rakovina plic: Lidé s rakovinou plic často trpí přetrvávajícími nebo nově vzniklými dýchacími obtížemi. K nejběžnějším příznakům patří kašel, dušnost, bolesti na prsou a vykašlávání krve. Téměř 50 procent pacientů má kromě vykašlávání krve další příznaky, které postihují celý organismus, jako je anorexie, úbytek tělesné hmotnosti a ztráta životní energie. Typickým příkladem pacientů s karcinomem plic jsou současní nebo bývalí kuřáci přes 50 let věku.
Rakovina hrtanu: Nejběžnější forma zasahující oblast hlasivek se projevuje chrapotem, později dušností, bolestmi v krku a vykašláváním krve. Každý chraptící by měl být do tří týdnů vyšetřen odborným lékařem. Ve všech lokalizacích nádoru se často objevuje vykašlávání krve a zápach z úst.
Otrava plyny: Vykašlávání krve může být způsobeno i otravou, při níž se člověk nadýchal jedovatých plynů.
Poruchy srážlivosti krve: Masivní vykašlávání krve způsobují krvácející sliznice dýchacího ústrojí. Příčiny krvácení mohou být různé a zjistí je pouze odborné vyšetření. Těžké krvácivé stavy, ať už je jejich příčina jakákoliv, mohou způsobit krvácení ze sliznic dýchacího systému stejně jako ze sliznic systému trávicího.
Krvácení z nosu: Krátkodobé vykašlávání krve může být způsobeno i předchozím krvácením z nosu.
Krvácení do trávicího traktu: Při některých krvácivých stavech (vřed na dvanáctníku, žaludeční vředy) do zažívacího ústrojí může část krve proniknout i do dýchacího ústrojí. Tato krev je pak vykašlávána.
Jestliže pacient vykašlává krev, může lékař přistoupit k vyšetření fibrobronchoskopem. Výsledek slouží také k posouzení stavu průdušnice a průdušek, ke zjištění příčiny vykašlávání krve. Pomocí této metody lze provést i odběr tkáně (biopsii) podezřelé z nějakého onemocnění či pořídit fotografie nebo i orgány zachytit na film.
Zánět dýchacích cest: Nejméně závažnou příčinou vykašlávání krve je probíhající zánět, většinou dlouhodobý zánět v dolních dýchacích cestách (například zánět průdušek nebo chronická bronchitida). Kašlem, který onemocnění provází, mohou popraskat cévky postižených tkání. Krev je potom příměsí vykašlávaného hlenu.
Tuberkulóza: Vykašlávání krve může způsobit i rozvinutá tuberkulóza (TBC) – jedno z nejčastějších a nejvážnějších infekčních onemocnění. Postihuje více orgánů – ledviny, močový měchýř, střevo, mízní uzliny, kůži, kosti, klouby, ale daleko nejčastěji plíce, což vede vesměs k jejich postupnému rozpadu, spojenému s krvácením a vykašláváním krve. Průběh nemoci je ovlivněn obranyschopností organismu. Pokud člověka trápí déle než čtrnáct dnů kašel neznámého původu, jestliže chraptí déle než dva týdny a značně a rychle ubývá na váze, měl by lékař vyloučit podezření na tuberkulózu. K dramatičtějším příznakům TBC patří vykašlávání krve, bolesti na hrudi a dušnost.
Rakovina plic: Lidé s rakovinou plic často trpí přetrvávajícími nebo nově vzniklými dýchacími obtížemi. K nejběžnějším příznakům patří kašel, dušnost, bolesti na prsou a vykašlávání krve. Téměř 50 procent pacientů má kromě vykašlávání krve další příznaky, které postihují celý organismus, jako je anorexie, úbytek tělesné hmotnosti a ztráta životní energie. Typickým příkladem pacientů s karcinomem plic jsou současní nebo bývalí kuřáci přes 50 let věku.
Rakovina hrtanu: Nejběžnější forma zasahující oblast hlasivek se projevuje chrapotem, později dušností, bolestmi v krku a vykašláváním krve. Každý chraptící by měl být do tří týdnů vyšetřen odborným lékařem. Ve všech lokalizacích nádoru se často objevuje vykašlávání krve a zápach z úst.
