Mezi příznaky bolesti ucha patří třepání hlavou, naklonění hlavy na stranu, zápach z ucha, zarudlý ušní boltec a škrábání se na uších. Některé příznaky jsou podobné i pro jiná onemocnění, proto bychom měli zareagovat a psa prohlédnout.
Kvasinková infekce způsobí, že penis je zarudlý, svědí, pálí a může být dokonce i pokrytý puchýřky. Chronickou kandidózou trpí čtvrtina mužů. Jedná se o systémové onemocnění, což znamená, že je postiženo celé tělo, nejenom pohlavní orgány, a tak je potřeba přistupovat i k léčbě – systémově. Kvasinky mohou přejít v nespecifickou uretritidu (zánět močové trubice) s bolestivým močením.
Bolest v krku při polykání bývá často způsobena sezónními virózami, angínou, chřipkou, nachlazením nebo laryngitidou a může být provázena chrapotem. Pokud je bolest při polykání dlouhodobá a člověk nemá žádné jiné potíže, to znamená, že je bez teplot, může se jednat o těžký zánět horní části jícnu, nádor hrtanu, jícnu nebo hrtanové příklopky. V tomto případě je nutné navštívit praktického lékaře nebo lékaře na oddělení ORL. Další možností může být i alergie.
Ve většině případů se příznaky dny projevují v noci, přičemž většina pacientů si stěžuje na nesnesitelnou bolest kolen, kloubů a palců na noze. Tyto příznaky obvykle trvají 5–10 dní a je pravděpodobné, že se budou opakovat každých několik měsíců. Zarudlý zánět lze také zaznamenat ve vážných případech zánětu a kolem kloubních oblastí. Dobrou zprávou je, že existuje řada receptů, léků bez předpisu a osvědčených domácích prostředků, které dokážou onemocnění zmírnit nebo ho zcela vymýtit, včetně léčby dny hořčicí, tedy přesněji olejem z hořčičného semínka.
Příčinou zánětu nehtového lůžka je drobné poranění prstu, kterého si nemusíte všimnout. Může se jednat jen o drobný vpich nebo někdy i bodnutí hmyzem. Pod kůží dojde k pomnožení bakterií a vzniku zánětlivého ložiska, které se dále šíří, až ke vzniku dutiny vyplněné hnisem (abscesu). Většinou si všimnete postupně se zhoršující bolesti prstu, spolu se zarudnutím nejčastěji v oblasti nehtového valu, bříška prstu nebo i ostatních článků prstů. Prst je zarudlý, oteklý, teplý, na dotyk bolestivý a omezeně i pohyblivý. Po několika dnech může dojít ke spontánní perforaci hnisavého ložiska na povrch kůže a k odtoku hnisu, což pacientovi, pokud již předtím nevyhledal lékařskou pomoc, uleví.
Od občasného pálení si můžete ulevit například i pomocí bylinek. Skvěle zabírá například šťáva z cibule a medu. Stačí rozmačkat jednu menší cibuli se lžící medu a poté pravidelně užívat po lžičkách. Na zklidnění sliznice pomáhá také odvar z heřmánku nebo meduňky. Ulevit může také teplý či naopak studený zábal. Všechny výše uvedené způsoby pomáhají i mírnit pálení v krku při polykání. Někteří lékaři například doporučují i konzumaci zmrzliny. Další banální příčinou pálení v krku je předchozí zvracení. No a jak na pálení v krku po zvracení? Velmi jednoduše – pomocí kloktadla. Úplně nejjednodušší si vyrobíme z jedné lžičky soli. Rozmícháme sůl ve sklenici vlažné vody, kterou třikrát až čtyřikrát denně vykloktáme. Ještě úspěšnější je šťáva z červené řepy, ale pokud nemáme odšťavňovač, tak je příprava trochu náročnější. Zeleninu musíme najemno nastrouhat a pak vymačkat. K tekutině přidáme lžíci jablečného anebo vinného octa a kloktáme v pravidelných odstupech osmkrát denně.