Otrava plyny: Vykašlávání krve může být způsobeno i otravou, při níž se člověk nadýchal jedovatých plynů.
Poruchy srážlivost krve: Masivní vykašlávání krve způsobují krvácející sliznice dýchacího ústrojí. Příčiny krvácení mohou být různé a zjistí je pouze odborné vyšetření. Těžké krvácivé stavy, ať už je jejich příčina jakákoliv, mohou způsobit krvácení ze sliznic dýchacího systému stejně jako ze sliznic systému trávicího.
Krvácení z nosu: Krátkodobé vykašlávání krve může být způsobeno i předchozím krvácením z nosu.
Krvácení do trávicího traktu: Při některých krvácivých stavech (vřed na dvanáctníku, žaludeční vředy) do zažívacího ústrojí může část krve proniknout i do dýchacího ústrojí. Tato krev je pak vykašlávána.
Léčba je vždy individuální, dle příčiny onemocnění.
Moučnivka je časté infekční onemocnění, které se projevuje u kojenců jako bílý povlak na sliznici uvnitř úst nebo na jazyku. Infekce není pro dítě nebezpečná. Původcem onemocnění je kvasinka Candida albicans, která se běžně vyskytuje v ústech, v trávicím a v genitálním traktu člověka. Při přemnožení kvasinek dochází k infekci. Kojenci se nakazí obvykle od matky během porodu nebo později z prsních bradavek či při nedostatečné hygieně. Onemocnění se u kojenců obvykle projeví krátce po narození, nejčastěji okolo 10. dne života. Většina onemocnění vzniká do 2 měsíců věku, ale může se objevit také později.
Moučnivka se u kojenců projevuje jako bílý povlak na sliznici v ústech, na jazyku nebo na patře. Povlak je obtížné setřít a po setření se objeví zarudlá, někdy krvácející sliznice. Kojenci mohou mít podobný bílý povlak také od mléka, v tomto případě však povlak v krátké době mizí. U většiny dětí se jedná o nebolestivé onemocnění, pro některé děti je však moučnivka bolestivá. Bolest se pak projevuje především při kojení nebo krmení z lahve.
Účinky boraxglycerinu
Moučnivka obvykle vymizí i bez léčby během několika týdnů. Pro urychlení léčby nebo při rozsáhlejším výskytu může lékař předepsat mast nebo boraxglycerin. Látky se aplikují do úst dítěte. Kojící matky by si pak měly mastí natírat také bradavky před kojením, aby nedocházelo k přenosu onemocnění z dítěte na matku a zpět.
Použití
Potírá se sliznice dutiny ústní. U kojících matek je důležité léčit také bradavky antimykotickým přípravkem, i když nemají žádné příznaky. Předejde se tak opakovanému návratu moučnivky. Důležité je také vyvaření všech dudlíků, lahví a odsávačky mléka, aby se předešlo další infekci. Neléčená nebo nesprávně léčená moučnivka se může rozšířit i dál a při vážnějším stavu jsou pak nutná celková antimykotika. Proto by měla být léčba konzultována s lékařem. Léčený soor by měl správně do týdne vymizet.
Moučnivka je infekční onemocnění projevující se u kojenců jako bílý povlak na sliznici uvnitř úst, na jazyku nebo na patře. Infekce není pro dítě nebezpečná. Povlak je obtížné setřít a po setření se objeví zarudlá, někdy krvácející sliznice. Kojenci mohou mít podobný bílý povlak také od mléka, v tomto případě však povlak v krátké době mizí. U většiny dětí se jedná o nebolestivé onemocnění, ovšem pro některé může být moučnivka bolestivá. Zvláště na rtech je moučnivka u dětí velmi nepříjemná. Bolest se pak projevuje především při kojení nebo krmení z lahve.
Jedinou léčebnou možností je polyp odstranit. Většinu polypů lze odstranit pomocí endoskopického přístroje (nejčastěji odříznout = takzvaná polypektomie), některé rozsáhlé střevní polypy se pak musí odstranit při klasickém chirurgickém zákroku. U syndromu familiární adenomatózní polypózy, kdy se v tlustém střevě nacházejí tisíce drobných nádorových střevních polypů, se doporučuje chirurgické odstranění celého tlustého střeva.
Nádor může být přisedlý nebo na stopce (viz výše). Nádor lze odstranit speciálními nástroji, například drobnými kleštěmi nebo drátěnou kličkou řezající průtokem elektrického proudu, zajišťující zároveň současné stavění krve v místě řezu. Někdy je nutné i následné ošetření dané plochy (zástava zbytkového průsaku krve). Menší polypy mohou být odstraněny ambulantním zákrokem, při odstranění větších nebo rizikově lokalizovaných je nutná hospitalizace. Pokud po odstranění polypu řezná plocha krvácí nebo hrozí riziko dalšího krvácení, je nutné následné ošetření plochy po polypektomii opichem látky stavějící krvácení, a to naložením svorek uzavírajících krvácející cévku, nebo ošetření elektrickou koagulací. Krvácení z místa polypektomie nebývá většinou dramatické, ale pokud proběhne jako intenzivnější, je vhodnější následná krátká monitorace pacienta za hospitalizace, která je zajištěna přímo na chirurgii včetně transportu. Většinou je pacient bez nutnosti další intervence propuštěn druhý den domů.
Nejdříve je naprosto nutné zajistit trvalou a dokonale prováděnou ústní hygienu. Perfektní hygiena je pracná, ale opravdu nutná. Dentální hygienistka provede úvodní vyšetření, vybere správnou techniku čištění zubů a mezizubních prostor vhodnou pro konkrétního pacienta, vybere vhodné pomůcky dentální hygieny a naučí pacienta tyto pomůcky správným způsobem používat. V této fázi se také dokonale odstraní zubní kámen. K odstranění zubního kamene se používají tradiční ruční nástroje zpravidla v kombinaci s ultrazvukovým odstraňovačem zubního kamene. V ordinaci dentální hygienistky zahrnuje tato fáze zpravidla 3 návštěvy. Současně zubní lékař odstraní zuby, které již není možné zachránit, a eliminuje všechny další faktory, které mechanicky poškozují dásně, to znamená, že vymění staré a nevyhovující výplně nebo korunky, odstraní hrany zubních náhrad a podobně. Pochopitelně je nutno ošetřit všechny nalezené zubní kazy, v nichž se drží bakterie. Odstranění příčin zánětu je vhodné podpořit i léčbou vnějších příznaků. Zánětlivě prosáklé, masivně krvácející dásně pomůže pomoci zklidnit vhodné složení zubní pasty a léčivé ústní vody.
V této fázi je také nutné provést vyrovnání skusu – vyloučení přetěžování některých úseků chrupu.
Polypektomie je odstraňování polypů z trávicího traktu (především žaludek a tlusté střevo). Vlastní polypektomie se provádí při endoskopickém vyšetření (gastroskopie a kolonoskopie). U menších polypů se stopkou se pracovním kanálem endoskopu zavede polypektomická klička, ta se přehodí přes polyp jako laso, stáhne a následně se do ní pustí elektrický proud, který polyp odřízne. Uříznutý polyp se poté endoskopickým nástrojem vyjme z trávicího traktu. V případě, že je polyp větší a přisedlý, se nejprve do sliznice pod ním speciální jehlou aplikuje roztok adrenalinu a modrého barviva. Tím se polyp nadzvedne a barvivo ozřejmí, kudy vést řez kličkou, přičemž adrenalin snižuje riziko krvácení. Další postup je stejný, polyp je odříznut kličkou.
Celková příprava pacienta se shoduje s přípravou k endoskopickému zákroku, tedy ke gastroskopii a kolonoskopii. Speciálně u polypektomie je však nutné klást důraz na to, aby měl pacient dobrou srážlivost krve. Neměl by tedy užívat žádný silnější lék na ředění krve, čímž se myslí zejména Warfarin. Ten by proto měl být s předstihem vysazen a nahrazen jiným lékem.