Vysoké množství kyseliny močové v krvi způsobuje jednu z nejbolestivějších forem artritidy, a to dnu. Což je vlastně nemoc kloubů. Jedná se o metabolické onemocnění, kdy ledviny mají zpomalenou schopnost vylučovat právě kyselinu močovou. Ta se většinou z těla vylučuje močí, ale pokud toho tělo není schopné, začíná se kyselina usazovat v kloubech ve formě krystalků, které způsobují těžký zánět a velice silně bolí. Často se bolest projevuje v noci nebo v ranních hodinách. Bolavý kloub je oteklý, zarudlý, horký a velice citlivý. Kůže v okolí kloubu bývá také zarudlá, napjatá, horká a lesklá. Postižený může mít zvýšenou teplotu, zimnici či malátnost. Nemoc postihuje nejčastěji muže mezi 40. a 50. rokem. Nejvíce postiženými místy jsou palec u nohy, hlezenní kloub, zápěstí nebo boltec u ucha. Při dlouhotrvající dně může dojít k poškození velkých kloubů i ledvin. Vyšší koncentrace kyseliny močové vzniká v důsledku nadměrné konzumace masa, luštěnin, vnitřností nebo přílišné konzumace alkoholu, ale ne u všech lidí se vyšší hladina kyseliny močové vyvine v dnu.
Toto plísňové onemocnění se vyskytuje u dospělých jedinců se sníženou imunitou. Může to být například po užívání léků, které potlačují funkci imunitního systému, při chemoterapii u nádorového onemocnění, při infekci HIV, u cukrovkářů nebo pacientů s chronickým onemocněním jater.
Příznaky sooru u dospělých: V dutině ústní se vytvářejí charakteristické bělavé povlaky. Po užívání širokospektrálních antibiotik se může také objevit infekce, která se projeví pouze zarudnutím a pálením sliznice. U lidí, kteří nosí zubní protézu, se také častěji vyskytuje kandidóza. V některých případech dochází i k zánětu ústních koutků, které jsou pak zarudlé a bolestivé. V případě již probíhající nákazy, nebo alespoň v případě masivního osídlení dutiny ústní kvasinkami, to pak bývá bez zřetelných projevů.
Komplikace sooru: Komplikací této kvasinkové infekce bývá její rozšíření na bradavky kojící matky. To se projeví svěděním a pálením bradavek. Prsní dvorec může být buď zarudlý, nebo naopak se na něm může vyskytovat bělavý povlak. Léčba této komplikace není obtížná a spočívá v potírání bradavky dezinfekčním roztokem či antimykotickými mastmi. Důležité je poradit se s odborníkem.
Léčba sooru: Používají se místní antimykotika jako je 0,5–1% fialový roztok genciánové violeti, kterým se potírá sliznice dutiny ústní. Neléčené nebo nesprávně léčené plísňové onemocnění se může rozšířit i dál a při vážnějším stavu jsou pak nutná celková antimykotika. Proto by měla být léčba konzultována s lékařem. Léčený soor by měl správně do týdne vymizet.
Zánět žil na noze je náhle vzniklý zarudlý, tuhý a bolestivý proužek na končetině v průběhu povrchové žíly. Často se jedná o křečovou žílu, někdy také toto onemocnění vzniká po aplikaci injekce do žíly nebo po úrazu, například po tupém úderu. Zarudnutí bývá někdy provázeno celkovou teplotou. Po pár dnech většinou zarudnutí zbledne a bolestivost se zmírní, ale tuhý proužek přetrvává delší dobu, i několik měsíců. Může se různě šířit v rámci končetiny, například v jednom místě již odeznívá a v dalším se nově objeví. Zánět žil dolních končetin se podle lokalizace postižené žíly rozlišuje na zánět povrchových žil a zánět hlubokých žil, neboť i systém žil dolních končetin se člení na hluboký a povrchový.
U nekomplikovaného žilního zánětu spočívá léčba v používání zdravotních punčoch nebo bandáží a v lokální aplikaci takzvaných heparinoidů (masti jako Heparoid, Lioton, Hirudoid, Viatromb). Vhodné je léčbu doplnit o venotonika, léky posilující žilní stěnu a zlepšující žilní návrat. V případě teplot je vhodné přeléčení antibiotiky. Mimo stahování končetiny bandážemi nebo punčochami, a to v akutní fázi trvale, není později přes den zapotřebí žádných zvláštních omezení. Pohybový režim je vhodný přiměřený, bez přetěžování, ale rovněž bez trvalého klidu na lůžku. Lze doporučit vyvýšenou polohu končetiny při odpočinku, dále dostatečný přísun tekutin a sprchování postiženého místa chladnou vodou.
U žilního onemocnění na noze je důležité rozlišit, zda se jedná o flembotrombózu nebo o tromboflebitidu. Každý typ onemocnění totiž vyžaduje různou terapii. Tato onemocnění patří vždy do rukou lékaře.