Po odstranění je polyp odeslán na histologické vyšetření, kde lékaři přesně sdělí, zda se jednalo o nenádorový či nádorový polyp, a u nádorového polypu je zhodnocena jeho zhoubnost. Patolog se obvykle vyjádří i k tomu, zda byla tkáň nádorového polypu odstraněna celá. Další postup pak záleží na nálezu a na tom, za jak dlouho je provedeno kontrolní vyšetření, zda pacienta dovyšetřovat a jiné. Riziko tohoto zákroku roste s velikostí odstraňovaného polypu. Typickým rizikem je krvácení a závažným rizikem je protržení střeva. Při krvácení se podávají léky zrychlující srážení krve, eventuálně se krvácející místo ošetří při opakované endoskopii. Protržení střeva je velmi závažné a často se musí řešit chirurgicky.
Pokud není proveden žádný léčebný zákrok, například po kolonoskopii, není třeba nijak omezovat stravu. V případě, že je například snesen polyp u kolonoskopie, doporučuje se obvykle tekutá dieta po dobu asi 24 hodin. Uvedené opatření má zvláště význam pro lepší přehlednost ve střevě v případě komplikace (například krvácení). Některá pracoviště ale doporučují normální dietu ihned po odeznění sedace, tudíž se nepodává ani kašovitá strava. Ohledně kořeněných jídel nejsou známa žádná omezení ani po terapeutickém zákroku.
Stravovací omezení se doporučují pouze po odstranění větších lézí. Většinou den po výkonu se podávají pouze tekutiny, další den kašovitá strava a pak už běžná strava dle individuální tolerance pacienta. Po odstranění malých polypů je možné konzumova
Vitamin K je rozpustný v tucích a má vliv právě na krevní srážlivost, kromě toho ovlivňuje stavbu kostí a ukládání zásobního glykogenu v játrech. Ženám se doporučuje asi 70 μg vitaminu K ve stravě, mužům 80 μg denně. Lék Warfarin je schopen blokovat působení vitaminu K – jednu z nezbytných látek zodpovědnou za srážení krve. Za normálních okolností dokáže vitamin K pomoci třeba v případě krvácející rány, urychlí totiž vznik strupu. Stejně tak však může být nebezpečný, pokud je ho v krvi moc. Pak snadno dojde ke zmíněné embolii. A právě Warfarin jako jeden z mála léků je schopen jejímu vzniku předejít. Jedná se však o lék s řadou nepříjemných vedlejších účinků, jehož užívání s sebou nese i řadu rizik. Proto je jeho výdej striktně vázán na lékařský předpis.
V závislosti na závažnosti problémů se přistupuje k odstranění několika formami léčby, a to konzervativním postupem, drobnými zákroky či chirurgickým zákrokem.
Konzervativní postupy: Mezi konzervativní postupy se řadí jednak dodržování zásad prevence, jako je příjem dostatku vlákniny, dodržování pitného režimu a podobně, ale také sedací koupele (nejpoužívanější je z dubové kůry) a aplikace nejrůznějších mastí. Co se týče přípravků pro aplikaci v rámci postiženého místa, nalezneme na trhu nepřeberné množství různých méně či více známých produktů na steroidní i nesteroidní bázi, které obsahují řadu aktivních látek. Zkušenosti jednotlivých pacientů s jednotlivými přípravky se různí a není tak možné jednoznačně říci, který produkt je pro toho konkrétního pacienta nejlepší. Jinými slovy, každý si musí vyzkoušet, který přípravek je pro něj nejlepší. To platí jak pro vnější hemoroidy, tak pro ty vnitřní.
Drobné zákroky: Tyto zákroky jsou řešeny ambulantně, tedy bez nutnosti hospitalizace pacienta, a v drtivé většině případů též bez nutnosti následné pracovní neschopnosti. Jedná se o:
Podvázání gumovou páskou – tento postup je u nás nejpoužívanější a prakticky vždy se jedná o první nasazenou formu léčby. Nutno však podotknout, že se aplikuje pouze na vnitřní hemoroidy, neboť u vnějších by způsobovala palčivou bolest. Fakticky se nejedná o nic jiného než o zaškrcení hemoroidu tak, aby odumřel a upadl. Toho je dosaženo zpravidla do jednoho týdne.