Základ diagnostiky výtoku z ucha představují anamnéza a klinické vyšetření. Nejdůležitějším vyšetřením pro stanovení diagnózy v oblasti zevního a středního ucha je otoskopie. Co se týče diagnózy v ostatních oblastech ucha, využívají se vyšetření horních cest dýchacích, cest polykacích a hrtanu. Pro zánět zevního zvukovodu je typický bolestivý tlak a zánětlivé změny zvukovodu, v anamnéze pacienta se pak objevuje koupání. Pakliže se jako příčina otalgie (bolest ucha) vyloučí ušní onemocnění, je třeba vyloučit rovněž onemocnění dýchacích a polykacích cest. Orientační vyšetření sluchu prostřednictvím šepotu nebo hlasité řeči může pomoci při posuzování přítomnosti středoušního zánětu, který se vyznačuje mimo jiné nedoslýchavostí.
Otoskopické vyšetření se skládá z vyšetření vlastního bubínku, zevního zvukovodu a boltce a jeho okolí, konkrétně se při něm pozoruje postavení boltce, retroaurikulární oblast a zevní zvukovod. Při vyšetření membrány bubínku se zkoumá postavení, barva, transparence a pohyblivost (k tomu slouží pneumatická otoskopie). Pro fyziologický nález je charakteristický šedý konturovaný bubínek s reflexem. Na počátku rozvoje akutního středoušního zánětu dochází k retrakci (vpáčení) bubínku, která je podmíněna negativním tlakem ve středoušní dutině. Nejprve se horizontálně posune rukojeť kladívka, poté dochází k výrazné retrakci bubínku k promontoriu. Když se vytvoří hnisavý sekret, bubínek se vyklene (nejprve v zadní polovině, později i v polovině přední). Typický nález u akutního hnisavého středoušního zánětu: zarudlý, ztluštělý, vyklenutý, netransparentní bubínek s omezenou pohyblivostí. Při vyšetření ladičkovou zkouškou podle Webera pacient lateralizuje zvuk do nemocného ucha.
V některých případech se provádí i mikroskopické vyšetření výtoku z uší.
Podíváme-li se do dutiny ústní psovi, který má periodontální chorobu, můžeme pozorovat zarudlé dásně. Často se jedná jen o 1–2 mm široký zarudlý pruh lemující řadu zubů v těsném sousedství jejich korunek. Zkušenému pozorovateli neujde, že některé zuby (obvykle přední řezáky) mají obnažené krčky v důsledku ústupu dásně. Takové řezáky se jeví jako neúměrně dlouhé. Ústup dásně u stoliček je často maskován masivním nárůstem zubního kamene, který bývá výraznější od špičáků dozadu.
Právě zubní kámen je nejviditelnějším příznakem periodontální choroby a fakticky je i její příčinou. Zubní kámen je až pozdním výsledkem součinnosti bakterií, které v dutině ústní normálně žijí, a biochemických látek obsažených ve slinách. Následkem této součinnosti nejprve vzniká zubní povlak, označovaný též jako plak. Není-li plak denně čištěn (především mechanicky), narůstají postupně jeho vrstvy.
Posléze dochází k iritaci dásní, jejich bakteriálnímu zánětu a postupu plaku do prostoru mezi krčkem zubu a dásní překrývající krček.
Další fází je rozšíření zánětu dásně z jejího okraje do hlubších vrstev, takže dochází k rozvolnění vazby mezi dásní a zubem a ke vzniku zánětlivých váčků. Takové zuby nejsou pevně usazené v dásni, později ani v kosti a evidentně se při doteku viklají. Samozřejmě mohou i spontánně vypadnout.
Je-li popisovaná choroba výrazná u špičáků horní čelisti, může dojít až k vytvoření hnisavé píštěle spojující zubní lůžko špičáku s dutinou nosní. Takový stav je signalizován nosním výtokem, který může být vodnatý, hnisavý i krvavý, a případně kýcháním.
Základní zdravotní stav se určuje podle vitality, jasnosti a barvy jazyka. Důležité je také vyšetření kořene jazyka. Barva těla jazyka odráží skutečný stav orgánů a krve. Povlak jazyka odráží vliv horka nebo chladu a současnou tělesnou kondici člověka. Čím tlustší je povlak, tím silnější a významnější jsou patogenní vlivy v těle člověka. Rozložení ukazuje, kam tyto patologické faktory pronikly. Zvlhčení jazyka ukazuje na stav tekutin v těle. Barva zdravého jazyka by měla být živá a jasná, světle červená, zdravě narůžovělá. Normální jazyk by měl být ohebný, ani příliš ochablý, ani přespříliš tuhý. Normální zdravý jazyk nemá praskliny ani pupínky, bradavice nebo vřídky. Když je vyplazený, tak se netřese ani nechvěje a není nateklý, avšak ani příliš tenký. Přítomnost povlaku poukazuje na normální trávení, ale povlak nesmí být příliš tlustý, má bílou barvu, nikoliv zažloutlou či jiné zabarvení. Normální jazyk je lehce vlhký, ne však mokrý či příliš suchý. Dětský jazyk je bledší a vlhčí a barvu mění rychleji, než tomu bývá u dospělých. Nemoc u dítěte bezpečně rozeznáte, objeví-li se mu na jazyku zarudnutí nebo červené tečky. Dítě se musí léčit až do vymizení těchto příznaků a změn na jazyku. Rovněž podle vitality a jasnosti barvy lze určit zdravotní stav. Když má jazyk barvu živou, pak je prognóza dobrá, je-li jeho barva tmavá a povadlá, pak může být prognóza negativní. V tomto smyslu je obzvláště důležité pečlivé vyšetření kořene jazyka. Barva „těla“ jazyka je v tomto ohledu asi nejdůležitějším aspektem. Poskytuje okamžitý a jasný obraz momentálního stavu jedince. Může být také spolehlivým indikátorem původu některých citových problémů. Úzkostný člověk nebo člověk, který má potíže s vnitřním klidem, mívá zarudlý celý jazyk nebo jeho špičku. Bledý jazyk může signalizovat nedostatek životní energie a síly.
Onemocnění uší je častým problémem v letním období, a to zejména u psů, kteří mají uši sklopené a dlouhé, takže špatně větrají a jsou příznivým místem k množení bakterií. Častými problémy jsou jednak záněty zvukovodu, jednak kvasinkové infekce, ale i osiny zapadlé do zvukovodu.
Dalším možným onemocněním je například zánět středního ucha. Naklánění hlavy na jednu stranu bývá vyvoláno jednostranným podrážděním ucha, ale může také znamenat, že je zasaženo střední ucho. Zánět středního ucha vyžaduje vždy řádné léčení s použitím antibiotik a protizánětlivých léků. Zánět středního ucha tak patří výhradně do rukou veterinárního lékaře.
Z parazitů je nejčastější ušní svrab. Tento problém se projevuje nejčastěji výskytem černého mazu, který vypadá uchu jako kávová sedlina. Navštivte co nejdříve veterináře.
Problémy s ušními boltci doprovázejí také různá kožní onemocnění. První příznaky kožního svrabu se obvykle objevují na okrajích ušních boltců jako drobné stroupky. Poštípání hmyzem i alergie se projevují zarudnutím a otokem ušních boltců.
Péče o uši, pokud je všechno v pořádku, spočívá výhradně v pravidelných kontrolách. Jestliže je ucho hladké, růžové, bez zápachu a výtoku, nebolestivé, pak je zdravé. Čisté a zdravé ucho nečistěte, mohli byste klidný zvukovod mechanicky podráždit a vyvolat problémy. Mírné zašpinění ucha ušním mazem je běžné.
V případě, že je ucho velmi špinavé, zapáchá, jeho povrch je zarudlý nebo zdrsnělý, pozorujete výtok nebo si pes nezvykle často ucho drbe, třepe hlavou, tře uši o koberec, určitě s návštěvou veterináře neotálejte. Včas zahájená léčba či odhalená osina ušetří vašemu mazlíčkovi mnoho trápení. Domácí pokusy o vyndání osin mohou skončit jejím zasunutím hlouběji do zvukovodu, kde může dojít až k perforaci (proděravění) bubínku. Osina ponechaná ve zvukovodu několik dní zcela jistě způsobí zánět zvukovodu, který může její odhalení zcela znemožnit a celá léčba se tak zkomplikuje. Také samoléčba zánětů zvukovodu může při nesprávné volbě léčiva způsobit rezistenci a přechod problému do chronického stadia, které může ve vážných případech končit i operací zvukovodu.
Pro prevenci onemocnění uší postačí ušní kapky, které šetrně rozpouštějí ušní maz. Toto ošetření by se mělo provádět dvakrát do měsíce.