Skleroterapie – podstatou této léčby je injekce takzvané sklerotizační látky přímo do samotného hemoroidu, což má za následek kolaps stěn cév v něm vedoucích. Nejběžněji k tomuto účelu používanou látkou je fenol.
Kauterizační metody – tyto metody se v celé řadě případů ukázaly jako efektivní, avšak v praxi je k nim přistupováno většinou až tehdy, kdy ostatní formy léčby nemají požadované výsledky. Patří sem:
elektrokauterizace – použití elektrického proudu;
kauterizace infračerveným zářením – použití infračerveného záření;
tepelná kauterizace – použití vysoké teploty;
kryokauterizace – použití extrémně nízké teploty.
Chirurgické zákroky: Pokud výše zmíněné způsoby léčby selžou, přistupuje se k chirurgickým zákrokům. V dnešní době se k těmto úkonům používá laser i skalpel a odstraňovány bývají buď samotné hemoroidy, nebo i okolní tkáň. Tyto metody řešení problému jsou ovšem poněkud krajními, protože s sebou nesou nezanedbatelné riziko krátkodobých i dlouhodobých následků. Mezi ty můžeme zařadit krvácivost, zanesení infekce, fekální inkontinenci, zúžení řitního otvoru, výhřez anální sliznice nebo inkontinenci moči.
Krém má adstringentní (stahující) účinek, působí mírně chladivě a zastavuje kapilární krvácení. Také má antipruriginózní (tlumí svědivé pocity) a slabé antiseptické účinky (ničí choroboplodné zárodky).
Přípravek se používá na opruzeniny po malých zraněních končetin bez otevřené rány, po podvrtnutí, pohmožděninách, k prevenci a léčbě otoku při bodnutí hmyzem, při zánětech kůže po ozáření a popáleninách, na omrzliny I. stupně a po poradě s lékařem k léčbě hemoroidů. Pomáhá i jako prevence a léčba proleženin a opruzenin.
Přípravek mohou používat dospělí, mladiství a děti (u dětí do 2 let po konzultaci s lékařem).
Nepoužívejte lék
Nepoužívejte tento přípravek, pokud jste alergičtí (přecitlivělí) na léčivo (roztok octanu a vínanu hlinitého) nebo na kteroukoli další složku přípravku.
Nepoužívejte tento přípravek, jestliže máte otevřené krvácející rány, pyodermie (hnisavé kožní onemocnění) a infekční dermatózy.
Přípravek nesmí přijít do styku se sliznicemi a hlavně očima.
Léky
Pokud používáte ještě jiné kožní léky, před použitím přípravku je vhodné je smýt.
Používání přípravku s jídlem a pitím
Jelikož se krém používá pouze zvenčí, účinek není ovlivněn jídlem nebo pitím.
Těhotenství a kojení
Krém lze používat během těhotenství a kojení.
Řízení a obsluha strojů
Krém nemá žádný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
Důležité informace o některých složkách přípravku
Žádné.
Používání přípravku
Vždy používejte přípravek přesně tak, jak vám řekl lékař. Pokud si nejste jisti, poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem.
Krém se rovnoměrně nanese na postižená místa 1–3krát denně. Délka léčby je individuální a závisí na charakteru onemocnění.
Interakce
O vhodnosti použití přípravku s jinými kožními léky se poraďte se svým lékařem.
Pokud použijete více přípravku
Při správném použití přípravku předávkování není možné. Při náhodném požití přípravku dítětem vyvolejte zvracení a vyhledejte lékaře.
Možné nežádoucí účinky
Tak jako všechny léky může i tento přípravek způsobit nežádoucí účinky, ačkoli se neprojeví u každého.
Výjimečně se může vyskytnout alergie na některou jeho složku projevující se výrazným zarudnutím kůže, svěděním až pálením nebo jako výsev drobných puchýřů.
Pokud se u vás objeví kterýkoli z nežádoucích účinků nebo pokud zaznamenáte nežádoucí účinky, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci, sdělte to prosím svému lékaři.
Skladování
Přípravek uchovávejte v dobře uzavřeném obalu při teplotě do 25 °C, chráněný před mrazem a přímým slunečním světlem. Uchovávejte