Dna označuje metabolickou poruchu, kdy tělo v dostatečném množství nelikviduje takzvané puriny, které jsou zodpovědné za nadměrnou produkci kyseliny močové. Organismus totiž není schopen vytvářet dostatek trávicího enzymu urikáza, který tuto kyselinu oxiduje. Bez oxidace kyseliny močové není možné, aby byla vyloučena z těla, a tak se hromadí v krvi a tkáních. Následně nadbytečná kyselina krystalizuje v kloubech, kde svými krystalky, které mají podobu jehliček, poškozuje klouby. Krystaly pak svými hroty pacientovi způsobují ostrou bolest.
Prvními příznaky standardně bývají prudké bolesti. Ty se nejhojněji objevují v malých kloubech na rukou a nohou. Kyselina močová se ráda usazuje v kloubu na palci dolní končetiny. Dna ale může zasáhnout také klouby v ramenech, prstech na rukou anebo třeba ušní lalůček. Krystalky postiženého často omezují v pohybu. Dna se poté obvykle změní v zánět, kdy zkrystalizovaná kyselina močová začne napadat bílé krvinky. Postižené místo je velmi citlivé a zvenčí se rozvoj zánětu projevuje napnutou lesklou kůží, červenáním a otékáním napadených kloubů.
Prvním stadiem nemoci jsou akutní záchvaty, přičemž bolesti kloubů přetrvávají zpravidla pár dní. Spolu s nimi se může objevit horečka nebo zimnice. V takzvaném interkritickém období mezi záchvaty, které většinou trvá půl roku až dva roky, pacient nepociťuje žádné obtíže. Závěrečným stadiem je takzvaná chronická tofózní dna, kdy se tofy, ložiska krystalů kyseliny močové, ukládají do chrupavky kloubu i mimo kloub a jsou již viditelné na pohled. Onemocnění může vyústit také v močové kameny, či dokonce v poškození ledvin.
Vznik dny může ovlivnit celá řada faktorů. Mezi ty hlavní patří přílišná konzumace bílkovin, zejména pak masa, a alkoholických nápojů, dále nadváha, stres, nedostatek tekutin nebo některých vitaminů a obecně nezdravý životní styl. Při propuknutí dny je obvykle potřeba radikálně změnit životný styl a přejít na přísný dietní režim. K léčení dny se používají léky jednak na snižování tvorby kyseliny močové a jednak na podporu jejího vylučování. Existuje také spousta podpůrných přírodních přípravků terapie, jako například tablety vojtěšky.
A jaký je rozdíl mezi dnou a diabetickým palcem? Dna se projevuje bolestí palce. Palec je silně bolestivý, zarudlý a horký. Kdežto diabetický palec se projevuje nehojícími prasklinami či odřeninami, které mohou vyústit v gangrénu. Rozdíl je i v léčbě. Gangréna se léčí chirurgickou cestou. Dna nikoli.
Děkuji za celou řadu rad. Rozhodně se jimi budu snažit řídit. Asi to ale nebude hned zpočátku stoprocentní. Čeká mě teď nějaký čas úsporné období z důvodu rekonstrukce nově pronajatého bytu. Vzhledem k tomu, že budu mít, jak se říká hluboko do kapsy, i takových dalších 1.500,- utracených v lékarně si úplně nemohu dovolit. Pupalkový olej, zinek a aloe vera gel už jsem nějakou dobu užívala. Postupně se k nim pokusím vrátit a být důslednější i ve stravě a přidat i další doplňky. Dříve se mi vnitřní původ mých problémů nejevil tak evidentní, dnes se ale začínám potýkat i se zhoršující se přecitlivělostí pleti obličeje, kt. je neustále lehce zarudlý a se sklonem k podráždění při pocení, na sluníčku, po konzumaci kyselého, atd. Nic takového se mi dříve nestávalo, nebo pouze velice zřídka. Teď z toho začín být každodenní jev, proto změna životosprávy bude nutností. Nebude to pro mě těžké. Vím, které potraviny bych měla konzumovat, a který se naopak vyhýbat. Na druhou stranu je ale i spousta takových, u kterých si nejsem jistá.. např.mléčné výrobky, nakolik mi škodí, a nakolik si je můžu dopřát.. Přírodní cukry jako banán, hroznové víno, vodní melouny.. necelozrnná rýže a těstoviny,.. nebo kyselejší citrusy a octové zálivky.. Myslíte, že i tyto potraviny jsou rizikové ?
